Klíče

Teď už jsem celkem v klidu, ale včerejšek jsem trávila hledáním. Kdo kdy něco nehledal?
Můj příběh je klasický, zaměstnané ženy, po návratu jsem dotáhla z auta tašku, rozdělila věci do lednice a kočkám zavelela, ať nestrkají hlavu, kam nemají.
Pak jsem padla do křesla a telefonovala. Klasický režim odreagování a vyřizování běžných i miniaturních záležitostí.
Pátek má své kladné i záporné stránky, neodbytné únavy.
Pak jsem zas vstala a šla uklidnit klíče. Když jsem zjistila, že je kapsa prázdná.
Obíhala jsem tedy cestu z auta a chodbu i kuchyň, ale vše bylo zbytečné.
Nadávala jsem si do různých slov.
Pak jsem jako blbec chodila po místnosti, ale bez úspěchu.
Až pohled na křeslo alarmoval mou mysl, že tam je něco navíc.
Aha. Hurá.
Našla jsem je.
Tolik emocí pro jedny klíče, ale ulevilo se mi, zas jedna věc je vyřešená, i když to stálo hodně nervů.
Pak i ta houska s máslem chutná líp. Že?