Z přílohy

Anotace: nebude v dějepise

I. výňatek z přílohy kádrového dotazníku soudruha X Y...

- Vaše cesty do zahraničí, kdy, za jakým účelem,
příbuzní v zahraničí, kdo, od kdy, forma styku,
dopisování do zahraničí, jak často, všechno nutno podrobně rozvést !!

...... a proto přímé příbuzné v zahraničí nemám, pouze několik vlastníků, tet, strýců, a to všechno kvůli mému dědovi, který se narodil ve Vídni, teď je to kapitalistická cizina, tam se taky vyučil, potom však odešel do Čech, kde teď máme náš socialismus, nakonec zde i zemřel, ale jeho bratři a sestra zůstali natrvalo v zahraničí, i když tenkrát to ještě zahraničí nebylo, a jeho jezdili jen někdy navštěvovat. Jsou tam tedy již odnepaměti a forma styku s nimi je náhodná, neboť již ve stáří většinou také zemřeli a s mladými si nerozumíme kvůli jazyku, protože skoro každý z nich mluví jiným. Omezujeme se proto jen na formální styk, například na vánoce, protože už i některá naše vánoční přání jsou i vícejazyčná.
V zahraničí jsem již byl, poprvé s dědečkem ve Vídni ještě jako chlapec, kde mi ukázal, kde se vyučil a taky hospodu, do které chodil. Při té příležitosti jsem se setkal i s několika vzdálenými příbuznými, i když jsme se docela sblížili, už si to moc nepamatuju, ale vzpomínám si, že jsem se tam cítil jako doma. Podruhé jsem byl s Čedokem v SSSR, to bylo v loňském roce za účelem poznání bratrské země a musím říct, že jsem se tam také cítil jako doma. Ani fronta nechyběla, když jsem se chtěl podívat na Lenina, na WC byly zřejmě ukradeny většinou záchodové mísy, neboť zůstávala jen díra do země. Přesto říkám, že všude dobře, doma nejlépe. Jiné styky, mimo uvedené, se zahraničím jsem neměl a nemám ......

II. Výňatek z přílohy ke kádrovému dotazníku soudruha XY ....
- politická příslušnost rodičů, sourozenců,
manželky, společenská angažovanost všech členů rodiny,
včetně Vaší, vše nutno podrobně uvést !!

.... a proto již v základní škole jsem byl činný v pionýru, recitoval jsem k listopadu a nakonec jsem byl členem skupinové rady. Jako tento člen jsem byl i na okresní konferenci pionýrů v Gottwaldově, kde jsme dostali diplom a zlatý provaz na prapor za nejlepší pionýrskou organizaci v okrese. Pak jsme s tím chodili v prvomájovém průvodu a všichni to obdivovali. Po ukončení školy jsem byl také činný v mnoha mládežnických organizacích, protože jich tehdy bylo postupně více. Stihl jsem ještě vstoupit do ČSM, kde jsem byl členem asi tři roky, než byl zrušen, dále jsem byl členem Juveny, svazu vesnické mládeže, kde jsem pracoval ve výboru jako kulturní referent, žádné akce jsem ale neorganizoval, včas jsem reagoval na situaci a jako jeden z prvních jsem vstoupil do nově vzniklé jednotné mládežnické organizace SSM, kde jsem také pracoval ve výboru jako kulturní referent a později rok i jako předseda ZO. Matka byla vždy bez politické příslušnosti, protože měla doma moc práce a neměla čas chodit na schůze, jako např. Ondráčková ze sousedství, ale jejich děcka byla někdy i bez večeře, což nám se nikdy nestalo. Otec byl dvakrát členem KSČ, nyní bez politické příslušnosti. Z rodiny je však nejvíce společensky angažovaný ve své obci, zúčastňuje se příprav a průběhu 1. máje a jiných slavností, na kterých počítá počet účastníků, což se pak hlásí na okres. Je i v komisi MNV. Bratr, člen SSM a KSČ, tragicky zahynul při výkonu základní vojenské služby při spojeneckém cvičení na území SSSR, za což měl dostat vyznamenání, ale nakonec žádné nedostal, protože se to muselo tutlat, i když to všichni věděli. Sestra je bez politické příslušnosti, protože se musí starat o čtyři děti a manžela, který je okresním tajemníkem KSČ a tím pádem potřebuje řádnou péči jako kádr. Manželka je také bez politické příslušnosti, je však v zaměstnání velmi činná, dělá i nástěnné noviny .......

III. Výňatek z přílohy ke kádrovému dotazníku soudruha X Y ......

- jak jste vyrovnán s náboženskou otázkou,
nutno podrobně rozepsat !!

... a proto již jako malý chlapec jsem měl panický strach z doktorů a farářů, tak jsem se všemožně vyhýbal zdravotním střediskům, nemocnicím a úplně pak náboženství a kostelům. Rodiče mě v tomto směru také podporovali, protože sami do kostela nechodili, jenom kdysi když byli malí, ale to ještě nebyli mí rodiče a byl jiný režim, babička nás k tomu také nijak nenutila, jak jsem to někdy viděl u babiček ve svém okolí. Během let jsem však učinil prohlídku několika kostelů a chrámů, jako např. Svatovítského v Praze a Štěpánského ve Vídni, dále také Petrova v Brně, dodnes však přemýšlím učinil-li jsem správně, neboť s náboženskou otázkou jsem naprosto vyrovnán. Kněze jsem zahlédl několikrát na vesnickém pohřbu a papeže pak v televizi, kterou jsem sice chtěl okamžitě vypnout, ale kvůli kvalitě obrazovky jsem si to nemohl dovolit, protože by trvalo značně dlouho, než by znovu naskočil obraz. Tito představitelé církve na mě dojem neudělali žádný, což je doufám správné. Manželka je také vyrovnána, do náboženství ani do kostela nikdy nechodila, podle jejích slov, ale pro jistotu jsem si to ještě ověřil u tchýně, kdyby mi žena náhodou nějakou důležitou skutečnost chtěla zatajit. Proto jsme také neměli potíže se svatbou, jak to někdy bývá, když se rodina nemůže dohodnout a oba jsme byli ušetřeni zpovědi. V současné době já ani moje manželka do kostela také nechodíme a při našem postavení by to ani nebylo žádoucí. Naše dcera zatím do kostela také nechodí, my ji tam také nikdy posílat nebudeme, ale bude-li tomu tak vždy, za to se zaručit nemůžeme, neboť rodiče nikdy neví, čeho se od svých dětí mohou dočkat, jak je zvláště vidět u dětí funkcionářů. Její styk s církví se uskutečnil jedině prostřednictvím televizní obrazovky, když jednou zahlédla papeže, ptala se, proč ten pán má mikulášskou čepici…….