Polární Škvár 4

Anotace: Henrik se seznamuje s herním pravěkem

Sbírka: Polární Škvár

4

Matčino přání bylo vyplněno. Vrátil se brzy. Změřil si pohovku, kde už spali jeho rodiče. Kolik mohlo být hodin? O tom neměl ponětí. Kdo ví proč si vybavil hokejové střídání. Co si měl počít bez sítě? Oči mu zabloudily k televizi, k níž byla připojena ta stará konzole. Nudilo to rodiče tak moc, že nudou usnuli?

Poté ho napadlo něco jiného. ,,Není to léčka?ʺ říkal si, jestli jí major nenastražil schválně. Jestli jen nečekají, až ho vyleká nějaká lekací scéna. ,,Ale co,ʺ odsekl.

Henrik se posadil jak jogín, sebral ovladač a zmáčkl start. ,,Nic víc?ʺ zazubil se, neboť nepotřeboval ani mikrofon, na ani sluchátka. Tu se rozezněla bitová hudba.

,,Retro jak metro,ʺprocedil mezi zuby. Lekací scény se nedočkal. Nic tak sofistikovaného byl ten primitivní procesor nezvládl. Jen se na něj z obrazovky zazubilo zvíře podobné psu. Nelekl se. Jen hádal. Byl to kojot? Nebo snad dingo? Henrik zkoušel šipky, chodil sem, chodil tam, načež vlezl do nějakého portálu. Level začal. Henrik nad tou grafikou kroutil hlavou. Zaujal ho však útok toho neidentifikovatelného zvířete. Popsal by to asi takhle. Zvíře se otočilo kolem vlastní osy, což dalo vzniknout víru. No a tím vírem pak ničil nepřátele. ,,To bych chtěl umět,ʺ zubil se, i když to bylo absurdní.

Pohlédl na rodiče, čímž se ujistil, že je nevzbudil. Kde se v něm vzala ohleduplnost? Rodiče jsou rodiče, ať jsou sebevíc trapní.

Hrdina opustil portál a následně jakýsi bunkr. Vzápětí stanul na sněhu. Sotva se tak stalo, odněkud se na něj svalila obří sněhová koule, která se valila přímo na něj! Upustil strachy ovladač. Nebyl na to hrdý a byl rád, že to nikdo neviděl. Co by na to řekli braši z klanu? Buď jak buď, měl o život méně. Koule ho za trest rozmašírovala. Vzal si z toho ponaučení pro příště. Opravdu přemýšlel nad tím, že tu vykopávku bude hrát víc než dvakrát? Dejme tomu, že další pokusy byly o poznání lepší.

Zamrzl tedy u konzole a musel uznat, že se celkem baví. Hrál dál a nevnímal čas.

❄

,,Baví tě péesko Henry?ʺpřistála mu otcovská ruka na rameni. Hrál dlouho?

Cukl sebou! ,,V rámci možností,ʺpřipustil s předstíraným klidem.

Major se spiklenecky usmál. ,,Tak už běž spat,ʺ zazněla známá věta.

Henrik nic nenamítal. ,,Ulož mi to,ʺpřikázal mu asertivně.

,,Kdyby to tak šlo, ʺ zazubil se otec. Henrikovi to ale nešlo na rozum.

,,Vítej v mé době!ʺ mrkl na něj otec. ,,Zítra to můžeš zkusit znovu,ʺ dodal ještě na dobrou noc, nebo ... to je vlastně jedno. Usnul jak batole a culíky, ty zmizely v zapomnění.

❄

Být hostem v nehostinné zemi se rázem nebylo tak nesnesitelné.

Čas plynul a HeJo42 pokračoval v hraní. Neustále se zlepšoval, neboť se uměl poučit z vlastních chyb. Nebyl to totiž žádný amatér. Talent současné epochy využil i na retro. Cítil se, jakoby se vrátil do Buffala, kde se uzavřel v bublině s hrou, na níž toužil udělat recenzi, třebaže už nebyla v kurzu. Mohl do té bubliny pustit i někoho jiného?

Vrátil se v čase? Nikoliv. Planeta dále opisovala tu samou elipsu, nu a hra byla o poznání těžší. Jenže nebyl s to dohrát poslední level. Nemohl spát a tentokrát to nemělo na svědomí Slunce. Na nepatrný okamžik zalitoval, že se k té Gróňance choval povýšeně. Neměl na to právo. Zas až tolik se nelišili. ,,Kéž bych měl víc pokusů, ʺ pošeptal, zatímco zíral s výčitkami do prázdného okna.

- to be continued -