Anotace: Dávno psané;)
Cítím za sebou jeho dech, slyším jeho kroky. Nesmím se ohlédnout. Musím utíkat. Běžet pryč. Moje srdce je až v krku. Bije jako zvon. Moje nohy s dalším krokem ztrácí na síle. Pletou se do sebe. Nevím, kam šlapu. Do něčeho jsem narazila a moje chodidlo zůstalo zaklíněné. Nemohla jsem s ním hýbat. Vyzula jsem si tenisky a utíkala dál bosá. Bolelo to. S přibývajícími metry mi ubýval dech, píchalo v boku, hučelo v hlavě a bodalo v nohou. Kamínky rozeseté po chodníky se mi zabodávaly do kůže. Cítila jsem na ní stékající krev. Musím to vydržet. Ještě chvíli…Když v tom se rozdrnčel budík radostně oznamující, že začíná nový den. Tuhle věc jsem vždycky nenáviděla, ale dnes, dnes jsem ráda, že mě probudil.
Přesně takové podobné sny jsem v mládí míval, tak kolem 13-ti.:-)
02.12.2012 12:57:44 | Robin Marnolli
Na muj vkus moc kratke celkove i stavba vet. Ma to sice spad, ale tim, ze celou povidku prectu behem pul minuty.. beru to jako uryvek, nic vic a ten zaver je az moc "ohrany". Zkus to vic rozpracovat a bude to ok
04.01.2010 00:07:00 | Nergal
jsem si ten úryvek ted četla po pár letech jen tak ze zvědavosti a ano je to krátké a nudné, ale psala jsem to ve čtrnácti ;)
04.05.2013 18:20:41 | Jiná