Český Slavík: Zachraňme živou hudbu!

Anotace: Letošní český slavík ukázal, jak uboze a trapně vypadá sebepopovější hvězda, když naprázdno klape hubou do playbacku. Živému zpěvu se prostě nic nevyrovná.

Nebudu se pokoušet o recenzi Českého Slavíka, protože to velmi čtivě a poutavě udělali na internetu jiní.
Takže jenom pár menších postřehů:
* Leoš Mareš občas docela perlí. Na Evropě 2 v ranní show s Patrikem Hezutským jsem ho docela sledoval, a i přes jeho trapné pěvecké a "rapperské" pokusy a ještě trapnější kožichovou image jsem si ho jako moderátora vcelku oblíbil. Často sice střílí svými vtipy úplně mimo, ale když už se trefí, tak to stojí za to.

CITACE: "[ Hraje píseň Jednou jsi dole, jednou nahoře ] A speciální ocenění v ženské kategorii získává Ester Ládová (...) Když se jí ptali, proč ty fotky dělala, tak řekla, že neměla peníze ani na jídlo a nutně je potřebovala. No a když se pak odněkud objevili další fotky a ještě další fotky a pak ty videa, že jo, tak na to odpověděla, že měla hodně velký hlad."

* Ester Ládová se dosud nevyrovnala se svou minulostí. Marešovu "impertinentní" poznámku nerozdýchala a zmizela při nejbližší reklamě.
* Richard Krajčo rád psychicky týrá režiséry.
* Daniel Landa se probojoval až na druhé místo a nutno říct, že letos zaslouženě. Vltava, Koncert pro všechny slušný lidi, Neofolk... Ale co - stejně jako skupina Lucie, Helenka Vondráčková a další na všechny ty slavíky z vysoka dlabe.
* Slavík potvrdil Andělskou vítězku Radůzu za objev české hudební scény.
* Lucka Bílá vůbec neumí zpívat na playback. Nikdy - ještě nikdy jsem ji neviděl, že by se do playbacku trefila. Já to nechápu, ženská s hlasem jako zvon, několikanásobná slavice a ona přijde do televize před svoje fanoušky, stoupne si tam a pak tři minuty naprázdno klape pusou. Houby Zlatá slavice - Zlatá rybička to je! A navíc úplně mimo rytmus.
* Český popík hnije. Potřeboval by zachránit. Vodou živou. Hudbou živou.
* Aneta a Richard Krajčo jako jediní zpívali naživo, a stali se tak hlavními hvězdami večera. A sklidili za to poprávu největší aplaus. Ani naprázdno klapající WorldIdol Kurt Nielsen je nedokázal trumfnout (k jeho cti budiž fakt, že na playback zpíval poprvé a pravděpodobně na dlouhou dobu i naposled)

Základní téma tohoto příspěvku jste asi už vytušili - je jím živá hudba. Já to prostě nechápu. Když chtějí dokonalost, tak můžou natočit jeden videoklip, který se dokonale sestříhá, Novotný to svým brilantním humorem uvede, pustí se to a zpěvák tam naživo vůbec nemusí být. Proč by taky měl, když naživo ani nezpívá? Ušetří se na honoráři... a tak vůbec.

Hlavním a dlouhou dobu jediným důvodem, proč jsem (ač nepravidelně) sledoval SuperStar, byl fakt, že spolu s oběma Anděly (ceny Akademie a Noc s Andělem) šlo vlastně o jediný televizní pořad zpívaný naživo.

Proč playback? Proč by měli být zpěváci dokonalí? Však to jsou lidi, ne? Chápu, že 90. léta se odehrála ve znamení menšího technického boomu; "a všechno musí být perfektní a ještě perfektnější". Za vrchol tohoto trendu jsem považoval Eiffel65, a tak nějak čekal, že se hudba zase vrátí zpátky k lidem a pravému kumštu. Dosáhli jsme dokonalosti - zkusili jsme si to - je to hnus - pryč od toho.

Nemám rád lež. Ale co jiného playback je? Zpěvák, co naprázdno klape pusou a marně se při tom snaží předstírat emoce, které ani ultra super duper nahrávací zařízení nedokážou zaznamenat. Nic než pozlátko. Upřímnost a opravdovost veškerá žádná.

Kdo vlastně stojí o playback? Diváci? Zpěváci? Jejich manažeři? Možná zpěváci, ale jen ti mizerní. Pokud si dobře pamatuju, byli to hlavně "lidi z televize". Je to tři roky, co si jacísi Kryštofové zalepovali pusu, protože jim zpohodlnělý pan režisér, co chce mít všechno do puntíčku in ordnung, nedovolil zpívat živě.

Nevím, možná jsem jediný, komu při sledování "pěveckých" výstupů hvězd v televizi vstávají vlasy na hlavě víc, než když Petr Novotný prezentuje svůj nový převlek. Jedno vím ale určitě. Pocházím z malé vesničky nedaleko malého městečka. Jedno kino, jedno divadlo, vrcholem kultury je hospoda plná ochlastů ve věku -sátníků. Takže když už sednu k televizi, jakožto poslední záchraně jakéstakés kultury, chci od ní zpěváky a zpěvačky s opravdickou, nefalšovanou muzikou - ne leklou rybu, u které nevíte, jestli předstírá zívání nebo zpívání.

Lžeme si sami sobě do očí - to vám to vážně nevadí?