Roková smršť, aneb Blue Effect na Musilce

Anotace: Moje první zkušenost s jejich živým vystoupením...

Dne 10. listopadu 2009 vystoupila v lidovém domě Musilka kapela Blue Effect v jejímž čele stojí veterán seskupení Radim Hladík, jedna z legend elektrické kytary v České republice. Sestava byla dále doplněna zpěvákem Honzou Křížkem, který obohatil vystoupení i o hru na elektrickou kytaru obstarávající doprovod a klávesy. Wojttech na baskytaru a Václav Zima na bicí.
Při příchodu na mě dýchla atmosféra komorního rockového koncertu, v hledišti pár starých „rockerů“ smísených s mladou krví. Nedalo se pochybovat, že tato kapela si dokáže i přes dlouhou dobu existence (vznik 1968) zachovat a vytvářet nové publikum. Ostraha objektu procházela mezi lidmi a kontrolovala dodržování pravidel zdejšího sálu, který je jako jeden z mála čistě nekuřácký. Mezitím chyběly do začátku vteřiny...
Světla v sále pohasla, obecenstvo zatajilo dech... a na pódium zastavěné hudebními nástroji a aparaturou nakráčeli čtyři muži, které bychom na ulici klidně přehlédli. Zazněly první tóny, které pozvolna vplouvaly do první části vystoupení, někteří lidé v sále se začali pohupovat do rytmu Hladíkovy kytary a přes jásot bylo sotva slyšet pozdrav kapely.
Atmosféra se začala šířit davem a už nikoho nepřekvapilo, že jeho noha klepe do rytmu a v hlavě mu zní slova tolik známých skladeb. Zazněly písničky Rajky, Zmoudření babím létem, Zázrak jedné noci, Sluneční hrob a mnoho dalších známých děl od této kapely. Když se koncert dostal přibližně do půlky zazněla skladba Rejdit hraná i ve vysílání rockového rádia Hey a celý sál se rozezpíval. Jako by nebylo člověka, který nezná její slova. Zpěvák Honza Křížek se ujal dirigování publika a střídavými příkazy „balkón“ a pokynem lidem ve spodní části sálu rozdělil zpěv na dvě vlny. Poslední refrény už svorně zpívali všichni. Zpěvákovo podivení nad tím, proč nikdo nenatáčí obrazový záznam bylo humornou tečkou skladby.
Po tomto velkém úspěchu bylo publikum využito hned v následujícím kusu a hrdelními zvuky podobnými skřekům Tarzana z džungle uvedli excelentní kytarové sólo Hladíka, který přistoupil i ke své specialitě, hry smyčcem na kytaru. Uši byly vystaveny obrovskému tlaku, bubínky nezvládaly některé vysoké tóny, ale byly svědkem něčeho zcela neobvyklého, v sále bylo naprosté ticho. Posluchač už nečekal nic lepšího a přesto se tak stalo. Před sálem plným udivených diváků si ještě zvládl nadhodit kytaru za krk a odehrát za ním část skladby.
Jak se koncert ubíral dál, došlo na ukázky předělávek hitů světových kapel a zpěváků doplněných melodiemi z filmů a pohádek, ovšem v rockovém aranžmá. Úsměvy létaly od ucha k uchu při skladbách Bob a Bobek, králíci z klobouku, Růžový panter, ale i písní od skupiny Queen We are the champions, AC.DC Smoke on the water, Marylina Mansona Personal Jesus a krále popu Michaela Jacksona od kterého zazněly hned dvě ukázky, Smooth Criminal a Bad. Tento úsek viditelně strhl i ne tak velké fanoušky Blue Effect, kteří při těchto útržcích mohli ocenit kvalitu muzikantů.
V poslední části přišla řada na písničky z posledního alba, zazněli z něj například písně Záhada jmelí, Třiatřicet a skladby z dvd kompilace uvedené na trh roku 2008. Pro velký úspěch se kapela rozhodla s obecenstvem rozloučit opětovným zahráním písničky Rejdit, kterou zpěvák předříkával a zpívali pouze posluchači v hledišti, na jejímž konci byla představena všem tak známá čtveřice. Zazněly poslední tóny skladby a následovalo poděkování za báječnou atmosféru z úst všech účinkujících. Z davu se však stále hlasitěji ozýval název jednoho z největších instrumentálních hitů, Čajovna. Někteří odvážlivci začali broukat melodii ke které se připojila kapela a jako poděkování odehrála celou skladbu. Po jejím odeznění následoval už jen veliký aplaus a odchod mistrů scény do zákulisí a koncert byl u konce.
Celkový dojem z večera byl pozitivní. Atmosféra v sále byla po celou dobu vystoupení více než příjemná a spolupráce s hudebníky byla v některých částech až vyčerpávající jako samotná komunikace zpěváka Honzy Křížka a kytaristy Radima Hladíka s obecenstvem. Čas od času zazněl i nějaký politický vtip na zpestření a oživení. Ozvučení koncertu mělo vyvážené basy a nebylo příliš hlasité, za což vděčíme zkušené ruce zvukaře, který měl jen jednu malou chybu. Při smyčcovém sólu Radima Hladíka nechal zvuk příliš vyznít, což citlivějším lidem řezalo do uší, na příští koncert by při podobném ozvučení a akustice bylo lepší použít tlumící špunty do uší. Kapela celé vystoupení odehrála zcela profesionálně a proto rytmických a falešných úseků bylo pomálu, ač zkušený hudebník by si jistě všiml nějakých odlišností od originálů.
Některé koncerty jsou nakonec ztrátou cenného času v životě člověka, k těmto případům však rozhodně nepatřilo vystoupení Blue Effect. Sami fanoušci rádi potvrdí, že každý počin této kapely má něco nového do sebe a příjemně ozvláštní večer. Proto není s podivem, že i přes změny v obsazení toto hudební uskupení dále hraje, produkuje novou hudbu a nepřichází o fanoušky. Nezbývá mi než čekat, kdy zase zamíří do moravské metropole a ozvláštní další večer několika stovkám lidí.