Tři sestry a opojná pravda

Tři sestry a opojná pravda

Anotace: O tom, jak některé křesťany nenapadá se modlit za uzdravení. Když tak přece učiní, nenapadá je, že by mohli být vyléčeni, že by mohl být vyléčen někdo z jejich bližních

            Jak zněl plán pro následující víkend? Nejdříve jsem měl vystoupil jako maskot ve hře pro děti, kterou jsme pořádali v rámci našeho křesťanského sboru se dvěma sestrami. Následovalo divadelní představení, kde vystupoval můj nejmladší syn. Večer jsem se měl zúčastnit poetického večera, na který jsem pozval další sestru ze sboru a dva bratry z křesťanských chlapů. V neděli ráno jsem měl výjimečně učit nedělní školu.

            Ve středu mě napadlo, že bych mohl onemocnět, i když jsem nedávno nemocen byl. Vyděsilo mě to. Vůbec jsem s tím nepočítal. Bylo naplánováno, že když jsem byl tak dlouho nemocný, čeká mě dálnice zdraví. Brzy se začaly objevovat příznaky a ve čtvrtek jsem zrušil nedělní školu tak, aby můj nástupce měl dost času na přípravu. Začínal jsem myslet i na zrušení své účasti na hře, kde jsem si připadal nenahraditelný. Zavolal jsem to sestře, se kterou jsem hru připravoval. Zároveň jsem jí poprosil, aby se za mě modlila, že má víra není dost silná, aby mě mohla uzdravit. Sestra to přislíbila a k mému překvapení dodala, že maskotem se klidně může stát ona. Otevřel jsem se tomu a dal jí o tom vědět.

            Mezitím jsem zjistil, že básnířka, se kterou si píši na literárním fóru, je také sestra a že se také má zúčastnit poetického večera. Poprosil jsem i jí, aby se i ona pomodlila za mé uzdravení.

            Jako poslední jsem řešil náhradnici pro účast na divadelním představení, ač mé ženě se to příliš nezamlouvalo. Zprostředkovaně jsem oslovil vzdálenou neteř s obsedantně kompulzivní poruchou.

            V sobotu ráno jsem si spokojeně, pasivně hověl doma, zatímco náhradní maskot mrzl v chladu a dešti venku. Ukázalo se, že neteř nedorazí. Matčiným autem jsem vyrazil do divadla. V divadelním baru jsem vychutnával malé pivo a čekal na příchod ostatních. Během představení jsem se cítil v dobré kondici. Stále víc jsem uvažoval o účasti na poetickém večeru. Komplikací bylo, že mé auto bylo v servisu.

            Ve stanovenou dobu jsem vyrazil na nádraží. Nakonec jsem přespal v rezervovaném apartmá a ráno jel domů. Díky bleskovému rozloučení a dobíhání vlaku jsem stihl bohoslužbu v našem městě. Dorazil jsem na ní překypující zdravím a dobrou náladou. Nedělní školu vedla jiná sestra.

            Po bohoslužbě jsem to ale schytal. Bylo mi sděleno, s jakými obtížemi plnila má náhradnice plnila můj úkol. Bylo mi doporučováno, co všechno mám dělat, abych byl příště připravený plnit svěřený úkol. Sestra, která mi vytýkala, se nade mnou smilovala až ve chvíli, kdy jsem připustil, že jsem paranoidní, že mé obtíže jsou spíše duševního charakteru.

           To, že jsem byl zřejmě zázračně vyléčen na základě modliteb prvních dvou sester, mi došlo, až když jsem se ocitl o samotě. Uvědomil jsem si absurditu celé situace pro případ, že to tak opravdu bylo. 

Autor Kaj, 27.04.2022
Přečteno 116x
Tipy 4
Poslední tipující: Sonador, paradoxy, mkinka
ikonkaKomentáře (8)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

zázraky se dějí furt:) jen nemáme čas si toho všímat...

28.04.2022 09:10:34 | Sonador

A na co tedy máme čas? Na to být nespokojení?

