Život je...... (1.kapitola)

Anotace: Příběh vipráví o osudu jedne dívky jménem Beata. Tenhle přiběh je pravdivý až na jmèna.

Narodila jsem se v roce 1999 v Sokolově,ne příliš dlouho po mém narození jsme odjeli do Thajska.Vràtili jsme se až když mi byli 3 roky,o době stràvené v Thajsuku vàm nic nepovìm nic si totiž nepamatuji,zůstala mi jen làska k rýži jakožto připomínka na dobu stràvenou v Thajsku.Důvod proč jsme se vràtili byl kůlii mému odci.Jeli jsme jako že za příbuznými do Česka a už se nevrátili.Pak jsme odjeli jen s mamkou do Vídně kde jsme stràvili rok.Od té doby jsem otce neviděla nevìm ani jak vypadà.Když jsme se vràtili,mamka mě přihlàsila do školky.
No a pak se všechno zvrtlo.Byla jsem tam 3 dny,první a druhý den se byl v pohodě ale třetí,třetì den nastal zvrat.Pamatuji si to živě,jako by to bylo včera.Stàli jsme na kopci a jeden kluk vzal tomu druhému mikinu a tan prvnì ho nemohl chitit,chtěla jsem mu pomoct a to byla osudovà chyba.Rozeběhla sem se z kopce dolů a zakopla odřela si ruce a kolena, vychovatalka mi ràny vymila vodou.Týden na to jsemmocn onemocněla,obyčejnà chřipka.Takhle erušova nemocná jsem byla rok pak jsem nastoupila do školy moje nemoce se sklidnili,v první třìdě mne šikanovali nutili mně hlìdat jim boty zatìm co ostatnì běhali po chobě,strči li mi hlavu do zàchoda a jiné nehezké věci.Na konci první třídy jsem vážně onemocněla.Můj děda byl tehdy v Rusku
.Byla jsem nemocná měsìc a pořàd se to zhoršovalo mamka si myslela že umřu.Pak mi děda dovezl matryošku to byla jedinà pozitivní věc.Jednou večer se mi udělalo tak špatně že mě mamka s dědou naložili do auta a odvezli do nemocnice v Plzni.Nikdo z doktorů dlouho nevěděl co to je.Až po 14 dnech zjistili že je to Tularémie ,nemoc která se oběvuje 1 za sto let.

(Tohle byla jen první část,pokračovánì příště)