Tanec v popelu

Roztoužená tančíš v popelu střípků vlastních snů, hlazena větrem a líbána úplňkem.
Tvou hudbu neslyším, ale dle tvých pohybů je to jistě valčík.
Sama, krok sun krok, až se z popela snění vznáší hvězdný prach.
Doprovodem tu zní i cvrkot cvrčků, houkání sov a vytí vlkodlaků.
Tvého tanečního partnera nevidím, ale znám ho, je jím sama smrt.
Vidím, jak si tě přitahuje k sobě. Žadoní o polibek a ty se mu nebráníš. Proč taky? Zde v rose hřbitova mezi náhrobními kameny se před takovými neprchá.
Tmou svítí nemrtvé pohledy zesnulých, a lačné zraky těch, kteří obývají peklo, i oni se sem přišli podívat právě na tebe. Ty si jich ale nevšímáš, jediného z nás… jen tančíš - roztouženě, v popelu střípků vlastních snů, hlazena větrem a líbána úplňkem… Tančíš valčík, už tu hudbu slyším.