Neber to prosím nijak zle, konfrontačně.

Nedostatek času je zvláštní věc. Jako dítě jsem se divil tomu, když mi dospělí říkali, že nemají čas. Říkal jsem si, že až budu velký, tak čas mít budu. Nyní, když mi někdo řekne, že nemá čas, překládám si to tak, že o to (o mě) nestojí. Neberu to nijak zle, mají na to právo. Jako dítě jsem tento fakt opravdu nepobíral. Doteď jsem příliš důvěřivý.

28.04.2022 09:46:38 | Kaj

myslela jsem to ironicky, zapomněla jsem uvozovky;) já na to třeba čas mám... já říkám, že člověk má všechen čas na úplně vše... co chce, a pak už je to otázka toho, jak si to kdo v sobě nastaví...

nadruhou stranu ale lidi opravdu často nemají čas, doba je divná - určitě bych si to vždy osobně nebrala... vždyť lidi nemají čas ani sami na sebe, což považuju za ještě větší prů...;) utýct "matrixu" není zas tak lehký... existuje "pohádka" o čertech a o tom jak lidem ukradli čas, ji dnes najdu...

k tomu, že si zdánlivě protiřečím - v tomto světě vždy "platí" dvě, nebo obě, protilehlé, nebo protichůdné, pravdy, a na nás je, abychom si vybrali;)

28.04.2022 09:53:16 | Sonador

Milá S.,

také jsem napsal: "Neberu to nijak zle, mají na to právo."

Uznávám, že mé odpovědi nejsou úplně dotažené. Je v tom zloba nad častou (milosrdnou?) lží o tom, že někdo nemá čas a pak ho má fůry. Snad si rozumíme.

Mohl bych mít uspořádanější život. Takto mívám období volného času střídaná s chvílemi akutního stresu.

Obecně jsem za čas vděčný. Je od Boha společně s prostorem. Bůh do prostoru a času zasadil život. Sám prostor a čas nepotřebuje.

Toto jsem odepisoval Vivien: Slyšel jsem, že čas je modla, bůžek, který visí na našich zdech jako Ježíš na křížku. V této optice nedělá tik - tak - tik -tak, ale ty - ty - ty, případně ty - tak - ty - tak.

28.04.2022 10:38:30 | Kaj

tak jsem to podobenství nenašla, což mě mrzí... četla jsem to před lety v kostele v Lanškrouně, pak na to párkrát narazila na netu a teď nic...

když to máš těžký, byl bys radši, kdyby ti lidi řekli, že na tebe nemají zrovna náladu?:) tak nemaj čas no, jak říkáš "milosrdná" lež...

jinak asi celkem souzníme...

hezký den Kaji*

29.04.2022 07:27:24 | Sonador

Milá S.,

všechno je v pořádku. Milosrdenství je důležitější než pravda. Mně se na tom nelíbilo, že jsem na to skočil. Úplně jsem to těm lidem uvěřil, že nemají čas ať už ho neměli a nebo se jim prostě nechtělo. Teď už to vím, jsem připravený a díky Tobě i ujištěný o tom, že někteří lidé opravu čas nemají.

Včera jsem nebyl úplně spokojený se svými odpověďmi. Byl jsem hodně nevyspalý a také trošku nebo středně bolavý.

Jela jsi se podívat do Lanškrouna na Czendlika? Zaujal mě. Pustil jsem si některé rozhovory s ním a mám k němu i pár výhrad. Opravdu jej ale nechci kritizovat. Myslím, že z větší části dělá dobrou práci.

krásný den

29.04.2022 07:48:23 | Kaj

Milosrdenství je důležitější než pravda.
ano, to je ono... děkuju Ti*

krásný den...

29.04.2022 07:52:27 | Sonador

Proč absurdita? Platné mohou být obě možnosti a nebo i klidně víc:). Stejnak se to nedozvíš:)

27.04.2022 19:19:16 | paradoxy

© 2004 - 2023 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí