Návštěvnost
Srdcervoucí angažovanost faráře Jezule
Srdcervoucí angažovanost faráře Jezule
Srdcervoucí angažovanost faráře Jezule
„Panebože, za co mne trestáš, za co!?“ Pronášel úpěnlivě farář vlastním jménem Jezule a křestním Xaver. “Vždyť už by ti mohlo stačit mé jméno, co já pro to vytrpěl i na kněze jsem proto musel jít, což teprve v semináři –Jezule- „ Kulatá hlavička páně farářova ověnčena žlutým chmýřím vlasů byla pevně sevřena v jeho buclatých dlaních aby se hořem a starostmi nerozpraskla.
Horečně přemýšlel. Co teď, jak z toho. Obraz čirého zoufalství a beznaděje skýtala jeho blahobytně vypadající, tukem obalená postava. Čtyřicátník dříve plný vitality, rozhodnosti a rad , které štědře rozdával. Nyní hromádka neštěstí, úpěnlivě naříkající jak žid po pogromu.
Jeho počínání s vřelou účastí sledovala velkýma očima mladá hospodyně. I na ní se pomalu přenášelo hoře jejího, jak mu potají říkala, Ježíška. Ruce si tiskla na svá přetékající ňadra, která pracovní blůza nemohla utajit. Jako vtělená ochota a sdílnost se opatrně přikradla k jeho sedící postavě, váhavě, nesměle zakašlala, aby na sebe upozornila. Farář zvedl strhanou tvář, podíval se kdo ještě…. Jak olej do ohně a vítr do bouře působila přítomnost jeho hospodyně. Hlava dopadla opět mezi jeho dlaně. Slabé zaúpění doprovázelo bezmocné kývání hlavou: “Panenkomarja ještě tohle.“
Faráři se znovu a znovu začínal vybavovat poslední rozhovor. Nebývá zvykem, aby si ho pozval nejvyšší pán na okrese, první tajemník vládnoucí strany. Když bylo potřeba, tak se na něho obracel příslušný pracovní národního výboru a nyní?! Taky to stálo zato. Nejdříve jako když ukrajuje,na úrovni. -Posaďte se pane faráři- a za chvilku jako s klukem: “Nejsem s vámi spokojen, takhle to dál nepůjde, kazíte mládež, podrýváte autoritu zřízení.“
"Čím? Jak? Kdy?“ Snažil se farář oponovat a bojovat.
„Jak? Vy se ještě ptáte!“ Odkrajoval tajemník. “Kdopak bouřil v jinotajích a vykřikoval z kazatelny, že pastýř a vůdce stáda, který sám krade je škodná a jako se škodnou má být s nim zacházeno!? Koho jste tím myslel?! Kdo je u vás stádo?! Co?“
Farář se chtěl postavit na zadní a opáčit – a kdo si nechal poslat a postavit chatu z fabriky a nezaplatil ani floka a kdo se nechá vozit na chatu a na nákupy? Šestý smysl ho varoval. Jak se později ukázalo oprávněně, protože hromovým hlasem tajemník pokračoval: “Kdo káže bludy o lásce k bližnímu a místo práce pak se nám to tu miliskuje, ještě k tomu u vás na faře a vy jim k tomu pouštíte desky?! Ještě je vám to málo?!“ Dělnická ruka bývalého kameníka hrábla do tlustého spisu na stole. Další otázka ťala do živého: “Jak to bylo s tou hospodyni!“ V tu chvíli faráři zatrnulo.
Nevzdával se, co mohou vědět.
„Soudruhu tajemníku“ začal nesměle, “já jsem církevní pracovník. Má kázání jsou v souladu s církevní a státní politikou. Co vlastně ode mne chcete?“
„Coo? Vždyť člověče vám je šumafuk, že je nějakej první máj, svátek pracujících.
Všichni mají praporky v oknech a hesla a co vy. Vy si děláte bohoslužby a bůhví co ještě a fángle ani jedna. “Hlas a útočná kadence slov tajemníka se stupňovala.
