Kdo s koho

Anotace: Seznámit se můžeme kdekoliv. I na horách, tak jak Markéta a Tomáš.

První den lyžařského kurzu si Markéta sice všimla Tomáše, který ji pozdravil, ale na první pohled se jí jevil jako nenápadný, nezajímavý, nevyčníval z řady. Snad i proto první večer pronesla památnou větu: „Žádný chlap tady nestojí za hřích.“
První den strávili adepti lyžařského instruktora na sjezdovkách, druhý den se celý kurz přesunul na běžky, se kterými si oproti sjezdovkám Markéta netykala. Instruktoři připravili jednokilometrový okruh na blízké louce pokryté sněhem, kde se adepti zdokonalovali v běžeckých dovednostech.
Markéta znechuceně kroužila po vytýčené trase, ale stačila zaregistrovat, že se na jednom místě vytvořil hlouček lyžařů, kteří si povídali a smáli se. Markétě to nedalo a při zvládání druhé okružní jízdy se u skupinky zastavila i proto, že pár lidí znala.
Najednou ji oslovil muž: „ Ahoj, ty jsi ze Lhoty, že.“
„Ano.“ odpověděla a ucítila zvláštní jiskření.
„ Já jsem Tomáš.“ představil se.
„Markéta ze Lhoty.“ dodala s úsměvem.
„Vypadá dobře.“ řekla si v duchu.
„Ještě je váš ředitel na ženské?“ zeptal se.
„Ne, co je ředitelem, seká dobrotu.“ doplnila informace o svém nadřízeném a zároveň si uvědomila, že se dívá do pomněnkově modrých očí docela pohledného muže.
„Musím se s ním seznámit blíž, možná by přece stál za hřích.“
V té době Markéta prožívala bolestné chvíle v manželství. Po sedmi letech se s manželem odcizili a spolu je držel jen jejich malý syn. Manžel o ni jako o ženu ztratil zájem a pokud se někdy milovali, dopadlo to katastrofálně. Často se Markéta ptala, kdeže se stala chyba, ale odpověď nenacházela. Cítila se manželstvím svázaná, snila o zajímavějším životě, toužila poznat jiného muže, který by po ní toužil a dával ji denně najevo, že je ještě přitažlivá. Jenže každodenní starost o domácnost, o syna a o manžela ji natolik vyčerpávala, že v podstatě neměla čas na sebe.
Vše se změnilo, jakmile nastoupila po mateřské dovolené do práce. Ředitel se jí po několika týdnech zeptal, jestli má zájem o kurz lyžařského instruktora.
„Ano, to mám.“ vyhrklo to z ní, „co to obnáší?“ dodala.
„Pojedete na pět dnů na hory. Lyžovat umíte, že.“
Po dlouhé době se ocitla mezi dospělými lidmi. Mezi ně patřil i Tomáš, jenž ji na druhý pohled zaujal, proto se těšila na večer, neboť očekávala, že se s ním dá do řeči a lépe ho pozná. Ovšem únava z běžeckého lyžování udělala své a do společenské místnosti se účastníci kurzu ploužili jako hlemýždi. Markéta si po příchodu sedla ke krajnímu stolu v očekávání, že přijde-li Tomáš, sedne si vedle ní. Minuty ubíhaly a Tomáš nikde, zato lidí postupně přibývalo a ona se ocitla kdesi v koutě. Pomalu přestávala věřit, že se Tomáš objeví.
„Jsi nějak nervózní, děje se něco?“ zeptala se její kolegyně Hana.
„Necítím se tady dobře. Těch neznámých lidí je tady přehršel.“ opáčila Markéta.
Při rozhovoru si nevšimla, že do místnosti vplul ladným krokem Tomáš, jenž se rozhlédl kolem, pozdravil a sedl si vedle své kolegyně, poměrně daleko od Markéty.
„Je to v kýblu.“ spílala si, „takhle ho nezbalím.“
Vzpomněla si na svá vysokoškolská studia, kdy stačil nenápadný pohled očí a seznámení bylo na spadnutí.
