Bláznovo štěstí

Nejdříve mu vadilo to brzké vstávání, ale potom si zvyknul. Vizita, znovu se podělil se svým originálním pohledem na svět a oni naznali, že nadále patří do tohoto ústavu. Pak si lehl s rádijkem a snil: technologie devatenáctého století stále fungovala.
Taky byl kdysi jako ti tam venku: hnal se za penězi, za slávou, za ženami. Jenže všechno tohle má i svůj rub: člověk se začne strachovat, že o peníze přijde, že se na slávě objeví škraloup, že si ženu neudrží...
Nejlepší je spokojenost s tím, co má. Jinak ho ambice jenom ničí.
Internet už mu taky nechybí: prostě jen spousta písmenek, lidé žadonili o pozornost.
A tady pár pokojů, pár chodeb, neustále se střídající pestrý seznam spolupacientů. Trochu jako v klášteře, může vést bohatý vnitřní život, vzpomínat, do ničeho se nehnat a uvolněně odpočívat.
Podíval se na mříže na oknech svého psychiatrického oddělení: je za těmi mřížemi svobodný.