CARMEN

Anotace: To co měla to stalo se

Carmen

Saky paky rozpaky

Hudební sál Karlínského divadla s moderně pojatým předsálím a luxusní restaurací.
Sál jsa zasažen povodní v roce 2002 měl to štěstí v neštěstí, že byl rekonstruován.
Lesk mu dodávají fresky na balkónech, nádherná malebná malba i opona.
Hlediště se plní, lidé jsou různorodě oblečeni. Někdo s úctou k divadlu a jeho hercům v šatech, jiní neznalí v jeansech.

Opona mizí a vidím temně rudou. Připomíná to dobu nedávnou spojenou se Sovětským svazem.
Jenže Carmen to je jiná třída, ta se přeci podobá roli býka v aréně drážděného toreadorem s multou.
Opona mizí světla ozařují pódium.
Mnoho tanečníků a jejich rej upoutává pozornost.
Reflektor míří doprostřed pódia kde na stole je rudě oblečená dívka, dívka s nábojem, úsměvem, vším tím co si umíme představit.
Stůl je pro tuto chvíli jejím pódiem
Stepuje, sál je omámen.
Zpívá a sál se plní.
Není v něm dalšího místa.
Přidává se sbor, z propadliště je vidět jen smyčce nástrojů a hůlku dirigenta Baláže.
Carmen odbíhá a děj se rozbíhá.
Je tu jedna dívka co přítele má a myslí si jak ho zná.
Budou oni brzo se brát.
Lásku mají však nám to v duetech dají.
Přátele přemlouvá a jiné pomlouvá, velitel policie.
Carmen je předurčena ke svádění, muži po ni šílí, ona ví jak se lascivně pohybovat, jak vetnout se do mysli a ta si vše jinak rozmyslí.
Carmen zpívá, Carmen hraje úsměvem hladí, písní přenáší a hlasem rezonuje souzní.
Je to dívka s neznámou minulostí a nejasnou budoucností.
Cirkusová artistická čísla, lev v kleci, jezdec na provaze, chodci na chůdách, artisté, klauni, tanečníci, diváci, starosta.
Úžasná šou co v cirkuse neuvidíte. Na tu musíte do Karlína.
Přestávka co mne přenese do restaurace na nápoj a opojen dojmy přemítám.
Vyzváni k návratu do sálu usedáme.
Rozpoutává se peklo, milenec co ženit se měl je omámen Carmen.
Všichni mu domlouvají a jeho činny omlouvají.
I ta co si měl brát si myslí, že pro tu chvíli nemyslí.
Objevuje se tajemný muž co má nůž a v rámci děje dívku upoutá na terč kruhový a nožem obhodí.
Tím je Noid, hluboký hlas tajemné znaky na těle, sportovní postava.
Dává tu najevo kdo je pánem Carmen.
Zmítá smýká s ní a duety pějí.
Ta síla se musí zažít to se nedá dojmy své jen tak popsat.
Přeskočím tu ke konci kdy oba milenci se vzájemně zabijí a Carmen s tajemným přežijí.
Opona dolu letí a zvuky tu ještě jsou.
Potlesk se mění v ovace a lidé povstanou a myslí jen na tu jedinou jak ona to dělá, že ti co ji pomohli proti ní nic nezmohli.
Adie, mne to snad zabije.
Krásné kostýmy, operní zpěvy a všechny dojmy.
Když se ti dítě narodí je to prožitek, když noviny otevřeš je to kriminál a když tohle uvidíš máš dojem, že ten pojem muzikálu dala Carmen.

A tak to tedy vidím já.