Hořící svíčka

Anotace: zlomení těla, možná i duše

Dívala jsem se rozmazaným zrakem na hořící svíčku, která stála na okně. Moje tělo leželo na chladné zemi, bylo bolavé a zakrvácené od krve, která mi stékala po obličeji, když jsem ještě dokázala stát na nohou. Ted mi krev stéká spolu se slzami po tváři až k vlasům a kolem uší. Ten sviňák stojí nade mnou a zkoumá, jestli ještě dýchám nebo jestli to mé tělo už vzdalo.

Když se na něj podívám, skloní se nade mě, chytí mě za vlasy, zvedne mě a praští semnou o zeď. Bolest už necítím, jen se na něj nenávistně dívám, chci ho praštit, ale přijde mi, jako kdybych měla na rukou závaží. Oproti němu jsem velmi slabá, uvědomila jsem si.

Po chvíli mi jedním tahem roztrhne zakrvácenou košili, s podprsenkou se moc nepárá, prostě mi z ní prsa vytáhne, neustále mě drží za vlasy ale já už ani na pokožce hlavy bolest necítím.

Trocha síly mi ještě zbyla a tak jsem se pokusila ho udeřit, ale byl rychlejší, chytl mi ruce a vší silou mě otočil tváří ke zdi, ruce mi dal za zády, až jsem měla pocit, že mi vykloubil obě zápěstí. Očekávala jsem ránu do zad, ale nic nepřišlo, jen si odfrkl a opět se začal věnovat mému oblečení.

Sukni, která mi dokonale pasovala, zničil během jednoho strhnutí i s kalhotkami. V tu chvíli mi začali ještě více stékat slzy, protože mi bylo zcela jasné, co bude teď následovat, následuje to totiž vždy.

Rozepl si poklopec, nalepil své tělo na moje a brutálním způsobem mi ho tam vrazil. Byla to taková síla, až se mi podlomili kolena, ale on mě chytil za ramena a přitiskl mě opět ke zdi.

Celý ten hnus trval snad celou věčnost. Když skončil a ustoupil ode mě, padla jsem vyčerpáním na zem. Začal si zapínat poklopec se slovy:,, Vidíš, že umíš být hodná holčička.“