Drama v Novém Yorku

Bylo patnáct čtyřicetosm, když se první pohled obrátil vzhůru, první ženské hrdlo vydalo zděšený jekot a prvních stoosmdesát chodců se polekaně zastavilo a hledalo příčinu. Potom už bylo vše jasné, na římse, někde kolem sedmnáctého patra, stál nějaký zoufalec a loučil se s New Yorkem a současně s tímto světem. Skupinky turistů se s napětím dívaly na tragické divadlo ve výšce.

"Nedělejte to, pane!" křičeli Japonci.

"Vždycky je naděje, vždycky...!" volali na sebevraha dobří Rakušané.

"Škoda každého zmařeného života, někomu budete chybět!" snažili se empaticky Švédi.

A nesmíme zapomenout na český zájezd, který se zájmem přihlížel a po malé chvíli se účastníci dali do skandování: "Kdo neskáče, není Čech, hop, hop, hop...!"