STŘÍPKY

 

 

IV.

 

Kde se zadře smutek, vyroste vrbová větvička.

Zem vpije tolik slz, co stačí a ostatní rozpláčou nebe.

Kdo příliš smutní, rychle stárne, s životem si nestihne potykat.

Až s láskou je život ŽIVOT, přesto je spousta okamžiků

k smrti vyčerpaných.

„To proto, že se už i malým dětem kupují hodinky,“

zabrumlá rozespale jezevec a zívne. „Kdo to kdy viděl

uvazovat čas na řemen?“

I Kmotřička se dnes mračí, zas musela máchnout kosou předčasně.

Jen měsíc se spokojeně houpe v korunách a naslouchá,

jak z křoví slavík písní hladí les.

 

-------------------------------------------------------------------------------------

 

VI.

 

Dokud dokáže sen přilákat modré slony,

je fantazie hravé dítě. Navléká korálky příběhů

a nitky vedou za zrcadlo. O tom Alenky vědí své.

„Příliš dospělým vstup zakázán“, je prý napsáno na ceduli

u nory bílého králíka.

Na dospělost existuje definice a co má definici, je nuda.

Nuda modrým slonům nevoní.

Nedokážou ji přežvýkat, ztrácejí barvu a stávají se smrtelnými.

Proč nestačí od všeho trochu? A proč chtít něco jiného než mám?

Tak se rodí nespokojenost. Ošklivé dítě. Po všem natahuje ruce,

ale jen proto, aby mělo co zahodit.

Když je nebe modré jako šmolka, lokálky touží po dálkách.

I jejich sen má korálek.