Klínové písmo

Já ráda píšu, píšu o čemkoli a píšu často – vlastně vždycky, kdykoli to jde! Když mi to myslí, když mám myšlenku!
Však když to někdy myslí mému klínu, když jím myslím, tak proč by i můj klín vám nemoh´ psát? Klínovým písmem například!
Takové písmo mohlo by se vlnit a mohlo by se prodírat, vším, čím by bylo třeba. Mohlo by se svíjet tak, jak se občas touhou svíjí klín a mohlo by se klikatit, no třeba jako had!
Jako had zrádný, co odved Adama a Evu z ráje, jako had našeptávač, co je zlákal na jablko – jablko ze stromu poznání! No na co tenhle svůdce hadí zvládne zlákat klín? A co mu může našeptat?
Had nebezpečný, s téměř neustále vyplazeným jazykem? S jazykem, co hrozí, s jazykem syčícím své varující sssssssssss…sssssssssss…ssssssssssss!
Můj klín nestojí o sssssssssssss varující, můj klín na tohle neslyší… Tak proto, hade, abys zaujal, ty musíš něco přidat! Z pouhého svého sssssssssss udělej SSSSSEEEEEXXXXX…SSSSSEEEEEXXXXX…SSSSSEEEEEXXXXX!
A uvidíš, že budeš mít s tím úspěch… tohle můj klín ti probudí! Tohle můj klín ti rozevře, abys moh vstoupit, vplazit se…a abys ho moh´ poznat!
…
Ty buď tím hadem, miláčku, Ty snaž se o můj klín, Ty jím se drze proplétej, Ty piš v něm písmem klínovým… Ty hroz mi svými zuby jedovými, Ty hroz mi častým uštknutím …Ty buď mi stejně nebezpečným, tak jako třeba HROZNÝŠ KRÁLOVSKÝ by byl!