Otec alkoholik

Anotace: Alkoholu se správně říká "metla lidstva" a v rodině obzvlášť

Jak už jsem psala, bylo mi dvanáct, když jsem poprvé uviděla svůj reálný svět, ve kterém jsem žila.
Do té doby bylo vše zalité sluncem a bezstarostným dětstvím. Něco si pamatuji, ale většinu jen v mlze a tak jsem získala informace od své mámy.
Tátův alkoholismus se neustále stupňoval, kdy nejprve mámě nadával dost vulgárně a nevybíravě a pak došlo i na fyzické napadání. Dnes už se nad tím pousmívám, ale tenkrát mi do zpěvu nebylo.

Zašlo to tak daleko, že skončil v práci třeba kolem třetí odpoledne, do večera seděl v hospodě a pak přišel domů, kde začalo „rodeo“.
Všichni, v bytovce od nás, ho znali a byli několikrát svědkem jeho slovního i fyzického napadání mojí mámy. A i přes to, že o tom sousedi věděli, nikdy nikdo nic neudělal, nikdo nám nepomohl.
A před pár lety jsem se od mámy dozvěděla docela šokující informaci, kdy táta měl v alkoholovém opojení prohlásit: „to nám ale ta holka roste do krásy a jaká z ní začíná být ženská“.
Každá ženská při těch slovech zpozorní a tak i ona, kdy od té doby začala spát s námi v pokoji, aby nás ochránila. Až po delší době jsme o tom mohly spolu mluvit.

Tohle probíhalo celé dva roky, kdy mi bylo čtrnáct a máma požádala konečně o rozvod. Měli jsme za to, že se nám uleví, jenže to byl velký omyl. Táta pořád tvrdil, jak se s mámou rozumně domluví, ale nestalo se tak.
Po prvním rozvodovém stání se u nás strhlo peklo, jaké do té doby ještě nebylo. Tedy alespoň takové byly mé pocity, protože to už šlo mámě opravdu po život. Prali se spolu, mlátili, fackovali, táta nešetřil pěstmi a máma se bránila jak mohla.
Křičela jsem na tátu, ať mámu nechá být, neposlouchal, jakoby byl v transu. Nenapadlo mě nic jiného, než vyběhnout na chodbu bytovky a volat o pomoc. Tentokrát se sousedi seběhli a matně si vybavuji, že chlapi začali tátu krotit a ženské uklidňovat mámu.

Kde byl tenkrát můj mladší brácha, to dodnes nevím, úplně mi z té situace dodnes vypadává, jen si pamatuji, že jsem stihla zabalit nějaké máminy, svoje a bráchovo věci. Vytáhla jsem kolo, co máma měla pod schody a táhla jsem jí za ruku, abychom šli pryč. Nevím, kde byl táta, nepamatuji si, kde byli ostatní, všechno se seběhlo strašně rychle, jakoby ve zlomku vteřiny. Jak dlouho tam sousedé byli nevím, protože to už jsme byli na cestě k babi, mámy mámě, kde bylo jediné útočiště, kam jít.

Druhé rozvodové stání se neskutečně urychlilo a začal konečně klidný domácí život. Konečně byl klid od hádek, nadávek a ponižování, tedy alespoň doma, protože ve škole to bylo beze změny.
Jiná část našeho města, noví kamarádi, první láska, potom konec školy a s ní i mojí šikany.
Přála jsem si, aby už to tak zůstalo, ale bohužel …….