Sláva za mé narozeniny

Anotace: Nebýt narozenin tak nejsme s polu.

Ten příběh o kterém Vám budu vyprávět začal před deseti lety a to mi bylo dvacet tři let.
Pracoval jsem na jednom pracovišti, kde jsem byl v kontaktu se spoustu lidí a jedním z nich byl Karel. Byl jeden z nejlepších kamarádů co jsem měl a tak jsme se navštěvovali. Když potřeboval s něčím pomoc byl jsem vždy po ruce a ochotně jsem mu pomáhal všechny přání splnit. Jednoho dne se mě zeptal, jestli bych se nechtěl seznámit s jednou spolupracovnicí jeho ženy. Věděl o mně, že protějšek nemám, tak mi to nabídl. Já jsem sice chvíli váhal, ale proč ne. Nebude li se mi líbit, tak se svět nezboří. Dívky co jsem doposud poznal to ještě ne měli v hlavě srovnané a já jsem chtěl od nich víc. Aférky na jednu noc jsem nevyhledával a tak jsem čekal na tu pravou. Tak jsme se smluvili a naplánovali společnou akci. Na plánované to bylo v jedné diskotéce a já se uklidňoval, že kolega vybral stůl na který bude vidět od vstupu a já si prohlédnu nabízenou slečnu hned jak budu přicházet. Jaké bylo moje rozčarování, když jsem vstoupil a zjistil, že jsou na po destě v patře a není vidět vůbec nic. Šel jsem do schodů a říkal si jestli kolega ne připravuje nemilé překvapení. Oba dva jsme měli trochu jiný vkus a tak když jsem se ho ptal jak vypadá bral jsem to z rezervou. Došel jsem ke stolu a byl jsem představen zbylým spolupracovnicím jeho ženy a také Hance. Místo jsem měl vedle ní, ale komunikace nám stále vázla. Nebyla můj typ a ani já jsem jí nezaujal. Nakonec nás zachránila žena přítele, která si přehodila zasedací pořádek a já se dostal ke Karlovi. Začal jsem se bavit a také Hanka rozvázala ve společnosti Renaty. Večer utíkal a mi se krásně bavili. Až do doby než se všechny páry rozhodli tančit. I já jsem šel z Hankou a začali jsme si povídat na parketu. Zdálo se mi že byla otevřená a zaujalo mě jak hovořila o své rodině. Zaujalo mě to na tolik, že jsme si dohodli novou schůzku. Scházeli jsme se u jednoho kostela na neutrální půdě a procházeli se podél křížové cesty co tudy vedla. Pár schůzek stačilo a já si uspořádával svoje ideály a postupně se do ní zamiloval. Jaké bylo moje rozčarování, když jsem jí pozval na večeři a ona odmítla. Nestál jsem za nic a v práci jsem Karlovi povídal co se stalo. Celí měsíc jsme se z Hankou neviděli a já jsem nevěděl co se stalo nebo čím jsem se jí dotkl. Čas letěl a já jsem měl narozeniny. Náhle se ozval telefon a na druhé straně byla Hanka. Po gratulovala mi a pak se zeptala jestli stále platí to moje pozvání na večeři. Samozřejmě že ano a náš příběh měl pokračování.
Dneska jsme spolu už deset let a máme se pořád rádi jako v tu dobu co jsme se poznali. Až po několika letech jsem z manželky dostal proč ukončila chození se mnou. Prý tak strašně ukecaného kluka neviděla a myslela si že si všechno vymýšlím. Až naše společná kamarádka potvrdila, že vše co jsem jí řekl je pravda. Potom už nevěděla jak to dát zpátky. Kdyby nebylo Renaty, která jí upozornila na mé narozeniny a trošku jí nepostrčila tak spolu nejsme.
Dodnes si z ní dělám srandu, že hlad jí dovedl do mé náruče.