Osamělé duše

Osamělé duše

Anotace: Proč se nenajdeme?

 

Obklopují nás lidé, které máme rádi, přátelé, rodina, partner. Přesto se cítíme sami. Jaksi vnitřně sami. Moc dobře totiž víme, že s nimi nemůžeme promluvit z duše. Možná věříme v nejrůznější zákony vesmíru. Možná v anděly, či v probíhající transformaci planety a nemůžeme to nikomu říct. Nepochopili by to. Byli bychom za blázny. Je to naše prokletí. Prokletí nás osamělých duší.

A přece nás je tolik! Míjíme se a nevíme o sobě. Tam někde jsou lidé s podobnými přesvědčeními jako ty naše. Lidé, se kterými bychom se mohli otevřít, ukázat nitro. Neplýtvat slovy věcnými frázemi.

Často se koukám na svého partnera jehož víru přísně ohraničuje církev. Mám na jazyku tolik slov, které bych mu chtěla říct na základě své vlastní víry... ale nemůžu. Nepřijal by to. Už tak jsem pro něj šílená ezoterička. Je mým nejlepším přítelem, a přesto tak... vzdálený.

Občas se to stane, náhodně se před vámi někdo zmíní o něčem co se dotýká i vás. Třeba jen náznakem zaslechnete..."cítím zde podivné energie..." a vy pochopíte, že ten člověk uvažuje stejně jako vy. Zaleskne se pouto, kterého byste se chtěli zachytit... sdílet. Ne, nemluvím o toliko opěvované romantické lásce... vždyť milovat můžeme i úplně nám odlišného člověka. Taky to sebe trýznitelsky velice rádi děláme. Kdepak, mluvím o souznění. O přátelství.

Možná je to lehčí, než si myslíme. Možná, že kdybychom svou "víru" přestali veřejně skrývat... kdybychom přestali hrát naučené role, naše spřízněné duše se začnou objevovat a my se budeme konečně cítit... mezi přáteli...

Autor Miss_Rosa, 28.02.2020
Přečteno 470x
Tipy 14
Poslední tipující: P.Balam, jitoush, Kubíno, Marten, Frr, jenommarie, Básník Karel, Iva Husárková
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

...rozumím Ti....Ji.

13.05.2020 20:43:12 | jitoush

Člověk se v hledání ztrácí...a soulmates jsou vzácní...;-)

28.02.2020 13:06:29 | Marten

moc rád jsem četl...myslím si, že takových textů je zapotřebí***:-D* ST*

28.02.2020 11:03:10 | Frr

Nepřísluší mi soudit, sama jsem byla v "roli" dle svého "nejlepšího" a nejlepšího možného rozhodnutí, hlavně nutného. Zda je dobře takto si život nastavit? V podstatě jsi si odpověděla a odpovědi sama znáš. Jen strachy v sobě máš. Jako by jsi se bála všech "těch " která by se mohla stát, kam by tě mohly hlouběji uvrhnout, tvé myšlenky a nedejbože i pocity, které vnímáš a máš.
Vím, že to snadné není a cítit to JE z tvých písmenek ZDE. Myslím, že dozrát musíš sama a proti svým strachům se postupně snažit jít, neboj se...jde o pocit v TOBĚ a štěstí v TOBĚ, které se do okolí otevře.
Třeba jsou ty strachy zbytečně velké. Kéž by...někdy totiž si je opravdu přiživujeme hodně. Hodně štěstí a odpovědi znáš, ŠŤASTNĚ se cítit, ozdravuje duši. ♡♡ "JSI důležitá"

28.02.2020 09:48:31 | jenommarie

Cítím to stejně. Připadám si sama, protože jsem "jiná?" Smýšlím jinak a kolikrát si nemám s ostatními co říct. S manželem žijeme spolu a přitom tak daleko od sebe. Jednoho kamaráda mám, který je vnímavější a s ním mohu vést smysluplné rozhovory.

28.02.2020 09:29:48 | Dobrodějka

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí