Klíče od Chaosu (1)

Anotace: Seznámení s propuštěnci ...

Sbírka: Klíče od Chaosu 1-1

1990 - Dominic Deukalios

Dominic Deukalios byl jedináček, který vyrůstal na monnotónním sídlišti jménem Brotherhood. Tento poloviční Řek byl už odmalička vyčůraný a dalo by si říct, že se kamarádil se štěstěnou. Co je to za blbost? Na co sáhl, to se mu podařilo. Zasloužil si to? Skok časem a jeden z důkazů. Hned jak dospěl, otec, někdejší soudruh, mu domluvil místo v prestižní automobilce v Brunbylonu. Nebyl to úplný výkřik do tmy. Oktany mu proudily v krvi. Bohužel, soudruhův následník tuze rád kličkoval. Poté, co se octl ve velkém městě, využil situace, nechal poctivé práce a přisál se k partě veksláků. No a ti ho naučili plavat ve vodách šedého obchodu. vodách. Určitou dobu svého rozhodnutí nelitoval. Proč taky. Žil si jako kupec Janovský, aniž by si uvědomil, že tím pokouší právě tu štěstěnu. Vzhledem k tomu, že jí bral jako samozřejmost, nakonec ho opustila ... Vekslák byl tedy těsně před revolucí přistižen, jak nabízí neověřenému Izraelci valuty. Spadla klec! Štěstěna se k němu vrátila roku 90 v podobě amnestie. Dominic si odseděl rok za starého a rok za nového režimu. Ve spisu stalo, že jde o bývalého veksláka střední postavy. Vlasy měl černé po otci, oči mu lehce šilhaly a úsměv, ten měl líbivě lstivý. Na památku na staré časy si nechal ještě v báni vytetovat boha Herma, patrona ...

1-1  

V nultém roce devadesátých let, vyhlásil prezident staronové Federace celoplošnou amnestii! Bylo to trošku nedomyšlené, přesto to nemyslel zle. Soucítil s nimi, neboť i jemu Rudí ukřivdili. Trestanci dostali novou šanci a véčko bylo v kurzu!

Druhý leden byl chladný den. Peesraz - pevnost, vesnice a věznice v jednom, byla první bání Federace, jež měla tu čest otevřít vězňům stavidla. Muklové mávali na kamery státní televize a culili se, jakoby procházeli vítězným obloukem a na důkaz vděčnosti, užívali véčka pana prezidenta. Mezi omilostněné patřili i rodáci z městečka Smoke Town. V prošlých dokladech stálo - Dominic Deukalios, Charlie Viper a Daniel Herbich.

,,Můžeme?’’ prohodila redaktorka směrem ke kameře. Odpovědí jí byl zdvižený palec kameramana a červené světlo. ,,Hlásím se od věznice Peesraz, kterou v tuto chvíli opouští stovky amnestovaných vězňů. Mají i oni nějaké plány, nebo dokonce sny?’’

Vtom se z propuštěného houfu vypotácel vysoký muž. ,,Zde! Zde! Chtěl bych něco říci,’’ zahučel. Redaktorka bázlivě ustoupila. ,,Nevěřte strachu paní! Je to lhář!’’ ubezpečil ji. Zastavila tedy ústup a podala mu mikrofon. ,,Jmenuji se Daniel a touto cestou bych vyjádřit své díky panu prezidentovi!

Redaktorka předstírala zájem. ,,Chtěl by jste pozdravit rodinu?’’

,,Rád bych, leč nemohu. Jsou na už lepším místě bez totality,“ prozradil jí. Redaktorka empaticky přikývla.

Daniel Herbich byl hrdý a statný muž. Vlasy měl ryšavé a oči jak starý Árijec. Tu a tam se vyjadřoval snobsky, což bylo zvláštní, neboť nebyl kdoví jaký myslitel. Možná ho k tomu vedl fakt, že pocházel z urozeného rodu Von Herbich. Protestantský bůh žel, jeho otec o celé léno přišel během znárodnění, načež se v tichosti udřel v uranovém dole. Prvek byl obohacený, slavný rod ochuzený. Syn proto nenáviděl Rudé a veškerý proletariát. Seděl, dle svých slov za odbojářské činnosti, s přestávkami pět let. Cinkání klíčů se neúčastnil, což ho mrzelo ze všeho nejvíc …

Za zády se mu rýsovala pleticha. Zatímco si samozvaný disident vylíval srdíčko, někdejšího veksláka napadlo, že by mohl jeho proslov trošku znevážit. Začal mu tedy poskakovat za zády jako klokan, jenže obr ho zastínil. Dominic však našel východisko. Spiklenecky mrkl na Charlieho Vipra, který byl pro každou špatnost. Ten přikývl a udělal mu rukama piedestal. Výškový rozdíl byl smazán, takže ho mohl véčkem korunovat v celostátní televizi na paroháče. ,,Čemu se smějete?’’ přešel do agrese Herbich, jakmile redaktorce vyletěl koutek. Smáli se i kolemjdoucí.

,,Aaa … ničemu,“ špitla ona. Herbich to nebyl s to pochopit. Rozhlédl se kolem sebe. Světlé oči se zastavily na krajáncích z maloměsta, kteří oba zírali na oblohu s rukama za zády. Bylo to dost nápadné, ale obr nebyl bůh ví jak bystrý. Štáb se mezitím sbalil a šel vyslechnout dalšího mukla.

Ti tři utvořili kruh.

,,Snad ssse dívá,“ zasyšel Charlie Viper.

Herbich se dál tvářil zmateně. ,,Kdo?“

,,Tož prezzzident ne?“ zazubil se Viper.

Dominic zrovna zíral na oblohu. ,,Hvězda fungující na rezervu,“ vybavil si otcovu metaforu, neboť Slunce vypadalo v mlze jako bílý trpaslík.

,,Co je to za srágoru?“ nechápal Charlie. Dominic zvedl koutky. Nehodlal mu to vysvětlovat. Dobře věděl, kolik času by tím ztratil. Znal ho až moc dobře, znal jeho zázemí během dospívání a věděl, že je nepoučitelný. Charlie Vipr za to dost možná ani nemohl. Neznal totožnosti biologického otce, jeho matka šenkýřka střídala chlapy a on všechny kandidáty na otčíma do jednoho nenáviděl. Pouze na sestru nedal dopustit. Co se vzdělání týče, dokončil z nouze základku. Trpěl averzí k autoritám. Zbytek si lze domyslet. Nezbeda s pověstí, co vyrůstal všem na očích na náměstíčku Lenin Plaz, tedy kradl, fixloval v kartách a když byl nervózní, sykal. Strávil v báni rok ... nejméně z nich. Vyjadřoval se poněkud slizce, děvčata se bála a to navzdory pronikavě zeleným očím.

... pokračování ...