„Za zkoušku to stojí, ne?“ utvrzovala sama sebe, protože se jí Tomáš líbil čím dál více. Cosi ji na něm přitahovalo. Možná ten zvláštní nezájem. Nenápadně se na něj zadívala. Musel její pohled vycítit, protože se najednou jejich oči setkaly a usmály se na sebe. Markéta zpozorovala malé mrknutí Tomášova modrého oka, ale možná to byl tik, pomyslela si. Znovu pohlédla doleva a zjistila, že Tomáš na ni upírá zrak. Dokonce se jí zazdálo, že se na ni usmál. Tušila, že má vyhráno, že Tomáš jeví o ni zájem. V tu chvíli ovšem nevěděla, jak se má dostat přes horu lidí k Tomášovi. Problém vyřešila kamarádka Zuzka.
„Markéto, co je s tebou? Jsi tak nervózní. Nechce se ti tam?“ Ukázala rukou na vzdálenější dveře, na nichž se vyjímal piktogram postavičky v sukýnce.
„To víš, že jo. Dnes jsem toho dost vypila, teda zatím nealko.“
Hrnuly se na WC a při cestě procházely kolem Tomáše. Při návratu již Markéta nedorazila na své původní místo, ale zastavila se u Tomáše a zeptala se.
„Můžu si přisednout?“
Aniž by čekala na odpověď, sedla si volné místo vedle něho. Docela se rozpovídal, měl příjemný hlas, jiskřivé modré oči, stále se usmíval a sálala z něj pozitivní energie, kterou přenášel nejenom na Markétu, ale i na ostatní. Dokonce i Zuzka si k nim posléze přisedla a byla jím nadšená.
„Co to máš?“ zeptal se a ukázal na Markétin zlatý snubní prstýnek.
„No přece snubní prstýnek, který jsem už sedm let nesundala z prsteníčku.“ opáčila Markéta.
„S okroužkováním jsem se už dávno rozloučil.“ dodal a usmál se.
„A máš aspoň děti?“ vyzvídala Markéta.
„Mám malého kluka, ale žiju zatím sám.“
Povídali si dlouho do noci a ani nezpozorovali, že se místnost pomalu vyprazdňuje. Nakonec v místnosti zůstali sami s kytaristou, který vybrnkával známou melodii Dobrú noc má milá. Po půlnoci se rozloučili, Markéta dostala letmý polibek na tvář a každý šel do svého pokoje.
Ráno probudilo Markétu zářící slunce a modré nebe bez mráčků. Dopoledne absolvovala se všemi budoucími lyžařskými instruktory povinný výcvik a odpoledne strávila s Tomášem na lyžích. Zjistila, že má vedle sebe skvělého společníka, který ji přitahoval nejenom svou výškou 188 cm, ale svým charismem. Tomáš se od Markéty celé odpoledne nehnul, neboť i ona ho přitahovala, přestože se si už mockrát slíbil, že už si s žádnou ženou v dohledné době nezačne. Nechtěl být zase nešťastným a trápit se. Přesto se nejen Markéta, ale i Tomáš těšili na večer.
Ač všude Tomáš chodí pozdě, do společenské místnosti přišel mezi prvními. Byl hladce oholený, tvář mírně bronzovou od slunce. Rozhlédl se po místnosti v naději, že někde uvidí Markétu, ale záhy zjistil, že jeho lyžařka ještě nedorazila. Dal se do řeči s jedním kolegou, najednou uslyšel známý hlas, jenž bezpochyby patřil Markétě.
„Ahoj. Ty už jsi tady?“
Otočil hlavu a uviděl ji. Vysoká štíhlá postava celá v černém. Opálený obličej jí lemovaly dlouhé kaštanové vlasy, které se mírně vlnily a splývaly až na ramena. Zelenomodré oči se třpytily jak dva velké smaragdy a smyslná ústa se usmívala.
„ Ty držíš smutek?“ vyhrklo z něj.
„Proč, proboha?“ odvětila a uvědomila si, že asi myslí její černé oblečení.
Usmála se na něj a Tomáš věděl, že už v tom zase lítá.
„Tu sexy ženskou musím mít.“
Netušil, že vzájemnost je oboustranná a že Markéta si v duchu opakuje „Toho chlapa dostanu…“