Klíče od Chaosu (3)

Anotace: Diskuze o dědictví ...

Sbírka: Klíče od Chaosu 1-1

 

1-1 (třetí část)

Dveře byly dokořán! Ovlivnila je mlha, mdlé světlo trpaslíka a …

,,Hergot!’’ zaklel Herbich, jenže nebyl to bůh, nýbrž vězeňský převozník, jemuž průvan rozcuchal mullet. Znal osobně celé trio, neboť je vezl nanesvaté přijímání do Peesraz. Začal řvát. ,,Budeme se popohánět jo? No dobře! Lezte ven!’’ seřval je předtím, než si vystoupili z vozu. Dominic se lstivě pousmál. Proti zacházení v base, byl šofér ještě gentleman. ,,Doufám, že se už neuvidíme, i když o tom dost pochybuju ...’’

,,Aby ssess nedivil,’’ utrousil kysele Charlie a odplivl si, neboť i on byl provokatér. Šofér se s odpovědí neobtěžoval, jen mávl na kolegu hejska, který nelenil a vyházel jim z přihrádky všechny kufry jako gestapák.

Zkušenější to ocenil potleskem. ,,Zbláznil ssess?’’ zasyčel hněvivě.

Herbich se chvíli rozhlížel, načež se zamračil. ,,A kde je mé zavazadlo?“

Šofér nazvedl mullet rameny. ,,Nejspíš ve škarpě Samsone. Měl sis to zaplombodat. No nic. Na brzkou shledanou, cha cha …’’ rozloučil se ironicky. Herbich ztratil řeč. ,,Arrivederci,“ zamával šoférovi Dominic.

,,Měj se i ty švidravej veksláku,“ řekl šofér, zavřel bočnice a poté jeho mullet zmizel v kabině Avie. Kouřová čerň prosytila ledový vzduch a rozloučila se i vadná převodovka. Sotva se ten protivný kouř rozptýlil, hoši ze Smoke Town mohli s konečnou platností tvrdit, že jsou volní …  

Dominic se opatrně zeptal. ,,Měl jsi tam něco důležité Dane?“

,,Vzpomínky,“ odsekl Herbich. Drželi tedy minutu ticha za jeho kufr.

Stáli před nádražím jak solné sloupy a užívali prostoru, jenž nekončil zdí a protínal se někde v nekonečnu. Ten, co nic nepostrádal, vytáhl z kufru modrou šusťákovku a těžké cigarety značky Mars. Náhle mu došlo, že zlodějíček vzal roha. Kam se odplazil? Dominic odpověď nehledal. Zapálil si. ,,Víš ty co amico? Zapomeň na kufr a začni s čistým štítem ...“

Obra to neutěšilo. ,,A kvůli tomu ses navlékl do bundy z Tuzexu?“

Dominica to neurazilo. ,,Vážně si myslíš, že ti celé věno vrátí?’’

Herbich se pousmál. ,,Zajisté. Pan Prezident to pochopí. Dostal přeci Nobelovu cenu,’’ pronesl a bylo evidentní, že tomu prohlášení věří.

Dominic nikoliv. ,,Vždyť to spolu vůbec nesouvisí ...’’ zpochybnil to.

,,Souvisí!“ nepochyboval o tom potenciální dědic.

,,No tak jak prosím tě?’’ dotíral na něj Dominic.

,,Nevím jak to přesně .. ’’ sekal se ve výkladu Herbich a bál se přiznal, že nerozumí trhu, ani nemovitostem. Ani vekslák nebyl žádný politolog a ani on netušil, jak naloží Federace se státním majetkem. I tak se vytasil s příměrem. ,,Myslíš si, že nám Sověti darují Kaliningrad, když ho založil náš král?’’ zdůraznil otazník. Samozřejmě věděl, že je to úplný nesmysl.

,,Jaký král?’’ vytřeštil oči Herbich.

,,Kalinin asi niet,“ dobíral si ho Dominic. ,,Víš ty vůbec vévodo, jaké dřív nesl jméno?’’ Herbich pokrčil rameny. Dominic to čekal. ,,Konigberg,’’ prozradil. Jen tak na okraj, v Peesraz se řadil mezi sofistikovanější vězně.

,,Konig je německy král,’’ přeložil to Herbich.

 ,,A co z toho plyne?“ pohodil rukou Dominic.

,,Že by ho měl Gorbačov vrátit Německu!“ vydedukoval z toho Herbich.

,,Už vidím, jak flekatá hlava rozdává území,“ chechtal se Dominic a mezitím sledoval, jak Herbich červená. Přisadil si tedy. ,,No a teď jsi rudej i ty amico! Může ho dát rovnou tobě! Nechť žije konig Daniel z rodu Von Herbich!’’

Zrzkovi konečně došlo, že si z něj dělá legraci. Zařval na něj zlostným hlasem. ,,Tvůj fotr byl Rudej! Můžeš být rád, že nevisí!’’

Pobavení byla ta tam. ,,Ale tata do strany vstoupit musel, proto .. ’’

Jenže rádoby disident měl svou pravdu. ,,Alibismus je pro Rudý typický. Musí jen umřít! I kdyby byl tvůj fotr donucen, vstoupit nemusel,“ mluvil rázem sebejistě, jakoby se právě usadil do sedla vyšlechtěného koně.

Dominic si uvědomil, že to přehnal a že si o to svým způsobem říkal. Snažil se jen být realista, na rozdíl od Herbicha. ,,Hned se neurážej Dane. Scusa …“ omluvil se Italsky, přesto to nebylo moc upřímné. Popravdě si tu hádku užíval. ,,Hvězdář nesleduje hvězdu na Sovětský vlajce …’’

Herbichovi se ten jinotaj líbil. ,,Gut. Nebudu užívat křivd jako Rudí!’’

Hlášení je upozornilo na zastavující vlak, co měl oklikou pokračovat do Brunbylonu. Dominic se otřepal jak kvůli zimě, tak i jeho působení na onom místě. Neměl se přece jen? Nežádoucí myšlenky zahnala potřeba. Musel jít s pískem. Vyrazil tedy k restauraci, která ležela blízko dráhy.

Cestou míjel vracejícího zlodějíčka, který v levé ruce držel noviny. Jestli si je koupil, nebo ukradl, o tom neměl Dominic prohlásil.

,,Rudý právo?’’ zazubil se na nohsleda.

,,Strano div se, už není rudý!’’ opáčil Charlie.

Na konkrétní barvu se ho neptal. Měl na spěch. Zaplul do té restaurace ...

(pokračování)