Můj šestý smysl nebo intuice

Anotace: Zdravím. Tak dnes už se Vám svěřím. Tenhle článek zase hezky rychle po čase smažu. Možná by mě měl někdo za blázna. Sama nevím co to je ale je to... Je to mezi nebem a zemí. To že budou povodně nevím proč ale věděla jsem to. Když před sedmy lety volala te

u věděla jsem že je teta těhotná. Já nevím. Najednou mi to vystanulo na mysly. Ale tohle nebyla věc která se dá tušit. Teta měla už své dvě dospělé děti a strýc by žádné další nechtěl. Samotnou mě překvapilo jaktožee to najdenou vím. Asi intuice... Další událost... To už i naši začali větřit že to nebude jen tak. Byl večer a já hrozně otravovala že chci jet k babičce. Nejeli jsme. V noci u nás zazvonila policie a tátu si odvedli. Podvědomě jsem věděla že je mrtvá. Když se domů vrátil plakal. Poprvé ten statečný a tvrdý chlap plakal. Než vysvětlil že babička měla nehodu na kole já to věděla. V tom šoku jsem ani nebrečela. Byl pohřeb a já zase nebrečela. Mamka se tomu divila. Proč? ale ona byla skoro pořád semnou. Jakobych ji cítila. Pravidelně jsem potom chodila do kolumbária a měla jsem takový divný pocit jakoby na mě i mluvila. Jednou jsem šla na místo kde má křížek u silnice s naším psem. Znovu jakoby se oběvila. Pes začal šíleně u hrobu vyvádět. Štěkal a vrčel tak jako vždycky když potkáme někoho cizího.

Čas plynul a táta od nás odešel. Našel si milenku. Hned jsem to poznala. Celá rodina věděla rok kulový. A já ale podvědomě věděla že to praskne a že jednou se vrátí. Maminka pořád plakala. Jedla a kouřila. Nic ji nezajmalo a já jen pořád opakovala. On se vrátí. A vrátil.

Bylo před maturitou. Máma mi volala abych prý přijela domů z koleje. Jsou prý věci které nemůže všechny zvládnout sama. Tahle věta mi uvýzla v hlavě a v pravidelném zvonění se mi ozývala v hlavě. Mamce jsem se omluvila protože bylo dva dny před zkouškou. Mamka to vzala a já šla spát. V noci se mi zdál příšerný sen. Vytahovala jsem nějakého starého muuže z trní. Bylo to hrozný všude byl oheň a on byl od trnů. Všude byla kvanta krve. A do toho ta věta. ,,Jsou věci které nezvládnu sama."
Ráno jsem se probudila jak spráskanej pes. Nevím proč ale okamžitě jsem jela domů. Potom co se stalo babičce nemužu tu intuici nechat bejt i kdybych neměla odmaturovat. Dojela jsem domů a mamka mi řekla že potřebuje odjet do banky abych prý pohlídala obchod. Chvíli jsem v obchodě cvakala zboží a pak jsem šla na pokladnu. Přišel jakýsi chlap a s lahváčem v ruce se v křeči sesunul na zem. Lidi okolo se seběhli. Chlapovi šla krev od pusy a máme se zrovna vrátila zpět protože zapoměla klíče. Všichni okolo jen čuměli a já mu musela dát první pomoc. Vylité pivo smrdělo a všude byla krev a chlap chroptěl potil se a nešel mi otočit. Sama jsem pak musela zavolat záchranku a tahat se s ním. Zajistit krvácení dýchání a všechno. Mamka jen křičela. ,,On tu umře.On umře." Pomocí dispečerky mi poslali sanitku a já poskytla první pomoc. Byl to jakýsi bezdomovec tak byla přivolaná i policie ale nikdo mi nepomohl. A to přihlíželi i muži.Nakonec to dobře dopadlo.

Takovýchhle příběhu mám mraky. Ale ten poslední stojí fakt za to. Několim měsíců si píši s jedním vězněm. Sedí v Alabamě. Nebylo by na tom nic divného kdyby mi neposílal dopisy z mé budoucnosti. V dopise stálo - jistě dostaneš krásný řetízek co si tak přeješ. Zasloužila bysis ho.

Při tom nemohl mít ani tušení že bych si něco takového přála. A při tom jsem každý den v hlavě měla řetízek od Swarovskiho. Minulý týden mamka říká: Pojd něco ti koupím a šup řetízek mám.

V dopise co přišel nedávno přišlo. - Mě, v noci, uvidíš, strom, pojď ke mě. Muž,ráda,platí,ber.

Tahle věta vznikla tak když jsem z dopisu vybrala všechny slova co byli nějak umazaný nebo byla rozpitá propiska vzniklo tohle. Na dnešek se mi zdálo o oběšenci. Seděl pod stromem. Ze stromu visel provaz a on hrozně smrděl a byl mrtví. Teen sen byl hrozný. Stál zamnou táta a nutil mě jít za ním. Ve snáři jsem si potom přečetla že oběšenec značí novou etapu života.

Ráno mi volal přítel. Vyrazili jsme ven. Pomilovali jsme se na dece venku a mě bylo krásně. Odjížděli jsme a on mi řekl že se musíme rozejít. Aby mi to prej nebylo tak líto strčil mi do ruky cosi. V šoku se sevřenou dlaní jsem vystoupila z auta. Mlčky jsem šla a slzy tekly. Doma jsem teprve otevřela dlaň a byla v ní tisícovka. Vysvětlení toho všeho se mi už nedostalo. Na zprávy nereagoval. Telefon nebral.......

Mám té své intuice plné zuby...