KUBA

Anotace: Reportáž z Kuby – země tance, doutníků a rumu

Kuba otevřela dveře turistům. Je to největší ostrov v Karibském moři, mnohdy je považován za nejkrásnější. Jeho hlavní prioritou je tyrkysové moře plné života a dobrosrdeční obyvatelé.
Cesta
Je jedna hodina po půlnoci. Naše skupina už netrpělivě vyčkává na odbavení do letadla, vždyť za půl hodiny máme být nad zemí.
Naštěstí vše proběhlo v pořádku a my sedíme v nepohodlných sedadlech letadla. V tu chvíli jsem si uvědomil, že tu budu muset strávit šestnáct hodin, než doletíme do cíle. Jedinou útěchou byly dvě mezipřistání, první na Azorských ostrovech a druhé na Bermudách.
Cestu jsme ,,přežili´´ ve zdraví. Při výstupu z letadla nás ožáhla silná záře slunce s vysokou teplotou. Musím upozornit na zvýšené kontroly policistů na letišti. Bylo to zdlouhavé a zbytečné.
Poté jsme se seznámili s naší delegátkou, která nám dala několik zásadních informací o Kubě. Z jejího tvrzení lze usoudit toto:

Zdá se, že padesát let po vítězství revoluce Kuba stojí na křižovatce. Po období hladových devadesátých let prošla díky turismu a ekonomické podpoře z číny a řady zemí latinské Ameriky i Evropy hospodářským růstem. ten je dnes již minulostí, protože i na „ostrov svobody“ dolehla ekonomická krize. Raul Castro nyní oznámil, že je ochoten jednat s americkým prezidentem o všem, včetně lidských práv.

Průběh dovolené:

Ubytování bylo úžasné, to samé se dá říci o stravě.
Hotel byl šestipatrový komplex ve tvaru hvězdy. Všude na chodbách byl cítit nádeh mahagonového dřeva a uprostřed hotelu se rozkládala zahrada s uměle vybudovanými jezírky, kolem kterých rostly obrovské exotické rostliny. V přízemí se nacházeli různé restaurace a obchody. Nejvíce mně zaujal salon De Santiago, kde právě probíhala výstava fotografií, které zachycují chudobu na Kubě.

V Kubě vládne tvrdý socialismus a pes je zakopán v tom, že na Kubě je v oběhu jiná měna pro místní a pro turisty – kubánské a konvertibilní peso (CUC). Jeden CUC má hodnotu zhruba jako jeden dolar, ale Kubánci k němu mají obtížný přístup. Běžné platy dostávají v národní měně, za kterou si mohou pořídit základní věci, a jejich průměrná výše se pohybuje okolo pětadvaceti dolarů měsíčně. Když si chtějí přilepšit, musejí se dostat ke konvertibilnímu pesu. Podobně jako se u nás sháněly bony, jenže v masovějším měřítku. A tak, pokud nedostali konvertibilní příplatek od zaměstnavatele, povolení k pronájmu dvou místností nebo k provozu drobné živnosti či restaurace o dvanácti židlích, snaží se zkrátka jinak.
To je podle mého názoru důvod, proč Kuba stále zaostává nad ostatními státy. Lidé se socialistického režimu bojí.

Třetí den našeho pobytu jsme jeli navštívit hlavní město Havanu. Při příjezdu do města mně zaujaly architektonické skvosty starých rozpadajících se budov, bohužel mi přišlo, že se tu zastavil čas v minulém století. A je to pravda čas se tu opravdu zastavil v roce 1953, v době, kdy z Kuby odešli Američané. Ponechali tu dokonce i svá vozidla, která tu jezdí dodnes.

Prohlídka města začíná v muzeu Hemingwaye. Kdo by nechtěl navštívit spisovatele, který napsal knihu Stařec a moře. Asi po 20 minutách jízdy vysedáme na okraji Havany u muzea. Zde tedy Ernest Hemingway žil a tvořil. Vše tu zůstalo jako za jeho života. Dovnitř se nesmí, můžeme nahlížet pouze přes okna, kterých je tu naštěstí celkem dost. Vidíme tak nábytek - včetně stolku na rum, lovecké trofeje na stěnách – z Afriky, spoustu knih – i na záchodě, fotografie, dokumenty a předměty připomínající spisovatelovo soukromí. V baru ve městě měl více inspirace. Ve věži, do které ho zavřela jeho manželka, nechal bydlet kočky, které měl tak rád. Ještě musíme omrknout bazén a jeho loď Pilar, poklonit se u hrobečků jeho loveckých psů a teprve pak opouštíme tento krásný, klidný kout.

Poté jdeme navštívit fabriku na doutníky. V níž nás zaujala plně fungující manufaktura. Škoda jen, že se uvnitř nesmělo fotit. Krok po kroku nám vysvětlili výrobu jednoho doutníku. Když jsme vyšli z fabriky zastavil nás mladík tmavé pleti, který se vydával za malíře a během rozmluvy s námi nás nakreslil, byla to spíše karikaturita, zaplatili jsme mu tři CUC a byl spokojen. Já jsem s mým obrazem spokojen nebyl, ale na tom přece nesejde. Pak jsme šli na výtečný oběd, dal jsem si hovězí steak s oblohou. Po obědě jsme se odebrali do muzea a výrobny rumu. Nikdy jsem netušil, že výroba rumu je tak složitá.

Tento vyčerpávající den jsme zakončili pravým kubánským Mochitem na terase restaurace La Bonita, odkud se rozprostíral nádherný výhled na celou La Havanu v záři zapadajícího slunce.

Zbytek dovolené jsme si užívali následovně: Přes den = moře, pláž, chlazené koktejly a večer = španělská noc a Tropicana (latinskoamerické tance).

Cesta zpět:

Poslední cesta na Kubě vede na letiště do Havany. Ještě jedna malá zastávka na trase. Z Miradoru - vyhlídky máme možnost vidět nejvyšší kubánský most přes údolí. Před 20. hodinou už se suneme pod těžkými batohy (rum není lehký suvenýr) na odbavení. Večer plný čekání a létání začíná. V 22.50 odlétáme směr náš kapitalistický domov. Po 5,5 hodinách přistáváme na Azorských ostrovech. Chvíli se procházíme po letišti a porovnáváme ten přepych s Kubou. Na Kubě by jim stačil jen malý zlomek, mám pocit, že i nám všem, a byli bychom šťastnější.

V brzkých ranních hodinách jsme dorazili domů. Člověk si hned uvědomí, jak se mu u nás žije dobře. Všude je to dobré, ale doma je to nejlepší! ?