Ztracený

 

     Je léto. Je horko. Vzduch se tetelí. Stojíš v kukuřičném poli.

     Jel jsi kolem něj na kole. Zdálo se ti, že tam mezi vysokými stvoly něco je.

     Nebo někdo. Sesedl jsi a vstoupil jsi do toho pole. Pomalu kráčíš mezi

     vysokými rostlinami s velkými klasy. Prodíráš se jimi. Určitě jsi něco

     zahlédl. Nebo někoho. Máš pocit, že se to tam před tebou skrývá.

     Zastavil jsi a posloucháš. Už to slyšíš. Co to je ? Ale najednou je ticho.

     Na chvíli zavřeš oči. Soustředíš se. Nic.

     A pak se to stane. Asi dvacet metrů před tebou v poli se něco pohne.

     Naproti tobě se začne něco nebo někdo pohybovat vpřed. Je jich hodně, pole 

     začalo hučet. Stojíš jako zkamenělý. Žene se to přímo na tebe.

     Nemůžeš utíkat. Nohy ti vrostly do země hrůzou. Zavřeš oči a zakryješ

     si hlavu rukama. Je slyšet běh koní, řinčení zbraní, už už jsou na dosah.

     Nejsou vidět. Proběhli kolem tebe. I kdybys měl otevřené oči, neviděl

     bys je. Vojáci ? Ozbrojená skupina ? Kdo to byl ?

     Najednou je ticho. Jakoby se zastavil čas. Otevřeš oči.

     Máš na sobě zbroj, na rukou krev. Nevěřícně se díváš. Co se to stalo ?

     Vyjdeš ven z kukuřice. Tvoje kolo zmizelo. 

     Stojíš na cestě, která tam před tím nebyla.

     Rozhlížíš se zoufale kolem. Cizí krajina.

     Jsi ztracen.

     V jiné realitě.