Ztráta

Začala další středa v kanceláři ztrát a nálezů. Jako každý týden přivezli nálezy z pražské MHD. Anna se napila kávy a pustila se do denní rutiny.

Srovnala si papíry na stole do pravého úhlu a hrnek posunula o kousek dál, aby nepřekážel. Měla tmavé vlasy stažené do jednoduchého culíku a silné brýle, které jí často klouzaly po nose; pokaždé je bezmyšlenkovitě posunula zpět.

Otevřela první přepravku.

Deštník.
Šedivá šála.
Dvoje klíče.
Dva stejné batohy z Decathlonu.

Každou věc položila na stejné místo na stole a zkontrolovala štítek.

V další přepravce ležela igelitka.
Uvnitř keramický trpaslík: rýč v ruce, uražený nos, sveřepý výraz.
Postavila ho na polici a podstavec srovnala do roviny.

Pak vzala malou pánskou peněženku.
Ošoupaná, stará.
Uvnitř třicet sedm korun v drobných, průkazka do knihovny a zašlá fotografie ženy kolem padesátky s nesmělým úsměvem.

Zapsala ji a položila na regál mezi ostatní věci. Hřbet dorovnala k ostatním.
Dívala se na fotografii a nemohla se zbavit dojmu, že ženu odněkud zná.
Byla obyčejná — a přesto se jí vtiskla do paměti.

Přišel následující pondělí, těsně před koncem otevírací doby.
Upravený, pečlivě učesané bílé vlasy, trochu obnošený kabát.
Mluvil tiše.

„Ztratil jsem v tramvaji peněženku,“ řekl.

Anna zvedla oči od monitoru.
„A jak vypadá?“

„Hnědá,“ odpověděl po krátkém váhání. „To nejlepší už má za sebou. Uvnitř pár drobáků, fotka a kartička do knihovny.“

„Tahle?“

Vyndala peněženku z regálu a položila ji před něj.

„Ano, prosím,“ zašeptal.

Otevřel peněženku a dlouho se díval na zašlou fotografii.
Anna sledovala jeho třesoucí se prsty; v zátylku znovu pocítila ten nejasný stín vzpomínky.

„Vaše žena?“ zeptala se nesměle.

„Ano. Dnes… by měla narozeniny,“ odvětil, rozloučil se a vyšel ven do tmy.

Anna se chvíli dívala na prázdné dveře.
Pak obrátila zrak na prázdné místo na regálu a doplnila do protokolu:
„nález vyzvednut 8. 11.“