Nahodilost setkání
Nahodilost setkání
Nahodilosti setkání
Jsem jimi fascinován
Sedím u stolu v klubu malinkaté obce, když si ke stolu přisedne neznámý muž.
Bavíme se o živnosti, řemeslném umu a místech našeho působení.
Nacházíme společnou řeč o klubech, restauracích, diskotékách.
Řeč se stočí na auta, politiku a ženy.
Říká že chodil s nějakou holkou od Hlavního nádraží v Praze co je tam dnes autoservis.
Tak se ptám, zda to nebyla Olga Salusová.
Ano, byla, odvětí.
Tak v tom baráku jsem se narodil a žil více jak 33 let, dodám.
Olina byla osm let mojí spolužačkou.
A měla bratra Petra co chodil všude se svojí maminkou, říká neznámý.
Tak to byl zase spolužák mého bráchy.
Byl jsem i na její svatbě, než se odstěhovala do Paříže, dodá.
Tak to muselo být před čtyřiceti lety.
Přesně.
Dodá, že jeho bratr žil v obci, kde mám chalupu a to přímo naproti ní.
Vezu tátu za jeho kamarádem, kterému jsem přeprodal nové "auto".
Je to vyslanec na Seychylských ostrovech René Teuber.
Jeho krásnou ženu odněkud přeci znám, říkám si.
Dělal jsem ateliér panu Krausovi co fotil významné osobnosti a hudební kapely.
Rozpomínám se na jeho ženu Hrubešovou, modelku Krainovou a pak taky na Štefánkovou.
V ateliéru jsem mnohé ze známých osob viděl a zažil
A teď jsem opět s ní u jednoho stolu a poslouchám vyprávění v domě jenž byl vyhlášen nejlepším realizovaným dřevěným architektonickým počinem roku.
Dům stojí na krásném místě v kopci s výhledem do údolí a lesa a je opravdu luxusní a nádherný.
Kupuji si do dílny soustruh na dřevo na inzerát.
Jedu do ateliéru kde mě přivítá neznámý člověk.
Vyráběl na něm dřevěné loutky a věci do filmu.
K soustruhu přidá pár věcí a dřevo.
Taky nabarvené kulisy z nějakého filmu.
Chvilku se bavíme a představujeme.
Jedná se o syna Formana.
A já pracoval na jeho omšelém celodřevěném historickém soustruhu.
Pak jedu s kolegou, již po tmě, obcí Rataje nad Sázavou.
V kopci zastavím a očumuji okno penzionu čtrnáctky.
Po chvíli vychází pán a po optání co pohledáváme nás zve dál.
Chlubí se výstavou kreslených vtipů.
V domě má i galerii hudebních nástrojů.
Vyměňujeme si informace.
Připadá mi povědomí a po odchodu mi dochází spojitost s Malostranskou besedou, kde on dělal provozního a já dodavatele vodo prací.
Stejného provozovatele co pořádal v klubu Pivovárek zde v Ratajích hudební večery na které jsem chodil.
S kolegou co jezdím se bavíme o svých zálibách.
Každý jsme z jiného prostředí, místa i věku.
Mluví o tenisu a že tento hrál na vyšší úrovni a má trenérské zkoušky.
Tenisu nerozumím a říkám, že můj kolega z práce z Českého Brodu měl syny, které k tomu vedl.
Nějaký pán Příhoda, říkám.
Tak to byl můj kamarád a spoluhráč.
Tedy jeho syn.
Volá mi spolužák a kamarád z učení, zda bych nechtěl jít s ním na zábavný večer do Malostranské besedy.
Pozvání přijímám a jdu.
Až tam se dozvídám důvod zbylého lístku.
Dcera mu umírá na svalovou nedostatečnost a již by nezvládla tuto návštěvu.
Zde poznávám sílu předepsaného osudu.
Po roce od její smrti dostávám dopis jeho ženy s žádostí o návštěvu v nemocnici na Bulovce.
