Rozcestníky

„Svět se odvážných bojí…“ Řekla to tiše, skoro šeptem. Možná měla sama strach, než vkročila do zimní tmy. On byl ale rychlejší než její odchod, byť o zlomek vteřiny. Stačil zachytit její bledé zápěstí…

„Bojím se světa bez tebe!“

„Děsí mě, co bude pak.“ Ještě víc, než jí děsilo tohle přiznání. Musela zůstat silnou, chtěla být statečná.

„Vysnil jsem si pro tebe klidný odchod. Ale teď ti ho nechci dát! Jsem sobec a ani nechci tvé odpuštění…“

Nechala ho, aby dál svíral její zápěstí. Bylo jí dobře, v tom pocitu, že jí na někom záleží.

Zůstali tak. Vězni na mostě mezi dvěma světy. Jejím a jeho. Chtěl bych vědět, jestli je poutá láska, nebo svazuje strach…