Mozaika 4, I.: Aliance

Anotace: Římská říše, Kréta, 1303

„Závidím Vám. Svým způsobem,“ prohlašuje šedivějící portugalský vládce, když se s císařem Manuelem prochází po zahradách terasovitých vil na krétském pobřeží ve slunné letní poledne. Společně sledují klidné Středozemní moře, po kterém pluje jen pár obyčejných lodí. Některé připlouvají ke zdejším přístavům a jiné se naopak od přístavů vzdalují. Doprovod oběma vládcům dělají jejich ženy. Půvabná Isabela, která přijela se svým mužem, aby navštívila Krétu a poznala její starověkou helénskou kulturu, kdežto Manuela doprovází nespoutaná a divoká Jelena, která je zavěšená do svého manžela, zatímco Isabela jde o krok zpátky za tím svým.

„Copak nám závidíte, milý Denisi?“ diví se císař Manuel, když míjejí klanící se sloužící a poddané, i gardisty, místní i cizáky. Manuel je upřímně překvapen nad tím, co král Denis řekl. Moc ho nyní nenapadá, k čemu by se to mohlo vztahovat. Možná ke zdejšímu jídlu a pití, neboť včerejší hostina byla bohatá, ještě lepší, než sám císař zamýšlel. Tolik hostí, tolik pití, zvěřina, drůbeží, olivy a papriky, sladké poháry s mlékem a medem, dorty, cizokrajné koření hindských obchodníků, kari, karamel, nakládané sýry, víno, pálenka i pivo, to vše teklo proudem při oslavě uzavření aliance mezi Portugalci a Římany.

„Ostrovy. Tyto ostrovy. My nemáme téměř žádné. Vy máte desítky a desítky, a brzy, i díky nám získáte možná další.“

„Co není, může být. Kypr jistě neoželíme,“ pokračuje císař, když se procházejí okolo palmového háje, který zdobí zdejší vilu krétského guvernéra, jejich hostitele. „Musíme se zbavit franské okupace Kypru, ale je možné, že některý jiný ostrov Vám předáme. Dar, gesto dobré vůle, či pronájem. Nebude problém to řešit.“

„Budeme velice vděční, ale již nyní jsme vděční. Naše spojenectví začíná být přínosné i pro nás.“

„Už jste slyšel?“ ptá se císař s úsměvem. „Doufal jsem, že Vás překvapím, ale zprávy jsou rychlejší, než já. Bylo tam dost ztrát, ale zdařilo se. Ceuta padla. Můžeme počítat s Vaší pomocí na Kypru?“

„Určitě ano. Třicet lodí, tři tisíce pěšáků a vylodění na jihu. Takový je předběžný plán, ale ještě se to může změnit,“ císař na to přikývne a čtveřice se zastaví u zídky, ze které opět hledí na poklidné moře.

„Tady bych si přál trávit celé dny,“ povzdychne si císař a král Denis přikývne. Naprosto císaře chápe. Čerstvý, slaný mořský vzduch doprovázený jemným vánkem, zlaté pláže a příjemné teplo. I to mají v Portugalsku, ale nemají žádný takový krásný ostrov, kde by mohli trávit svůj čas. Možná nějaká budoucí výprava na něco narazí, doufá král. A možná dostanou i od císaře pěkný ostrov. „Jeleno, doprovoď Isabelu do zahrad,“ vyzve císař Manuel svou ženu a ta se s úsměvem na tváři ujme starší královny, která se nechává, jen tak odvést pryč a král Denis trochu znejistí. „Ať se Vaši admirálové dostaví za tři týdny na Sicílii. Projednáme tam plány vylodění.“

„Císaři? Je ta situace tak špatná? Myslel jsem, že…“

„Benátky jdou na pomoc Kypru.“

„Benátky jsou Váš vazal, císaři.“

„Dobrá, benátská flotila. Benátští kapitáni a admirálové se vzbouřili proti Benátkám. Nedělám si iluze, že to spunktoval dóže, ale nemám důkaz. Padesát lodí, hlavně galér vezoucích dva tisíce pěšáků, míří ke Kypru. Naše flotila už nestihla reagovat. Pokus o jejich zablokování v Jaderském moři neuspěl.“

„Čeho si Benátky myslí, že tím dosáhnou?“

„Našeho oslabení. Jakékoliv naše oslabení zvýší jejich šance vyvázat se z vazalství. Můj otec je uvrhl do vazalství za jejich drzost a nájezdy a já je neztratím. Benátčané jsou národem hrdých velmožů. Nepokleknou před císařstvím. Respektuji je, ale taky je zničím.“

„Zničíme, císaři. Taky je zničíme. Můžete se spolehnout na mé spojenectví. Vy mě Ceutu, já Vám Kypr,“ řekne král a oba muži si potřesou rukou. „A možná, když mi dáš čas, seženu ještě někoho dalšího.“

„Koho?“ ptá se Manuel a Denis se akorát usměje.

„Dlouhána. Nedluží Vám snad něco? Váš otec poslal tisíc lučištníků na pomoc s jeho tažením a převzal od něho vyhnané Židy, které nikdo nechtěl.“

„Můžete ho oslovit?“ král Denis přikývne. „V tom případě se naše aliance možná rozrostla.“