Pak už jen oznámení o úmrtí mého kamaráda.
Objednávám si klempířskou práci u firmy.
Přichází drobný šlachovitý šikovný muž.
Nejste vy náhodou Tomáš?
Tomáš Kubík?
Jsem.
Tak vy jste chodil před 40 lety s mojí ženou
Jo je to tak.
Práci dokončí a my se už nevidíme.
Jedu do Prahy na projíždku s kolem.
Stavím se nahodile v řeznictví v Komořanech.
Při odchodu z něj se ve dveřích potkám se svým bratrem a jeho ženou.
V jiném krámě kupuji pracovní rukavice firmy Pelikán.
Navštěvuji stejnojmennou restauraci, prodejnu psacích potřeb, advokátní kancelář, kluby v různých městech republiky.
Jdu okolo hotelu v Českém Krumlově, v Českých Budějovicích a penzionech v Rožmberku a vidím jméno mého bratrance.
Mám i stejnojmenného spolužáka.
Na oddělení Vojenské Střešovické nemocnice, kde mě operovali byl primářem pan Pelikán.
Podjíždím na cestovním enduru Yamaha XT 600 rekonstruovaný most mezi obcí Jindice a Červený Hrádek.
Zapadám až po sedlo do bahna a vyproštění 170 kg motorky je v jednom nemožné.
Nikdo zde pochopitelně nejezdí když je silnice uzavřená.
Když se tu náhle zjeví cyklista.
Přemlouvám jej k pomoci.
Moc se mu nechce do té bahenní lázně nechce.
Nedivím se.
Pomáhá mi a říká, že jsem mu nějaký povědomý.
Vy mě taky.
Vy jste mě dával po dopravní nehodě v Thomayerově nemocnici dohromady.
Vidím, že jste nepoučitelný, vidíc z boku k motorce přivázané berle.
Loučím se s ním s tím, že se už snad profesně nesetkáme.
Jdu do mé truhlárny ve Velehradské ulici.
Něco je jinak.
Ční vylomené dveře a vykradená dílna.
Věc hlásím policii i pojišťovně.
Pojišťovák kontroluje zabezpečení a říká, že jsem měl mít a neměl zabezpečené nadsvětlíky mříží s oky 10x10cm.
Ale těmi mě přeci nevykradli, oponuji.
Nesplnil jste podmínky pojistné smlouvy.
Nedostanete nic.
Tak se odvolám a věc dostane k řešení nějaká žena.
Navštívím ji v její kanceláři.
Pozdravím a ona mě přivítá slovy: .
Dobrý den pane Pelikán.
Dřevěné patro od vás mi dobře slouží a budu v budoucnu potřebovat možná další.
Zde vyplňte číslo účtu a věc pokládejte za vyřízenou.
Jedu do Počátek na sraz amatérských literátů píšících na web literu.
Mou chabou paměť na jména vyhodnotí tak, že každý účastník má svou přezdívku - Nick viditelně umístěnou na čele
Poznám tak zakladatele webu a literárního kritika.
Zná moje psaní.
Neumím gramatiku.
Sem si všiml.
Ale piš, píšeš interesantně a úplně jinak než jsem zvyklý u ostatních.
Lidé se znají jen podle nicku a tváře jsou jim neznámé.
Poznávám mého prvního krásně píšícího gynekologa Tomáše.
Mám taky rád fotky Soudka.
A občas chodím v Branické do hotelu na oběd.
Cestou jsem vždy v rychlé chůzí potkával tohoto fotografa.
Kdysi jsem jej potkával na Pankráci u jeho ateliéru kde jsem navštěvoval Trabant klub.
Znal jsem se s vedoucím českých radiokomunikací a tak jsem navštívil řadu vysilačů.
Na Žižkově jsem pak dělal deset let revize požárních prostupů.
Na Ještědu vnitřní požární nátěry, v Liblicích u Českého Brodu ucpávky.
