Lunchmeat week

Soft opadavá mlha raného podzimu. Podkres krajinou stupňů Whatever the Weather. Otevření magazínu mě uklidňuje z vlakové koleje nervozity. Slovenské tlachání, historka za historkou. Jedna za druhou.

Jedu na pokročilou přehlídku audiovize a digitálních světů, s napětím a vzrušením z exkluzivních vystupů. Online svět ve vlaku mi vždy rozpálí hlavu – myšlenkový trysk, hlad, rabbit-hole hudební i internetový. Intenzivní závislost. Ambient ji mírní, ale boj s očekáváním a tlakem zní jako ADHD.

Plán navíc: lynchovská výstava v DOXu, planetárium s novým programem v 8K LED.

V DOXu cítím tlak na hrudi. Deformované postavy, hybridní akty, nevolnost. Experimentální snění, továrny Lynche, které jsem kdysi taky miloval. Podvědomí plné hrůz. Turista v potemnělém sále vnitřního neklidu. Animace existenciální prázdnoty, expresionistická tíha. Přistihuju se, že v Lynchově hořícím domě mysli je mi úzkostlivě blízko domovu. Strach z těla po smrti, vyčerpání, samoty, zapomnění.

Orphan Pramuk a jeho muzeum divnosti, filmů, knih – vtahuje mě do uliček Istanbulu.

Přesun na Bubeneč, pak veletržák. Zázvorcaj, bílé víno a šum sklepení, jiné dimenze.

Loraine James – Whatever the Weather. Úvodní slot: ambientní mlha, sekvencer, efektory, smyčky do krajin mysli. Budování na jedničku, ale unavené, bez kontaktu s publikem.

Aitcher Clark & Oxoo – světová premiéra rurálního projektu. Kouzlení světly a sound designem, volumetrická projekce a průsvitná plátna. O chvíli kratší by to bylo přesnější, ale gradace drží.

Rainy Miller – performativní přístup, gothic-folk podklady. Rozpačitost, zvuk na B-stage mě nutí sahat po špuntech, dav to ale ocení. Já odcházím na vzduch.

Saint Abdullah – nevyrovnaný set, dokumentární folies, syrový dub. Nedrželo mě to, stejně jako u Millera.

Až přísný master Gorgonn uzemňuje: tvrdá industrial dub selekce, morfické hororcore vizuály, rituální směs světů. Technicky bravurní, s grácií i koulema. Černé postavy, sci-fi steppas!

Violent Magic Orchestra – šílená strobo-gang kapela, vrchol pátku. Kimiko growly, baterka, hardstyle. Gradace, moshpity, death rave s cyberfeelingem za hrob.

Cesta na Ládví. Sýrová pizza s chipotle omáčkou, čaj, škraboška, spánek.

Ráno: procházka na hvězdárku a vrch Ládví, oběd v pivovaru – koprovka jak lusk. Šlofík. Pak veletržák NGP a výstava Aleše Veselého. Monumentální sochař, sedmimetrový Kaddish se tyčí s neklidnou silou před palácem. Film v galerii – mystický hlas a básně s pevnou konstrukcí génia.

Procházka do planetária. Pásmo dvou filmů.
Entangled Monochrome – koncepčně utažená monochromatická odysea struktur, křivek, architektonického ambientu. Datascape v komplexním renderu. Uchvacující.
XYZ – barevná, více střihů, spíš cvičení s vizualizací, psychedelické IDM, synthy. Lidi ale víc ocenili první.

Žijeme v době, kdy dokážeme zhmotnit kybersféru a noosféru DMT vizí v 8K LED prostoru. I pro ty nejmenší. Je co ladit v simulacích.

Procházka Stromovkou, dim sum knedlíčky, čaj, domácí kimchi. Potom víno–střik v Kolektoru, usazení do korza na první set.

Mudaki & Phonon – mikrocombál, tonální hloubka, precizní beaty, melodika, sférická volumetrizace. Velký potlesk.
Yan Higa – emocionálně probouzející, experimentálně popová performance v monstr-kostýmu. Jedinečný setup, kontrasty.
Ursula & Nismo – pohádkově bublavá home epopej zvuku a hlasů, pár technických přešlapů, ale vysoké uznání.
Palmistry – zpoždění, zásek, zhulenost. Kvalitativní propad, prostě bad vibes, ale jede se dál. Dancehall, DnB, hostující lady na stagi.
Mun Sing – parket plný. Rovné i zlámané, rychlé, drsné, futuristické. Manická show, výrazná gesta.

Závěr soboty: Danny L Harle. Eurotrance nostalgie, euforie, hyperpop. Modré lasery ve tmě. Taneční kvalita. Potkávám známé – Davida Čajčíka, Kristínku Kratochvílovou. Oslava, společný tanec. Ještě drink. Kodiki – performance v módu game designu, 8bit chaos, selfie mánie. Současnost par excellence. Parodie konzumu, rapsodie momentu.

Lee Gamble nakonec nepřijela, místo ní DJka Reni. Deepová sakrální selekce, solidní závěr. Tyčinky, odchod. Pár slov se zakladateli Peškem a Annou Marií a K. Kratochvílovou. Za inspirace.

Návrat 93kou na Ládví. Doznívání setů Lee Gamble ve sluchátkách, padání víček. Trénink na krakovský Unsound – tři dny, hromady setů elektronicky-experimentálního zrna.

Neděle. Probuzení na Ládví, balení, pomalost. Retrogastro-choutky mě zavedou na Masaryčku. Smažák 10/10, tatarka, plzničky. Číšník lehce vyndaný, polívá hosty pivem, shazuje solničky. Všechno v klidu, úplná spokojenost. Gastrodemence, mírná omámenost. Railjet směr Brno.

Shrnutí: letos kritičtější tón, pátek se sety měl rezervy, možná i díky mému vnitřnímu nastavení a přechozené únavě. Přesto výjimečné zážitky. Sobota perfektní, jen Palmistry bad vibes. Harle ale vynesl euforii až do hypervibes. Víno, krev, tanec. Blázenství i mír všem.