„Kdyby první máj, vem to nešť, ale vy si snad ani neuznáváte VŘSR-Velkou říjnovou socialistickou revoluci-, víte vy vůbec co to je a co to děláte?! Že si nedáte řádný socialistický závazek to uznávám, taky co kázat navíc, to by byla volovina, ale vy nemáte ani jediný transparent!? Kde je vaše uvědomění? Kde je vaše angažovanost? Jak chcete ukázat co je ve vás!? Zatím jste to jen ukazoval vaší hospodyni“, neodpustil si vládce. Vlna odporu se ve faráři vzedmula. “Přece nechcete, abych vám dělal ještě politickou propagaci a bandurskou reklamu. Jsem farář a ne –předseda-. Tak jestli je to takhle tak já se obrátím….“ Nenechal ho domluvit. “To se obrátíte a to pořádně“ pokračoval “nebo budete muset vysvětlit, jak je to s tou vaší hospodyní, hlavně to, -že ji tam dáte vaši hostii, až bude oči vyvalovat. Vyvalovala.“ Slova ťala do živého. “Komu dalšímu jste dával-hostii-v ložnici!? Co?!“
Farář Jezule se zhroutil. “Co, co mám tedy dělat? Mám se snad kát? Vstoupit do vašich řad? Co chcete?“
Hlas protivníka změknul. “Snad to nebude tak tragické.“ Slova zvyklá přikazovat bez námitek, zněla suše a věcně. “Dnes máme pátek, v pondělí v poledne chci u vás transparent jako s hrom s heslem, které bude politicky burcovat. Ne aby to bylo nějaké-ať žije…-to vás nesmí ani napadnout, na to jste snad neštudoval.“
Jezule přemýšlel, přemýšlel usilovně, s hlavou v rukách, šlo o jeho bytí. Má to burcovat, kruci jak? Najednou mu bleskla hlavou myšlenka.
V pondělí, v pravé poledne se mezi farou a kostelem třepetal transparent jako hrom. Seběhlo se celé město. Burcoval. Na bílém podkladu látky se červenal nápis:
„PROKRISTAPÁNA PROLETÁŘI VŠECH ZEMI SE UŽ SPOJTE!!“
1978
„Panebože, za co mne trestáš, za co!?“ Pronášel úpěnlivě farář vlastním jménem Jezule a křestním Xaver. “Vždyť už by ti mohlo stačit mé jméno, co já pro to vytrpěl i na kněze jsem proto musel jít, což teprve v semináři –Jezule- „ Kulatá hlavička páně farářova ověnčena žlutým chmýřím vlasů byla pevně sevřena v jeho buclatých dlaních aby se hořem a starostmi nerozpraskla.
Horečně přemýšlel. Co teď, jak z toho. Obraz čirého zoufalství a beznaděje skýtala jeho blahobytně vypadající, tukem obalená postava. Čtyřicátník dříve plný vitality, rozhodnosti a rad , které štědře rozdával. Nyní hromádka neštěstí, úpěnlivě naříkající jak žid po pogromu.
Jeho počínání s vřelou účastí sledovala velkýma očima mladá hospodyně. I na ní se pomalu přenášelo hoře jejího, jak mu potají říkala, Ježíška. Ruce si tiskla na svá přetékající ňadra, která pracovní blůza nemohla utajit. Jako vtělená ochota a sdílnost se opatrně přikradla k jeho sedící postavě, váhavě, nesměle zakašlala, aby na sebe upozornila. Farář zvedl strhanou tvář, podíval se kdo ještě…. Jak olej do ohně a vítr do bouře působila přítomnost jeho hospodyně. Hlava dopadla opět mezi jeho dlaně. Slabé zaúpění doprovázelo bezmocné kývání hlavou: “Panenkomarja ještě tohle.“
Faráři se znovu a znovu začínal vybavovat poslední rozhovor. Nebývá zvykem, aby si ho pozval nejvyšší pán na okrese, první tajemník vládnoucí strany. Když bylo potřeba, tak se na něho obracel příslušný pracovní národního výboru a nyní?! Taky to stálo zato. Nejdříve jako když ukrajuje,na úrovni. -Posaďte se pane faráři- a za chvilku jako s klukem: “Nejsem s vámi spokojen, takhle to dál nepůjde, kazíte mládež, podrýváte autoritu zřízení.“
"Čím? Jak? Kdy?“ Snažil se farář oponovat a bojovat.