Znám ředitele Kostku z Geosanu a nyní Dozimetristu pro kterého jsem řadu let dělal na stavbách požární ucpávky.
Znal jsem se i s vedoucími pracovníky Vodních staveb, Konstruktivy Konsit, Skansky, Metrostavu.
Měl jsem za úkol sjednávat, cenit a realizovat tyto zakázky.
Dostal jsem se tak do Metra, kolektorů i na Letiště a budovy Řízení letového provozu v Jenči.
Dělal jsem revize a prostupy v Janouškově domě ve Vodičkově ulici U Myšáka
Prolezl jsem prostory letiště nad hlavami pasažérů letiště a chodil tunely pod ním.
Dostal jsem se i do vojenských krytů ve Staré Boleslavy z důvodů nacenění.
Dělal jsem i na hřbitově, zatím ne v porodnici.
Dřív jsem četl metráky knih.
Dnes jen giga bajty dat.
Můj kamarád byl jedním ze zakládajících členů kapely Lucie.
I další spolupracovníci a kamarádi jsou členy různých kapel popřípadě moderují v rádiu.
Kamarád z rybářské stráže mě svezl jejich člunem po Orlíku.
V rehabilitačním zařízení v Kladrubech jsem se skamarádil s Lobkovicem a chodil s ním na pivo.
Poznal jsem i pana Šternberka na jeho hradě nedaleko nás.
Kupoval jsem od něj vánoční stromky a dřevo na topení.
Pracoval jsem v bytě milenky pražského primátora i galerii Platýz.
A taky u majitele a jeho ženy nejmenšího hotelu na Václavskem. náměstí což mi přineslo známost s Borisem Hybnerem a práci na pokladně divadla Metro.
Díky své různorodé práci jsem byl v bytech a ateliérech mnoha umělců i sběratelů.
Byl jsem u Šipka v Novém Boru i hrobu na Olšanech.
Navštívil jsem rodný Menšíkův dům i jeho hrobku na Olšanech.
Byl jsem u Polívky v divadle v Uhříněvsi, v Brně, Kolíně i na jeho farmě.
Navštívil jsem okolí domu Gotta, Štaidla, Svobody, Hlase, Mládka, Hrabala, Bílé, a byl v byl v bytech Feniče, Sirového, Renče.
Sirový i Renč byly moji spolužáci a kamarádi.
U Olmera jsem dělal dřevěné patro na spaní v bytě na Hradčanském náměstí u jeho ženy a mé kožní doktorky Škrdlantové.
Viděl jsem sbírky desek a CD disků u kritika Rejžka i Černého.
Seděl jsem s kreslířem a sáňkařem Urbanem v jeho hospodě na horách i v Soukenické.
Jako dítě bydlící v centru města jsem prolezl odstřelované domy na Žižkově, i v okolí magistrály a Tišnova.
Znám budovu ČNB kde pracovala moje máma.
Znám budovu ministerstva financí, kde pracoval můj táta.
Od něj znám jeho kamarády z úřadu a ministra financí.
Znám i nejvyšší budovy na Pankráci bývalého rozhlasu, BB centra, Brumlovku, Alfu, Betu, Gamu kde jsem požární opatření prováděl.
Jo taky vodárnu na Želivce, bazén v Čestlicích, vězení v Brně, v Hradci...
To je náhod k neuvěření.
A věřte bylo jich mnohem víc.
I vy to tak možná máte.
Důležité je to vnímat.
Třeba o tom jen nevíte.
Když víte, já na náhody přestávám věřit.
Věřím na práci a osud.
Když teď nic moc nedělám.
Kdybych kdysi tolik nepil a víc se učil, možná by se právě tak někdo chlubil, že mě zná.
Mě bezejmenného Pelikána.
Autor umělec2, 27.09.2025
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Skvělý vzpomínkový střípky, sice tě neznám, ale aspoň si u tebe počtu a se zájmem:-)*
27.09.2025 12:18:46 | cappuccinogirl