Povídky doktora Cvokaře 20. SMOLAŘ

Anotace: C = Cvokař, P = pacient

Sbírka: Povídky doktora Cvokaře

C: „Tak co vám schází?“
P: „Svoboda, pane doktore... pusťte mě ven!!!“
C: „Až se uzdravíte, nebudeme vás zdržovat ani minutu, to mi věřte.“
P: „Já už nevěřím nikomu a ničemu. Teprve na uzavřeném oddělení pochopíte, co to znamená, když nemáte kliku. Ono se totiž zevnitř...“
C: „Já vím, znám to tady.“
P: „Neměl jsem v životě kliku. To je celé – proto jsem tady.“
C: „Vy že jste neměl kliku? Tak já vám něco přečtu z vaší dokumentace. Výjezdy požárníků jen za letošní rok: 12. 3. chvaletický komín, 5. 4. střecha hypermarketu v Hradci Králové, 20. 4. visel jste z balkonu vlastního bytu...“
P: „Proč to čtete? Já dobře vím, co se stalo...“
C: „Tak mi tady nevykládejte, že nemáte kliku. Jiný by už nežil. Přiznejte si, že v tomhle jste kliku měl – a obrovskou!“
P: „Jenže, pane doktore, kdybych měl kliku, tak tam přeci nelezu! To dá zdravý rozum!“
C: „Pochopte, že právě kvůli zdravému rozumu jste v ústavu.“
P: „Chtěl bych vidět VÁS na mém místě. Třeba ty Chvaletice. To jsem se zrovna rozváděl kvůli blbýmu přeřeknutí.“
C: „Přeřeknutí?“
P: „Jo. Chtěl jsem manželce říct: Růžo, zejtra bychom mohli spolu jet na chatu. A omylem ze mě vypadlo: Růžo, zkurvilas mně celej život, ty krávo blbá!“
C: „Tomuhle VY říkáte přeřeknutí?“
P: „No, a co jinýho? Prostě nemám kliku. Nebo ten hypermarket. Sháněl jsem hrášek... Víte, co je tam regálů? Normálně jsem zabloudil. Oni si pak klidně zhasli, zamkli – a mě tam nechali SAMOTNÝHO! Snažil jsem se otevřít pokladnu, jestli tam nenajdu ty blbý klíče, abych mohl jít konečně domů. Najednou všude plno světla – honili mě až na střechu. Samozřejmě, že jsem vykřikoval, že skočím. To by přece udělal každej, no ne?“
C: „Já ne. A co ten balkon a opět další výjezd hasičů?"“
P: „Balkon, balkon... ten jedinej mě mrzí, pane doktore. Hlídal jsem sousedce přes víkend malou, černou kočičku. Ale už v sobotu večer jsem jí měl plný zuby. Furt kňourala, poškrábala dveře i koberec. Říkám si – co se může stát, že jo... mají devět životů, dopadnou stejně na všechny čtyři. Tak jsem ji z toho balkonu pustil na zahrádku, ať se proběhne...“
C: „Z jedenáctého poschodí?! Ještě jste prý volal: leť, černý havrane!“
P: „No jo, to jsem volal. V tom zazvonila sousedka, přijela o den dřív. Já v tom rozčilení chtěl tu kočku zachraňovat, proto jsem trochu z balkonu visel, ..a proto tam byli hasiči...“
C: „Hmm... tak to by myslím pro dnešek stačilo. Službááá...“

.