Klíče od Chaosu (4)

Anotace: Setkání s vločkou a úprk z dosahu báně ...

Sbírka: Klíče od Chaosu 1-1

 

1-1 (čtvrtá část)

V renovovaném interiéru objevil siluetu panáčka, což uvítal. Vkradl se na toalety.

Pisoáry zely prázdnotou. Ovšem někde za zdí bylo rušno. Když pozorně poslouchal, zaslechl jakousi neznámou baladu. Byla to skutečně balada? Slovům nerozuměl ...

Buď jak buď, on neměl záchody spojené s romantikou. Alespoň ne v posledních dvou letech. Byl rád, že si nemusí krýt záda jak v báni. Nejednou si dal jeho loket rande s tváří nějakého chlípného omezence. Ale vem je čert ... Potom, co byl písek vysypán, vrátil se Dominic zpátky na chodbu, kde  ... ho zastihlo zjevení …

Zády k němu stála nevěsta, jejíž šaty ladily s bílým trpaslíkem na obloze a její ebenové vlasy mu daly vzpomenout na antický drdůlek. Mukl jí v spatřoval sněhovou vločku, co měla každičkou chvíli roztát. Zíral tedy na ní, dokud to šlo. Hodilo se to?

Najednou někde za lítačkami bouchlo šampaňské, což jí vylekalo a ona se muklovi ukázala v celé své kráse. Užasl! Měla středomořské rysy, přesto byla bledá. Dominic vytáhl z krabičky cigaretu a nervózně s ní točil v prstech. Co se to … ? Ženská ho nikdy z míry nevyvedla! ,,Neměl by jste jednu pro ...?’’ zeptala se ho nevěsta.

Dominic jí nenechal ani domluvit a předal jí svatební dar. Nervozita byla fuč. ,,Pro nevěstu? Určitě,“ řekl galantně a hned nato jí Marsku zapálil.

Dominic pobavilo, jak se zakuckala. ,,Samet přesunul svatby na zimu?’’ zajímalo ho.

Nevěsta mu vysvětlila, jak se věci mají. ,,Ženich je hokejista. Víte?“

Upřímně řečeno, i on by takové krasavici zabodl vlajku na čelo. ,,V tom případě získal medaili!“ prohlásil, neboť té blbé hokejce záviděl. Poté ho napadlo … Ožení se někdy i on? Z dumání ho vytrhl výkřik odjinud.

,,Kde je nevěsta? Pou eísai Nica? Ela!“ popoháněl jí hluboký hlas.

Dominic si uvědomil, že je to řecky! Jednoduchým slovům totiž rozuměl. Paradoxní bylo, že mladý Deukalios uměl lépe Italsky. Holt, více naslouchal kupcům z Itálie, než vlastnímu otci z Řecka. Předsevzal si tedy, že to změní. Na počest rodu užil jeho řeči.

,,Antío,“ rozloučil se, otočil se na patě a vzápětí restauraci s tající vločkou opustil.

,,Mrhal jsi časem Nicu,“ pronesl již venku, aby pak zamířil k sobě rovným.

Poté opět zaslechl hlášení, jen s tím rozdílem, že se změnil cíl. Mezi hlášenými zastávkami bylo i Smoke Town. Byla to pořád tatáž díra?

 ,,Trvá ti to jak psovi ...“ dobíral si ho Charlie Vipr, přičemž pozvedl noviny, jakoby by za ním cupital neposlušný pes.

,,Sscussa,“ imitoval ho na oplátku, zatímco vlak brzdil jako šílený.

Herbich zase jednou použil velitelský hlas. ,,Ten bude náš. Šnela!“ Následovali ho ...

Zanedlouho se nesvatá trojice vyskytla v nádražním vestibulu. Muklové si zakoupili jízdenku do rodné vísky, aniž by se paní za přepážkou pochlubili, že budou večer v televizi. Ono se taky nebylo čím chlubit. Pro tuctového občana byl mukl totéž, co ovád u jezera, co tě sice může štípnout, nebo taky ne. Bylo to nefér, ale bylo to tak. Nesešlo na tom, jaký prohřešek ho dostal za katr. Mukl, byl prostě mukl. Bohužel ...

Vévoda zahuhlal u přepážky cosi neurčitého, lístek si dal pokradmu do kapsy a zasněně vzhlédl. S odporem přejel očima proletářské dílo u stropu …

Dominic to registroval. Začal mu recitovat do ucha. ,,Rozkvétá kraj, má milovaná zem. Když dělníci a ženci, práci tvořivou jí věnčí!’’

Herbich ho odehnal rukou jako toho ováda. Přenesl se tak rychle přes minulost?

Zdálo se, že jejich čas ještě nevypršel. Vlak do rodného maloměsta měl vyrazil až za pět minut. Dominic si naposledy vybavil nevěstu, která zrovna vstupovala do nové životní etapy. Nechal se jí tedy inspirovat. Věděl, že udělal chybu. Chybovat je lidské a on byl jen člověk. Člověk, jenž byl vděčný za druhou šanci. Dal si tedy předsevzetí. Jiný život, jiná kolej! No a hlavně … nesmí se do Peesraz vrátit jako ten bumerang!

konec části 1-1