Moje neděle

Hned ráno jsem napsala Gábině, spolužačce, co mi říká, že po odchodu ze školy skoro stejně vypadám. Mám úsměv, když už třicet let budeme mít od maturity. Opravdu je moc hodná, protože ten občas šedivý zub času mluví, že to je opravdu vidět na první pohled.
Popřála jsem jí k svátku a ona zas mě ke dni žen.
Pak jsem šla k místním Vietnamcům, kde opět bylo drbů, které opravdu jsou hudbou každé vesnice. Někdo kupoval pro babičku kytku v květináči, že bude mít radost, protože má syna v kómatu. To jsem zrovna nechtěla slyšet, ale musela.
A pak už jsem plánovala vyměnit peřinky, aby kočičky měly opět voňavé pelíšky.
To se to válí a krásně chlupatí, ať je neděle nebo jiný den.
A co jsem měla k jídlu? Mrkvovou polévku, protože ta miláčkům nechutná.
Šunka je jejich, i když jí správně nesmějí.
Tak mávám s kočičí partou mých nejmilejších klubíček plných štěstí.