TATÍNEK

TATÍNEK

Anotace: Povídka hrabalovská.

Můj otec, můj milovaný tatínek, kterému jsem se narodila až v jeho jedenapadesáti letech a proto mě taky miloval, protože jsem byla jeho nejmladší dítě, ten můj tatínek měl moc rád pivo. Když byla hospoda Na koupališti, kam chodil nejraději, zavřená, a to bylo každé pondělí, a když si ještě navíc zapomněl koupit aspoň lahvové pivo, aby tu hrůzu nějak přečkal, tak chodil po domě jako tělo bez duše a vzdychal: „Ach jo!“ a nic ho netěšilo, ani jeho nářadí, které si pojmenoval a získal tak k němu vztah jako k živým lidem. Ten můj otec, ten můj milovaný tatínek měl v dílně sekyru Andulu a sekyru Angelinu a pilku Maruš a řetězovou pilu Helgu a taky cirkulárku, které něžně říkal Cilka, a s těmi sekyrami a s těmi pilami se při práci mazlil a rozmlouval s nimi jako s živými lidmi, ale to nikdo kromě maminky a mne a staršího bratra Josefa nevěděl, protože kdyby se to lidi dozvěděli, tak by tatínka považovali za blázna. Ale oni lidi tatínka stejně považovali za blázna, protože tatínek psal básničky, a nejen že je psal, on si sám vydával celé sbírky těch básniček a ty knížky potom prodával po hospodách. Moc jich ale neprodal a ty neprodané knížky ležely doma v krabici a prášilo se na ně a když se maminka s tatínkem někdy hádala, tak na něj křičela, že ty jeho pitomé básničky stejně nikoho nezajímají a jen se do těch pitomých knížek strkají peníze, které se mohly vynaložit na daleko užitečnější věci, než jsou nějaké pitomé knížky s pitomýma básničkama. Po každé takové hádce tatínek práskl dveřmi a šel na pivo do hospody Na koupališti, kde měli otevřeno každý den kromě pondělka a proto se tatínek v pondělí zásadně nehádal.
Ta hospoda Na koupališti ve skutečnosti na žádném koupališti nebyla, kolem tekla jen taková říčka a kus dále po proudu byl splav, pod nímž se dalo koupat, ale před mnoha lety tam koupaliště opravdu bylo a bylo napájeno tou říčkou, jenomže ho zasypali a zatravnili a na té trávě udělali hřiště na volejbal. Ten název Na koupališti už ale hospodě zůstal, protože si na něj všichni zvykli a když šli na pivo, říkali doma, že jdou na koupaliště, i když už tam žádné koupaliště nebylo.
Dávno před mým narozením se ten můj otec naboural na kole a sanitka ho odvezla do nemocnice, i když se tomu bránil a říkal těm saniťákům, že mu nic není, že si normálně sedne na kolo a pojede domů, protože se cítí dobře a nic ho nebolí, i když mu z hlavy crčela krev jako z podříznutého prasete. V nemocnici zjistili, že tatínek má na dvou místech zlomenou spodní čelist a zubař, který byl černoch, tatínkovi zadrátoval hubu a tatínek čtrnáct dní mohl jíst jenom jogurty a rozmixované polévky. Uložili ho na oddělení, kde byly samé zadrátované huby, a pan primář všechny důrazně upozornil, ať nepijí žádný alkohol, protože kdyby zvraceli, mohli by se udusit. Protože ale ten můj tatínek měl tolik rád to pivo, tak ještě s jedním, co měl taky zadrátovanou hubu a taky měl moc rád pivo, tajně každý den chodil do hospody U dudáka, která byla kousek od nemocnice, a tam oba každé odpoledne vypili šest piv, víc ne, aby jim nebylo špatně, aby se nepozvraceli a neudusili. Tak to pivo ten můj tatínek miloval, že ho musel každý den cedit i přes ty dráty a potom mu už vůbec nevadilo, že je v nemocnici, protože U dudáka měli otevřeno i v pondělí.
