Blitzkrieg II

Anotace: Hra sice trochu staršího data, ale jinak doost dobrá. Prosím, přečtět si reportáž, pište, hodnoťe a vyjadřujte se. Docela by mě to zajímalo. Díky.

BLITZKRIEG II

Tak jsem si onehdá koupil jeden nejmenovaný herní časopis. Přišel domů, uvařil si dobrou kávu a usadil se do křesla. Hned na první stránce začínám zjišťovat, že můj počítač pomalu přestává na určité procento her stačit. Není jich moc, ale jsou. Tedy když jsem viděl určitě skvělé tituly z období druhé světové, zaplakal jsem. Nezbylo mi tedy nic jiného, než sáhnout do svého "archivu" a zahnat tu žízeň po dobývání Berlína či Stalingradu, nebo hubení protivníka v Tichomoří a voilá, nahmátl jsem Blitzkrieg II. Už z dřívějška jsem věděl, že to není špatná hra a radši jsem asi nevnímal určité věci, které mě zvedaly během hraní ze židle. O těch si promluvíme dál.
Tedy jsem hru nainstaloval a pohodlně se usadil. Otevřel okno s výběrem kampaně a první rozcestí. Za koho teď hrát? Kampaně tu máte na výběr celkem tři: spojeneckou, německou a sovětskou. Já zvolil tu posledně jmenovanou. Už úvodní intro je dost zdařile zpracované. Jde totiž o vhodně sestříhané dokumentární záběry a šikovně sestavené tak, aby vytvářely ucelený přehled o aktuálním dění na všech frontách druhé světové války. A protože hrajeme sovětskou kampaň, video se momentálně věnuje východní frontě. Netrvá bohužel moc dlouho, nemůžeme ovšem po tvůrcích chtít válečný velkofilm, ale na druhou stranu nás seznámí se vším podstatným. Po jeho přehrání se ocitáme v obrazovce naší první mise. A tady bych se už rád věnoval vlastní hře. Pod svým velením máte zpravidla několik druhů zbraní: pěchotu, dělostřelectvo, tanky a přivelitelné letectvo. Bitvu začínáte vždy s určitým množstvím sobě svěřených jednotek, které si ovšem po uplynutí určitého času můžete posilovat o z nabídky přivolatelné posily, které se zase odvíjí od profilu bitvy. Ze začátku kampaně nečkejte žádné supr nezničitlené tanky a děla s ohromujícím dostřelem. Budete rádi, když vám přijede trojice lehčích tančíků a pár pěchoťáků a za pět minut dvanáct zachrání úporně se bránící protitankové dělo, na nějž se valí horda nepřátelské pěchoty. Vaše jednotky mají pestrý systém dovedností, které nabývají s postupující hrou. Určitě vás také překvapí hlášky jednotek. Ty jsou namluvené jejich rodným jazykem, takže si užijete až až hlášek typu "Tak točno, tavarišč komandir,", nebo "Urááá", či za Němce "Jawohl, herr komandant,". Zvlášť když uvážíme, že u jiných her mluví "Rusové" s anglicky s ruským přízvukem, to je k neposlouchání.
Tyto specifické dovednosti získávají vám podřízení velitelé v misích, které jsou k tomu na situační mapě speciálně určené. Vždy jde o úkol, který se pojí s "hlavní" historickou bitvou, ale ve finále její výsledek nijak neovlivní. "Historická" bitva se spřístupní totiž až po určitém počtu splnění "vedlejších" misí. Většinou jde o ochranu nějakého botu, nebo dobytí skladiště, obsazení křižovatky nebo nádraží atd... Vřele doporučuji plnění takovýchto vedlejších misí, neboť za ně dostáváte odměny v podobě zvýšení zkušeností vašich jednotek, nebo výše zmíněné nové dovednosti. A v neposlední řadě vyznamenání a novou hodnost. O tom ale později.
Pár slov bych také rád ztratil o mapě. Ta je dynamická a po splnění vedlejšího úkolu se linie fronty vždy přizpůsobí výsledku splnění "vedlejších" úkolů.
Historická bitva, zpřístupnivší se po splnění "vedlejších", je skutečná bitva, která se opravdu na bojištích války odehrála. Tady plníte zcela konkrétní úkoly, máte k dispozici větší počet posil a záloh, mnohdy vám v plnění úkolů pomáhají spojenecká vojska, jina barevně odlišená. Zpravidla modře. Podporují vás v útocích na cílové body, ničí nepřítelovu artilerii, která vám bude činit značné vrásky, přivolává vzdušnou podporu a vůbec činí vše dobré k průchodu vašich neohrožených jednotek. Ovšem co mě někdy zamrzelo, byla inteligence jednotek. Samozřejmě že svých, nepřítel je chytrý někdy až moc. Tank prostě někdy "nerozpozná" dělo, které do něj pere jeden náboj za druhým a vesele jede dál. Jednou bych to pochopil, ale když se to stává víckrát, svádí to k cholerickým záchvatům. Zvláště pak pokud už nemáte žádnou možnost k přivolání posily. Tenhle problém se bohužel objevuje často, alespoň u mě to tak bylo. Pokud jde o slaboučké protitankové dělo starší výroby a nižší ráže, nevadí to tolik, jako když ubohou pěchotu vraždí zákeřně za nádaržím zakopaný kanón ráže osm osm milimetrů a tank si ho prostě nevšimne a žene se dál, aby mu za chvilku najel přímo před hlaveň a vesele si vybuchl!
Jinak ale pohled na valící se tanky, likvidující stromy, porážející chatrné objekty a povalující zdi, překračované pěchotou chráněnou palbou dělostřelctva, či vražedných "Kaťuší" je velkolepý. Když si ještě dopřejete ohňostroj v podobě kobercového náletu, který odrovná veškerou obranu městečka, jenž máte obsadit, zatančíte vítězné tance. Tanky pak vstoupí na předměstí a pěchota vyhladí zbývající odpor, stávající se z pár přeživších jednotek, zpravidla zakopaných v krytech a zákopech, protože dobře cílený nálet ničí vše.
Už jsem se tu zmínil o hodnostech a metálech. Hodnostní body vám přibývají za každou splněnou misi. Záleží jen na tom, kolik jich bude. To je totiž čistě na vás, jak svoji armádu povedete do boje. Jak si budete počínat při dobývání bodů a volení posil. Existuje mnoho teorií a zaručeně "osvědčených" taktik. Je to ale v tom, jak opravdu budete postupovat. Vždy je lepší mírně taktizovat, popřípadě vymyslet nějakou opravdu úskočnou lest, kdy tanky nepřítele vpadnou přímo před hlavně děl apod. Vyznamenání vám přibývají čistě pro vaši potěchu. Ty jsou jako taková třešnička na dortu. Sami žádný přínos pro vojsko nemají, ale je na ně pěkný pohled. Já jsem dohrál sovětskou kampaň opravdu důsledně, nevynechal snad jedinou vedlejší misi a dokončil jako generálplukovník, nebo tak nějak. Ikdyž jde o hru staršího data, věřím, že si ji rádi zahrajete, když vás už omrzí všechny možné FarCry, StarWars KotOr I/II a tak vůbec...