To be or not to be

francouzka Prozaická miniatura » Filozofické

Jsou chvíle, kdy je jedno, zda barva, kterou má vypravěč na mysli, je černá, či bílá. Je jedno, zda jste obklopeni přáteli nebo nepřáteli. Když to, jestli je den, či noc nehraje žádnou roli. A když vaše nálada není ani veselá ani smutná. Když je všude okolo jen jakési zpochybnitelné nic, bůhví jestli, a pak jakési mnohem pochybnější já uprostřed toho všeho nic.

Jsou chvíle, kdy nepomáhá ani hudba. Když ani ta nejtrýznivější píseň neléčí šrámy na duši, ba ani neutišuje pronikavý ryk, který se postupně šíří jako mor mozkem a rozežírá veškeré šťastné vzpomínky, dokud nezbude jen další nic do toho všeho nic. Když ani ta nejusměvavější píseň nevyvolá byť sebemenší naději v duši. Ba dokonce ani, když ty hluboké škrábance jen nerozšiřuje.

Jsou chvíle, kdy člověk nemá tendenci dělat nic. Vše je tak beznadějné a přeci už nevidí řešení ani v tenkém ostří lesklé žiletky, která na něj mlsně vykukuje zpoza rohu. Není to lenost, která zabraňuje oné pochybné bytosti uchopit žiletku a vyškrábat si do kůže směsici přímých čar, brzy již jistě zalitých krví. Není to radost z bytí, která zašlapává veškeré depresivní a sebedestruktivní myšlenky hluboko do země, plna elánu. Ba není to ani přítel bytosti nejbližší, který hází záchranný kruh domnívaje se, že nakonec je naděje na záchranu. Tím krutým a nelítostným činitelem je pouhopouhá beznaděj. Smutek, osamělost, žárlivost, sobeckost i další jiní zabijáci jinak klidné a vyrovnané mysli nemají ani zdaleka takový vliv na ono hloupé a nic neznamenající bytí pochybné bytosti. To beznaděj ničí veškeré dobro. Ne snad, že by se o celé dílo zasloužila sama, ale právě ona je schopna dokonat dílo až do krajní meze, kdy ani žiletka nezdá se být přitažlivou.

Jsou chvíle, kdy člověk sedí v tureckém sedu uprostřed bílého, nebo snad černého nic. Neobklopuje ho ani ticho, to je snad příliš klidné. Nevane ani nejslabší větříček, který by mu dokázal zčeřit vlasy. Nic se nikdy nepohne. V blízkosti není ani nejvěrnější přítel, či snad nepřítel, ze všech, které bytost kdy měla - stín. A ona bytost může pouze čekat, dokud se nezblázní.

Je to osud mnohem krutější, než smrt. Je to dlouhotrvající mučivá zkáza. Je to jako nic uprostřed ničeho zahalené v ničem.