Sotva jsem se narodila, vozil mne tatínek v kočárku do té své nejmilejší hospody Na koupališti. Mamince říkal, že jde se mnou na procházku, že musím být na čerstvém vzduchu, abych byla zdravá a abych rostla a sílila, maminka ale dobře věděla, že ten můj otec, ten můj milovaný tatínek vždycky tlačí kočárek jenom tak dlouho, dokud neusnu, a potom ho nechá stát pod lípou a postaví se do fronty u okýnka a poručí si pivo, a výčepní Klára nebo Honza, kteří se tam střídali, mu udělají čárku na účtenku, protože tatínek je místní a je štamgast a ti nemusejí platit hned, zatímco cizí a přespolní a takoví, co chodí do hospody jenom občas, ti musejí zaplatit rovnou. Venku tam měl tatínek svůj stůl, u kterého seděl a pil to pivo a povídal si s lidmi, co taky měli rádi pivo a tu hospodu a chodili tam taky každý den, kromě pondělka, kdy bylo zavřeno. Někdy ale tatínek přijel s kočárkem tak brzy, že tam ještě žádný z těch pivařů nebyl, a to tatínek seděl sám, pil pivo a hleděl do korun lip a napadaly ho přitom básničky, a tatínek ty verše hned zapisoval na účtenky, které si i s propisovačkou vyžádal od Kláry nebo Honzy.
Když jsem povyrostla, vodil mne tatínek na dětské hřiště, které bylo u té hospody Na koupališti, protože mě miloval tak, jako to pivo. Zatímco jsem se houpala na houpačce, sjížděla po skluzavce, točila se na kolotoči nebo pekla bábovičky na pískovišti, můj tatínek pil pivo a povídal si s jinými tatínky, kteří taky pili pivo a jejichž děti se taky houpaly na houpačce, sjížděly po skluzavce, točily se na kolotoči a pekly bábovičky nebo stavěly hrady na pískovišti.
S každou svou novou knížkou se tatínek musel v té své hospodě pochlubit, musel ji tam pokřtít a zapít a prodat. Pokaždé hned několik výtisků udal, kupovaly si je hlavně maminky od těch dětí, co si tam chodily hrát, protože jejich tatínkové básničky nečetli, jejich tatínky totiž nezajímala poesie, ale fotbal, politika a pivo. Mého milovaného otce taky zajímal fotbal, taky ho zajímala politika a taky měl rád pivo, ale zajímala ho taky literatura a umění a kultura, ale o tom si s těmi ostatními otci nemohl povídat, jenom s jejich manželkami, a to ještě jenom některými. A moje maminka bývala ráda, že tatínek prodal několik knížek a tudíž moc neutratil, i když věděla, že ty ostatní knížky budou doma ležet v krabici a bude se na ně prášit.
A když přišla zima a napadl sníh a mrzlo, chodil ten můj tatínek, ten můj otec, do lesa pro dříví, protože on si žádné zásoby dopředu nedělal, od jara do podzimu seděl v hospodě Na koupališti a pil pivo, a když se prudce ochladilo a začalo sněžit, neměli jsme čím zatopit a tatínek musel vzít Andulu a Maruš a jít do lesa kácet uschlé stromy a skládat básně. Maminka a já a můj starší bratr Josef jsme zatím doma drkotali zuby, přestože jsme měli navlečeny tlusté svetry a tlusté ponožky a dvoje tepláky a čekali jsme, až tatínek přitáhne na saních z lesa to suché dříví, až ho nařeže na Cilce a naštípá Angelinou a naloží do kamen. Jakmile se rozhostilo teplo a my jsme mohli svléknout jednu vrstvu svetrů a ponožek a tepláků, řekl tatínek, že je z té dřiny unavený a zničený, že má velikou žízeň a proto musí jít do hospody Na koupališti na pivo. Od Kláry nebo Honzy si tam vyžádal čisté účtenky a propisovací tužku a pil pivo a zapisoval si, co ho v lese napadlo, a vždycky na jaře potom vydal novou sbírku těch básniček, které ho napadly v zimě v lese při kácení těch odumřelých jasanů, javorů, buků, dubů, habrů, olší, borovic a smrků.
