CocoRosie v Praze: Freakfolkové čarodějky dostaly celou Archu do tranzu

Anotace: nedavno napsana reportaz o udalosti z minuleho roku, rada bych znala vas nazor... p.s. vice subjektivni reportaz

Nehledě na to, že ještě před několika lety bylo toto americké sesterské duo žijící ve Francii pro české publikum velkou neznámou, na jejich koncert se v červenci 2010 do divadla Archa dostavilo velké množství fanoušků. Hudební dvojice Bianca a Sierra Cassady spolu s klavíristou Gaëlem, bubeníkem Bolsou a nezapomenutelným beat-boxerem Tezem tentokrát představili svoji novou desku Grey Oceans, která však „šedivě“ vůbec nevyzněla.

Už před hlavním vchodem do pasáže Archy jsem se přesvědčila, že mé odhady o oblíbenosti CocoRosie v České Republice byly zjevně mylné. Nejenže půl hodiny před oficiálním začátkem koncertu byla ulice Na Poříčí plně obsazená fanoušky této skupiny, ale i samotné prostory divadla - a zvláště pak sál, už téměř praskaly ve švech.
Tento koncert však nebyl premiérou, sestry Cassady se v Praze předvedly už v roce 2007, ale jejich vystoupení se tehdy paradoxně nesetkalo s velkým úspěchem.
Důvodem ohromného počtu lidí byla také nesporně přítomnost nováčků - většinou mladistvých, kteří tvorbu CocoRosie ještě důvěrně neznali, ale bezpochyby jí byli fascinováni.

První melodie této kontroverzní skupiny zazněla zhruba po dvaceti minutách od oficiálního zahájení a v celém sále se rozhostilo napjaté ticho. Ale už po prvním úsměvu Sierry a zvoláním: „Hello!“ při východu na scénu se atmosféra znatelně uvolnila a představení mohlo začít.
Vábivý hlas sirény Sierry smíšený s tóny klavíru diváky naladil na „typickou“ CocoRosie vlnu a všichni byli odhodlaní se utopit v tajemném zvuku. Nový styl alba Grey Oceans šel ihned odlišit od alb předchozích, i když melodický základ s kombinací beatů, freakfolku a podivných kňouravých popěvků byl zachován. Tentokrát americké protagonistky vsadily na více čarodějnického stylu a méně infantilnosti, což bylo překvapivě příjemným osvěžením od jejich hudby minulých let. K mystickému vyznění hudby se připojily i opakující se surrealistické koláže a videa promítané na plátně za pódiem.
Ke konci první písně na scénu nepozorovaně vstoupila i Bianca, která se okamžitě chopila stolku s dětskými hračkami, jež neodmyslitelně ke tvorbě CocoRosie patří. A tímto okamžikem začala opravdová show. Zesílené vibrace se střídaly s rytmickými beaty, zvířecími zvuky z hraček, operním zpěvem Sierry a jakýmsi rapováním Biancy.
Po několika dalších písních jsem byla nucena změnit svoji polohu, jelikož má chodidla a krk byly skoro v paralyzovaném stavu, tak jako u mnohých dalších z publika. Tímto jsem na chvíli získala příležitost na pozorování posluchačů, kteří byli plně ponoření do tajů nezvyklé hudby a o většině by se dalo říci, že se ocitli až v tranzu. Mnozí folkoví fanoušci měli nejen zavřené oči a zasněný výraz, ale zároveň se kývali ze strany na stranu či alespoň poklepávali nohou do rytmu. Nejen to, i samy zpěvačky se očividně dostaly do podobné nálady a vytvářely podivné taneční kreace přímo na scéně. Dalším překvapením bylo pro mne zjištění, že se na koncertu vyskytují věkové kategorie nejen pod třicet či dvacet let, nýbrž i nad padesát. Tento fakt dokazuje, že hudba talentovaných protagonistek mezi posluchači nezná mezí.
Třešničkou na dortu bylo ovšem vystoupení francouzského umělce Teze, který s CocoRosie spolupracuje již několik let. Jeho deset minut, během kterých demonstroval své jazykové a artikulační dovednosti byly absolutně fantastické. Sama musím přiznat, že lepší beat-box jsem do té doby neslyšela. Nejenže věrohodně napodoboval hudební nástroje, (především různé druhy bicích, ale i další), zároveň však měnil tempo beatů od pomalého jazzového rytmu až po neuvěřitelně rychlé techno. Jeho výstup měl své kouzlo a tudíž i aplaus byl velkolepý, stejně tak jako po druhé polovině koncertu celé kapely. Největší úspěch měla pravděpodobně skladba „Lemonade“, kterou znali snad úplně všichni v sále.
Po poslední písni už skupina zamířila do zákulisí, ale publikum své miláčky zatím nechtělo pustit a přinutilo ji zahrát ještě další. Ovšem nestačilo ani to. Nehledě na to, že světla v divadle Archa už byla rozsvícena, což se považuje za oficiální konec koncertu, lidé si svým ohromným a vytrvalým potleskem vyžádali ještě finální skladbu, která se stala perfektním zakončením celého večera.
Nevím, jak se toto vystoupení líbilo ostatním fanouškům CocoRosie, ale mně osobně se sesterské duo předvedlo v tom nejlepším světle a bez dlouhého rozmýšlení se ráda zúčastním i dalších koncertů v budoucnu.