Cesta kolem světa

Ležíme v kulatém bazénu o průměru asi 3,5 metru.
Já a můj muž, na hlavách slamáky, hlavy opřené o nafukovací okraj bazénu, příjemně teplá voda laská každý kousek našich těl, jen nohy povystrčené nad hladinu necháme trochu opálit. Člověk si pak nepřipadá, jako ředitel vápenky.
Držím ho za ruku, oči zavřené. Z okolních záhonků voní květiny, sem tam nad hlavou zabzučí včelka, jinak klid.
Za zády domek manželových rodičů.
Fantazie běží na plné obrátky.
"Zdeny, představ si, že jsme ve Francii, v bazénu, za námi bíle nalíčený domek, na kamenné dlažbě stůl, na něm bagety, ovoce, víno ... za domkem levandulová pole ... vůně těch kvítků ti motá hlavu ... "
"Člověče, já ty frantíky nějak nemusím."
"Tak dobře, představ si, že jsme v Itálii, v bazénu, za námi bíle nalíčený domek, v trávě stojí stůl, na něm chleba, mozarella, rajská jablíčka, červené víno ... za domkem šumí olivový háj ..."
"Ty taliáni jsou takoví přičmoudlí."
"Jak chceš, představ si, srubový domek, v oknech vodopády muškátových květů, my v bazénu, za námi stůl, na něm chleba, domácí sýr, čerstvě nadojené mléko ... za domkem se rýsují vrcholky Alp ..."
"Hmmm"
Z verandy na dvůr vyšla manželova maminka:
"Děcka, nechcete banááán?"
"Takže jinak. Jsme v Africe, v bazénu, za námi hliněný domek se střechou z palmových listů, právě přichází černá služebná a přináší občerstvení ....."