Bylo mi pět let, když si nedaleko od nás koupil chatu jeden malíř. Vím to naprosto přesně, protože jsem k pátým narozeninám dostala červené kolo a to kolo mi ten malíř, který se jmenoval Augustin Novotný, pochválil. Nikdy předtím jsem ho neviděla, až v den svých pátých narozenin, kdy jsem se byla poprvé projet na svém novém červeném kole a potkala jsem toho nového souseda, toho malíře, který mi velice pochválil to kolo a když jsem mu řekla, jak se jmenuju a že mám narozeniny, odběhl do své chaty a vrátil se s kulatým lízátkem na špejli, které má uvnitř žvýkačku, popřál mi k narozeninám a to lízátko mi dal. Můj tatínek se s tím malířem skamarádil, protože byl taky umělec a umělci musejí držet spolu. Chodili pak spolu do hospody Na koupališti, pili tam pivo a hádali se kvůli kubismu a surrealismu a impresionismu, a přeli se kvůli expresionismu a symbolismu a novoromantismu, a spílali si kvůli futurismu a prerafaelismu a lartpourlartismu, a jejich disputace končily nadávkami do mazalů a škrabalů. Stejně se ale potom vždycky udobřili, protože malř Augustin Novotný nechtěl chodit na pivo sám nebo s někým, koho umění nezajímá.
Ten malíř Augustin Novotný byl krajinář, to mi řekl tatínek, ale já jsem to poznala sama, protože maloval krajinky. Byl na tom ale stejně, jako můj milovaný tatínek, protože jeho obrazy nešly moc na odbyt, lidi radši dali patnáct tisíc korun za nový placatý televizor, v němž se pořád něco dělo, než za nový placatý obraz, který pořád zůstával stejný. My jsme doma zakrátko měli několik takových krajinek od malíře Augustina Novotného; vždycky, když měl tatínek narozeniny nebo jmeniny, nebo když malíř Augustin Novotný vypil hodně piva, tatínkovi jeden obraz daroval. A tak v naší předsíni visel jarní obraz Podlesí, v obývacím pokoji letní obraz kopce se zvoničkou, v ložnici podzimní obraz hospody Na koupališti a v mém a Josefově pokoji zimní obraz hradu. Maminka se bránila tomu, aby tatínek ten podzimní obraz hospody Na koupališti pověsil nad manželskou postel, tatínek však maminku přesvědčil, že je to umění, že ten obraz je krásný a že je to stejně jen provizorium, než se pořídí obrazová tapeta přes celou stěnu.
Chodila jsem už do školy, když se můj milovaný tatínek stal slavným spisovatelem. Proslavil se knížkou, kterou si už nevydal sám, ale vyšla mu v nakladatelství. Té knížky se prodalo tolik výtisků, že nakladatelství muselo udělat druhé vydání, a to se taky prodalo. A mého otce začali zvát do televize a do rádia a na besedy do škol a knihoven, a měl autogramiádu, kde podepisoval tu svou knížku. S malířem Augustinem Novotným a několika jinými tatínky ten úspěch oslavili v hospodě Na koupališti tak, že z toho všichni zvraceli, a nejvíce zvracel tatínek, který doma nablil do dřezu v kuchyni, do záchodu i mamince do bot v předsíni. Ale i když byl tatínek konečně slavný a známý a uznávaný spisovatel, pořád měl rád pivo a pořád chodil do hospody Na koupališti, jen do lesa na dříví už nechodil, protože měl teď hodně peněz a mohl si dříví koupit a nechat přivézt nákladním autem. A koupil taky solární panely a nechal je namontovat na střechu, koupil i obrazovou tapetu podzimního lesa přes celou stěnu ložnice, a podzimní obraz hospody Na koupališti od malíře Augustina Novotného pověsil do kotelny, a mně koupil notebook a malířský stojan s barvami a brusle, protože chtěl, aby se ze mne stala spisovatelka nebo malířka nebo aspoň mistryně světa a olympijská medailistka v rychlobruslení, protože mě miloval, protože jsem se mu narodila až v jedenapadesáti letech a byla jsem jeho nejmladší dítě.
Stačí vám to?
Autor Neklan, 26.08.2019
Přečteno 425x
Tipy 1
Poslední tipující: Frr
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

zatím ano...s chutí jsem si přečet..:-D*

27.08.2019 01:13:08 | Frr

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí