Paní Zima

Šla jsi zasněženou cestou tichým lesem a zavnímala jsi bohyni za sebou. Otočila jsi se s neskrývanou zvědavostí: 

„Jsi paní zimy Morana? Nebo Skadi?“

Natáhla k tobě drobnou dětskou ruku a bezhlasně odpověděla: „Jsme sestry." 

Vzala jsi tedy dětskou ručku sestersky do své a v okamžiku, kdy se vaše prsty setkaly, se čas zastavil. Tvůj dech se změnil v stříbrný obláček a mráz pronikl skrz naskrz tvým tělem. Ztuhla jsi v ledovou sochu. Jen tvé srdce tlouklo dál, žhavé a rudé. 

Stála jsi tam dlouho, dny, možná týdny. Les tě obklopoval, vítr ovíval a sníh tě halil do něžné přikrývky. Ale tvé srdce bilo dál. Každý jeho tlukot rozezníval nepatrné krystalky ledu jako vesmírný gong, šamanský buben a ozvěna zvonu ve věži nebeské klenby.

Jednoho dne led začal praskat až se rozlomil jako slupka, z které jsi vystoupila znovuzrozená.Věděla jsi, že dotek paní Zimy není trest ani smrt. Protože všechno, co zmrzne, roztaje a každá obleva je nadějí, co nezhasíná.