Prodloužená

Anotace: moje první prodloužená...

21.11.06 jsem se zúčastnil první prodloužené. Nebudu nic zapírat, moc se mi tam nechtělo. A zdálo se, že bohové nestojí při mně, neboť v těláku jsme si pěkně zaposilovali a následně mě začal bolet kotník. Po škole jsem spěchal domů, protože jsem musel tvořit náhrdelníky. Jeden jsem vyrobil z panzanni makarónů, čili to byl značkový náhrdelník, který ovšem vypadal jako tasemnice, tak mě jednu chvíli napadlo, že to radši věnuji prof. Hudcové jako exemplář tasemnice dlouhočlenné. Další dva jsem chtěl udělat z vysušených citrónů a pomerančů. Nakrájel jsem tedy citrusy a hodil je na topení. Za hodinu jsem zjistil, že topení nehřeje, a tak, v boji s časem, jsem citrusy hodil na pánev. Tam se krásně propálily skrz naskrz. Musel jsem tedy nakrájet nové plátky, které jsem dal pro změnu, poučený ze svých chyb, do mikrovlnky na vysušení. Bohužel. Všechny žlutooranžové plátky se roztekly. Ztratil jsem trpělivost a udělal ještě dvě tasemnice…
Poté jsem šel do květinářství. Vešel jsem a říkám: ,,Mohl bych prosit nějaké tři červené kytky? Co byste doporučila?“ prodavačka zareagovala téměř okamžitě a zdálo se, že je bystrá a všímavá. ,,Nejlepší by byly asi růže.“ Poradila celkem logicky. ,,Ok, tak tedy tři růže, zda by to bylo možné.“ Prezentuji své přání. ,,Chcete červené nebo oranžové?“ ptá se s naprosto nevědomostí…
Okolo čtvrt na sedm jsem už byl na stadiónu. Šel jsem si odložit bundu, jenže u šatny mi z papíru vypadly všechny růže, šatnář netrpělivě čekal na svých pět korun, já sbíral kytky a nemohl najít peníze. Pak jsem mu dal papírovou stovku, na což mi vrátil v pětikorunách. To mi to krásně chrastilo v kapse…
Při nástupu na polonézu jsem ještě stihl sejmout Marušku květem růže přímo do hlavy. Ovšem nejlepší byla mazurka, kde byl každý na každého nalepený, a holky se měly točit okolo své osy. Geniální…
Hanajda se ptala Patricka, proč netančí, a ten jí na to odpověděl, že je taneční poleno. Hanajda se podívala z lóže pod sebe do sálu, a pak řekla: ,,Tak když se dívám na Karena, tak ten je taky pěkný poleno…“
Krásně se taky prezentovala moje rodina. Kochat se mými neobratnými pohyby přišla máma, babička, děda, který si vypůjčil sako z pohřebního ústavu, a táta, který rozlil víno po ubruse a jedné paní na šaty. Doufám, že ta paní není některá vaše máma…
Vše ostatní víte, trio složené i z Martina, které zazpívalo Pec nám spadla, jste určitě slyšeli, takže se s vámi pro zatím loučím. Valete!