„Jak? Vy se ještě ptáte!“ Odkrajoval tajemník. “Kdopak bouřil v jinotajích a vykřikoval z kazatelny, že pastýř a vůdce stáda, který sám krade je škodná a jako se škodnou má být s nim zacházeno!? Koho jste tím myslel?! Kdo je u vás stádo?! Co?“
Farář se chtěl postavit na zadní a opáčit – a kdo si nechal poslat a postavit chatu z fabriky a nezaplatil ani floka a kdo se nechá vozit na chatu a na nákupy? Šestý smysl ho varoval. Jak se později ukázalo oprávněně, protože hromovým hlasem tajemník pokračoval: “Kdo káže bludy o lásce k bližnímu a místo práce pak se nám to tu miliskuje, ještě k tomu u vás na faře a vy jim k tomu pouštíte desky?! Ještě je vám to málo?!“ Dělnická ruka bývalého kameníka hrábla do tlustého spisu na stole. Další otázka ťala do živého: “Jak to bylo s tou hospodyni!“ V tu chvíli faráři zatrnulo.
Nevzdával se, co mohou vědět.
„Soudruhu tajemníku“ začal nesměle, “já jsem církevní pracovník. Má kázání jsou v souladu s církevní a státní politikou. Co vlastně ode mne chcete?“
„Coo? Vždyť člověče vám je šumafuk, že je nějakej první máj, svátek pracujících.
Všichni mají praporky v oknech a hesla a co vy. Vy si děláte bohoslužby a bůhví co ještě a fángle ani jedna. “Hlas a útočná kadence slov tajemníka se stupňovala.
„Kdyby první máj, vem to nešť, ale vy si snad ani neuznáváte VŘSR-Velkou říjnovou socialistickou revoluci-, víte vy vůbec co to je a co to děláte?! Že si nedáte řádný socialistický závazek to uznávám, taky co kázat navíc, to by byla volovina, ale vy nemáte ani jediný transparent!? Kde je vaše uvědomění? Kde je vaše angažovanost? Jak chcete ukázat co je ve vás!? Zatím jste to jen ukazoval vaší hospodyni“, neodpustil si vládce. Vlna odporu se ve faráři vzedmula. “Přece nechcete, abych vám dělal ještě politickou propagaci a bandurskou reklamu. Jsem farář a ne –předseda-. Tak jestli je to takhle tak já se obrátím….“ Nenechal ho domluvit. “To se obrátíte a to pořádně“ pokračoval “nebo budete muset vysvětlit, jak je to s tou vaší hospodyní, hlavně to, -že ji tam dáte vaši hostii, až bude oči vyvalovat. Vyvalovala.“ Slova ťala do živého. “Komu dalšímu jste dával-hostii-v ložnici!? Co?!“
Farář Jezule se zhroutil. “Co, co mám tedy dělat? Mám se snad kát? Vstoupit do vašich řad? Co chcete?“
Hlas protivníka změknul. “Snad to nebude tak tragické.“ Slova zvyklá přikazovat bez námitek, zněla suše a věcně. “Dnes máme pátek, v pondělí v poledne chci u vás transparent jako s hrom s heslem, které bude politicky burcovat. Ne aby to bylo nějaké-ať žije…-to vás nesmí ani napadnout, na to jste snad neštudoval.“
Jezule přemýšlel, přemýšlel usilovně, s hlavou v rukách, šlo o jeho bytí. Má to burcovat, kruci jak? Najednou mu bleskla hlavou myšlenka.
V pondělí, v pravé poledne se mezi farou a kostelem třepetal transparent jako hrom. Seběhlo se celé město. Burcoval. Na bílém podkladu látky se červenal nápis:
„PROKRISTAPÁNA PROLETÁŘI VŠECH ZEMI SE UŽ SPOJTE!!“
1978
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.