příhoda o hemenexu a ajťáckém myšlení

Vstanu dnes nebývale brzo, takže stihnu jít do jídelny blízko práce na snídani. Objednám si hemenex a dostanu krabičku, která zapípá, jakmile bude hotový. Na krabičce je číslo „2“.
Jak tak sleduju, co kuchař kutí, má tam dvě pánve a dvě jídla: někdo jiný si ještě něco objednal. Za nějakou dobu krabička zapípá a já jdu k pultu:
Vidím dva hemenexy: tak se raději ptám: „to je jedno, který si vezmu, že?“
„Ano, oba jsou stejný,“ odvětí kuchař.
A tady je to ajťácké myšlení: měl jsem prostě v hlavě zažranou představu, že jeden ten hemenex je pro krabičku s číslem „1“ toho druhého strávníka a druhý pro krabičku s číslem „2“ pro mě a já si musím vybrat ten správný :)