Eman je jen Zeman. A Brabec není vrabec

Anotace: Život plný života

Eman.
A kde je?
A vyřešil on všecky ty případy?
Prý je s ním už ámen.
Párkrát jsem ho potkal ve výčepu v Kolínské na plzničce.
Hned vedle mojí dílny.
V pondělí jsem míval nejvíc kšeftů.
To bylo hodně vykradených bytů a opravoval jsem tedy dveře.
Tedy pakliže jsem nebyl pro změnu já u autosklenáře, kvůli podobné anabázi s mým autem.
Jo to byly časy, kdy ještě nebyla městská policie.
A neokrádala mě o peníze za odtahy, či parkování.
V úterý jsem dělal třeba kříž do T klubu ve Slezské.
To bylo pro ty masochisty.
Oni se k němu vázaly a řezali se důtkama.
Taky jsem jim tam dělal barový pult i jiné specialitky.
Třeba dřevěnou kládu.
Do té se oběti dala hlava a ruce a protikusem uzamkla.
Prý tam chodil i Eman.
Budoucí velitel všech těch mravokarných strážníků.
Ono v té ulici bylo hodně zajímavostí.
Mléčný bar, bazar, vinotéka, já, výrobce nerezových kuchyní.
Taky tam chodil Wimer.
U toho jsem párkrát byl. Ale krok v pití jsem s ním udržet nedokázal. On byl totiž profesionál.
Nad mojí dílnou byl jeden lobista, jenž se znal se spoustou politiků včetně primátorů.
Občas jsem dělal nějaké byty pro jejich milenky, milence, stáje, horolezecké stěny, galerie.
A dělal jsem i pro mima a jeho divadlo, pokladny pro prodejce vstupenek, pult pro velvyslanectví.
Pak taky spousty vestavěných pater.
Jezdil jsem se Škodou 120 zelené pastelové barvy s vlekem.
To byla paráda.
Praha byla naše.
Zákazníci nám vařili guláše, nosili pivo, kafe.
Dokonce nás vítali a občas se i vraceli.
Taky jsem tu práci inzeroval ve Zlatých stránkách nebo v Annonci.
Pak bylo tolik práce, že jsem to nezvládal.
Jen ten Eman, to byla vždy jistota, že před výčepem bude stát a to pivo sát.
Tak jsem se k němu vždy po práci připojil.
A ptal se ho jak vyřešil ty Mimikry, zda zavřel Lábuse, studnaře co byl toho dne neklidný.
A pak jsem se přestěhoval do větší dílny u vysílače.
Hned vedle baru.
Jenže ten patřil Jugošům.
A to jsem zažil poprvé v životě ostrou střelbu samopalem do lidí.
Tak jsem tam k nim přestal chodit.
Nechtěl jsem skončit jako oni.
Občas jsem taky zaskočil do sběrny.
Často byla terčem zlodějů.
Vždyť tam bylo nutné mít u sebe statisíce na výkup.
Párkrát tam mého známého přepadli zbili a okradli.
A jednoho dne ho tam zastřelili.
A Eman pořád v té Kolínské do sebe lil ty piváky.
Jako by se nechumelilo.
A když se chumelilo, stavěli jsme na dvoře sněhuláky.
Taky koule jsme pouštěli po Vinohradské.
Na oběd bylo výběr z hospod, jídelen, bufetů.
Jo, teď je jiná doba.
Místo mě je tam prázdno.
A v Korunní mají sídlo měšťáci.
Největší zloději, Emani
Život plný života.
Žil jsem tam v simbioze s podsvětím.
Oni vykrádali, já opravoval.
A teď nosím roušku!!!
Asi na zkoušku.