Zachránce

Anotace: Toto je opravdu ze života - i když bych to vše co se dnes děje radši neviděl.Jako zachránce si nepřipadám,ale kdosi ten večer to říkal...

Stalo se to jednoho teplého letního večera. Je tomu už dosti dávno, ale na takové věci se nezapomíná. Víte, dříve jsem žil dosti jiným stylem života oproti dnešku – koncerty, dosti zvláštní lidé, nereálné názory…. Nu zkrátka to si zažije každý mladý. Ale to by ještě nebylo nic neobvyklého že? Takže abychom se někam dostali, začnu s vyprávěním.
To bylo jednou takové to dusné protivné vedro a já just že si skočím na koncert. Tvrdá muzika, kytary, lidi plují nad hlavami jiných, kteří je nesou, řev do mikrofonu a tak dále – zkrátka „super“. Stále jsem byl abstinent, ačkoliv se mě okolí snažilo přemluvit alespoň na jednoho „panáčka“.
Kapely začali postupně hrát (velice dobře)a nálada lidí rostla. Zpíval jsem se skupinou stejně jako ostatní. Zplodiny z marihuany mě trochu omámily a co se nestalo. Já chtěl též plout na lidech jako ostatní. Tudíž jsem se skoro nevnímaje postavil na podium a skočil na lidi. Musím se přiznat, že to byl opravdu velmi pěkný zážitek.
Ale co je na tomto vyprávění zvláštního? Nejspíše to, že když jsem se šel po tomto úžasném zážitku provětrat ven na vzduch, nemohl jsem uvěřit, co vidím. Venku na zemi ležela mladá dívka. Samozřejmě, že opilá do němoty. Ale to také není ještě nic nevídaného že? Nejhorší na tom bylo, že na tuto dívku lezl nějaký kluk (též rozjařený alkoholem) a už se chystal a těšil, že si užije. Můj vztek nelze popsat – to byste museli vidět. Zkrátka jsem ho chytil a hodil opodál (stále s jeho vlající chloubou z poklopce v kalhotách). Opilý člověk si spíš nabije sám, než aby se někdo musel snažit mu ublížit. Ale tento měl výdrž. Dokonce vstal. Jenže ne aby šel na mě. Pomalu šel zpátky k slečně a zase si k ní ulehal. To mě dopálilo. Vždyť o ničem neví. Bylo mi jedno, jestli to byla jeho přítelkyně nebo ne ale v tomhle stavu to nelze – ještě k tomu takhle dosti nekrytě. Postavil jsem ho, vrazil do tváře, a když se pokoušel o odpor tak jsem otočil rukou, kterou promáchl vedle. Ruka zakřupala, známí lidé už stáli za mnou. Dívku vzali dovnitř do klubu kamarádky. Jak jsem se dozvěděl později, tak to nebyl její přítel! Tento (nemám pro něj snad ani slovo) drzoun se někam odpotácel. Nikdy už jsem ho jinak nepotkal – on si na mě nepamatuje a ostatní mu řekli, že spadl. Ta holka mi pak psala na mobil poděkování, ale nijak jsem nereagoval – konec konců – kdyby se tak neopila, taky by se to nestalo. Necítím se nějak hrdý, na to že sem něco udělal - jen bych si přál, aby si on i ona z toho vzali ponaučení a byli lepšími. Tak to je celý můj zážitek z koncertu.
Po tomto zážitku jsem se rozhodl dále nechodit na koncerty, zábavy atd. . Ne že bych nechtěl někoho dále zachránit před zlem, nebo že se vyhýbám problémům, ale proto, že s takovou společností, co „tam dole“ žije, být opravdu nechci. Byl jsem z toho docela dost vykolejený a opravdu divně to na mě působí – jen se přesvědčuji, čeho jsou lidé schopni.