Zem a semeno

Anotace: Morbidní představy nemusí být naplněny, třeba něco vznikne, co však můžu vědět, když jsem to nezažil, pak už bude pozdě.

Zem
Gama nůž to odstranil. Stejně jsem tam skončil. A ona na mně. Není tak těžká, jak jsem myslel. Teda alespoň zatím. Ležím si v sametu. Je červený a já zelený. Po těle mám různé skvrny. Mám tu prima společnost. Toho bych se nenadál. Hodně věcí mne tu popichuje a některé i propichují. Jsou tu i tací, jenž si mne chtějí odnést k sobě domů. První dny, co tu jsem, vzdoruji, ale nyní tomu již tak není. Alespoň poznám jiné kraje a jak se říká jiný kraj, jiný mrav. Nějaký červ vláčí moje oko ke svým dětem. Vidím, jak se z tohoto setkání radují.
Nejsem na tom jinak. Posloužím dobré věci, a tak tomu má být. Většina mne už dávno zmizela, jen to, co chrastí, zůstalo. Rakev není, a tak jsem zůstal její oporou. Již nejsem středem zájmu, jak tomu bývalo. Jednoho dne z rána kdosi s mými kostmi šramotí. Je to divný pán, prý archeolog.
Co ten tady hledá. Věnuje se mi jako nikdo v životě. Ometá ze mne prach, kosti bělí a uspořádává tak, jak si je představuje. Bere moje míry, to jako krejčí. Dává mne na desku a upravuje můj vzhled. Nevidím se. Jsem v muzeu. Davy lidí míří ke mně, já je slyším, jen mluvit nemohu. Chodí sem i lovci trofejí. Někdo si jen šáhne, to jiný se snaží kus si vzít.
Hlídají mne tu naštěstí více jak manželka. Tak jsem zatím celý. Jsem na sebe pyšný.
Komu se to přihodí.

Semeno

Kdo byl dřív. To už tu bylo. A stejně si nejsem jist. Vlasy jež vlají, berou jej. To ne ony, to on, vítr. Já ho nevidím, cítím pouze, když je nouze. I já mám, komu dám. Tobě jistě ne. Zmatek plyne mozkem Tvým. Bloudíš sem i tam, to já ne. Jasno v tomhle mám, k čemu to však přirovnám. Stojíš u trati u padlých závor. Vlak mizí a ty tu stojíš. Chtěla si nastoupit, že nejde to? Proč tomu takto je. Když něco plyne, srovnej krok a pak hop. Chytíš druhý dech, to i mašina, co táhne Tě. I ona však potřebu má, jinak zastaví, na tomhle rozhraní. To si jistě nepřeje, a tak Ti popřeje. To ty se pak rozplýváš, kam zmizel ten mrak, se ptáš. Mně však jasno je, on tu je, to jen nevidíš, vždyť duchem jinde jsi, i když tu teď jsi.

A to se mi líbí, jen nevím, zda budu pokračovat.