Mozaika 2, VI.: Sněm

Anotace: Konstantinopol, o sněmu z roku 1187.

Sbírka: Mozaika II.

Mladý císař zemřel, starý problém vyhřezl. Vzpomínám si na to jako dnes, když se do města vrátil kancléř s tělem císaře Leontia. Lid truchlil pro mladého vladaře a zloba se hnala proti všem úplatkářům a zločincům, proti svévoli mocných. A i když vojsko začalo vymáhat tresty smrti za lupičství, násilí vojáků na bezbranných a znásilnění, vědělo se, že náprava bude trvat řadu dekád.

Nyní však musel být řešen jiný problém. Kancléř chtěl stůj, co stůj předejít občanské válce, které často sužují naši zem a tak ze všech sil, které měl, přesvědčil vůdce mocenských klik k jednání. Bude šest možných uchazečů o trůn a potvrzena práva Leontiova syna Michaela jako budoucího vladaře.

Návrh byl přijat a tak se v císařském paláci, v kruhovém sále Konstantina Velikého, sešlo na sto lidí. Důstojníci s generály, kapitáni s admirály, dvorní úředníci, šlechta, církev a magnáti. Napětí bylo nepříjemné, ale je pravda, že to bylo menší zlo. Chaos a válku si říše nemohla dovolit.

Kancléř vyzval přítomné uchazeče k zřeknutí se svého nároku. Očekávaně se vzdal jen princ Filipos, který žádných stoupenců, než pár přímořských statkářů, kterým ani nestálo za to přijet ho podpořit. Za svou ochotu vyhnout se marnivému boji, byl jmenován na svou žádost prefektem Rhodosu, který pod jeho vládou v dalších letech vzkvétal a přilákal mnoho sedláků, i horníků, vinařů a olejářů.

První kolo volby nepřekvapivě prohrál Marcian. Měl více stoupenců, než Filipos, ale jeho válkychtivá touha navázat na dědictví jeho praprastrýce, císaře Alexia Dobyvačného a tažení do Itálie, které bylo bolestivou porážkou říše, by nás zničila. Prohrál. Podporu, spíše polibek smrti, věnoval Andronice. Nutno říci, že jeho prohra byla milým překvapením, neboť proti mému očekávání neprohrál princ Leon, který si svým odporem ke korupci získal mnoho nepřátel. Zdá se, že válka přestává být ctnost.

Zůstala tak Andronika a Andronikos, mladší sourozenci Leontia a jejich bratranci Leon a Alexander. Otázka Alexandra byla vyřešena tragickou nehodou v noci z prvního na druhý den jednání, kdy Alexander, uchazeč dvorních úředníků, šlechty, církve a statkářů, spadl z hradby. Dozajista s tím armáda a námořnictvo nemají nic společného. S jeho smrtí byla dvorní a urozená frakce oslabena.

Andronikos neuznává práva šlechty, Andronika ano, ale Andronika je žena, a jak známo, ženy nemají dostatečných rozumových kapacit k vládnutí. Církev její nástup odmítala. Nástup však podpořilo téměř všemocné námořnictvo stojící za princeznou, dívkou, která své dětství procestovala na moři, v mládí dávala peníze na vdovy a sirotky po námořnících a na budování loďstva, která byla milována námořnictvem. Zároveň měla podporu obchodníků, protože kdo jiný přepravuje zboží, než lodě, že?

Za Andronikem stála armáda a rolníci, měšťané, jejichž práva uznával nad právy urozených. Mnoho let sloužil v hraničních vojscích a účastnil se krátkého, ale vítězného tažení proti Ankoně. Dnes je, i díky němu, tento prosperující latinský stát součástí říše.

Druhý den sněmu Leon prohrál, ač měl podporu patriarchy a církve. Bylo to očekávané. Příliš mnoha lidem šlápnul na nohu a tak mu byl jmenován guvernérem Makedonie. Předsevzal si vyčistit tuto provincii od zločinců a po pár letech zmizel. Jeho tvrdé metody však přijala říše a výrazně nám pomáhají. I když si mnozí myslí, že za zmizením stála zločinecká klika, jiní pochybují. O zmizení se tradují nesmysly, že přešel ke katolíkům, či Arabům, nebo že byl obětován. Kým a proč?!

Zůstal Andronikos a Andronika. A občanská válka na spadnutí. Každý si to uvědomoval a každý tomu chtěli zabránit. Napětí se dalo krájet. Kancléř Alexios pozval patriarchu, velkoadmirála Sgura, velitele Vataca a vévodu Maleiona k řešení situace. Nikdo však netušil, že řešení, již má Vataces. Alexios přednesl návrh, aby sourozenci společně vládli jako regenti, dokud Michael nedospěje. V momentě, kdy tento spravedlivý a dobrý návrh přednášel, Vatacovo vojsko obsazovalo Konstantinopol. Probíhalo zatýkání příbuzných účastníků sněmu a jejich doprovodu. Nikdo nic netušil, dokud pár příbuzných nebylo přivlečeno v řetězech. Jakmile se tak stalo, z Andronika se stal císař. Z jeho sestry řeholnice. Propast mezi armádou a námořnictvem, která později naši říši málem zničila při vzpouře námořnictva proti chorvatskému tažení, byla vyhloubena. Až za vlády Niketase se podařilo tuto bolest překonat, ale Vataces je navždy zrádcem a křivopřísežníkem, který vše poskvrnil. Jen jeho velkolepá porážka Normanů na Pantellerii a zabití normanského vévody Rogera, ho očistilo.

Niketas Akominatos, historik a písař císařů Basila, Leontia, Michaela a Niketase, Konstantinopol, léta páně 1214.