Hledaný I.

Hledaný I.

Anotace: Po dlouhé době tu mám pro vás něco na zapojení mozečků. Detektivka. Trochu asi něco jiného, než jste ode mě zvyklí. Ale snad se vám bude líbit. Reakce jsou vítány :)


1.


               Byl šedivý den. Nad hlavním městem se snášel smogový opar, hvězdy nezářily a trávníky zbledly pod vrstvou jinovatky.
Marián Holý, muž po čtyřicítce s ustupující vlasovou linií z čela spěchal do pizzerie na večeři. Jeho lednice obsahovala jen kelímek hořčice a jedno vajíčko. Chléb začal připomínat Flemmingův pokus ze zvrhlými bakteriemi a tak raději skončil v odpodkovém koši.
Cestou přemýšlel jak moc se mu nechce následující den do práce. Jak moc touží po dovolené. Jak moc touží alespoň po tom spát až do jedenácti hodin dopoledne. Se svými myšlenkami míjel mladou ženu v bílém kabátě, který na první pohled vypadal velmi luxusně. Měla celkem na spěch a před sebou tlačila kočárek s dítětem, které zřejmě s plánem své matky a nebo s uvězněním v kočárku nesouhlasilo a vyhodilo z něj pyšovou hračku přímo Mariánovi k nohám.
 ,,Mladá paní " oslovil ženu s kočárkem a pro plyšáka se sehl. Byl to šedý králík s dlouhýma nohama, rukama, ušima a záplatou na zadku. ,,Vyskočil vám z kočíka králík," řekl svou rodnou slovenštinou a králíka jí podával.
Ona k němu vztáhla ruku v kožené rukavici a králíka chytila za uši.
 ,,Moc děkuju. Bez něj bychom nezvládli ani den, natož noc," řekla a králíka strčila do košíku pod kočárkem.
 ,,Nie je zač," řekl a pokračoval v cestě do vonící pizzerie.

     Probudil ho vyzvánějící mobil. Byly tři hodiny ráno a na displeji svítilo jméno Tomáš Kučera.
 ,,Áno,," ozval se Marián rozespale.
 ,,Čau. Hele, sorry, že tě budím, ale máme případ a je to docela perlička. Slyšíš mě? Jsi vzůru?"
 ,,Áno, som hore. Aká je to adresa?"
 ,,Lipanská osm."
 ,,Ok. Daj mi desať minút," řekl svému kolegovi Tomášovi Kučerovi a hovor ukončil. Oblékl si džíny, tričko s dlouhým rukávem a odcházel do koupelny, kde si vypláchl ústa ústní vodou, obličej si opláchl ledovou vodou, aby se probral a své vlnící se vlasy si rychle lehce pročísl. Oblékl si černou teplou mikinu a péřovou bundu bez rukávu. Obul se, zkontroloval, má-li všechny doklady, svůj odznak, průkaz a svou zbraň a odešel z bytu.

     Ulice Lipanská byla lemována vilami a secesními domy. U jednoho, celkem nenápadného domu stálo několik policejních vozů, sanitka, vůz policejního patologa, vůz Tomáše Kučery a vůz televize.
Marián se prokázal u strážníka, který hlídal místo činu a ten ho vpustil za ohraničující pásku.
 ,,Čau, o čo ide?" zeptal se Tomáše.
 ,,Čau. Jsi tu brzy," řekl o sedm let mladší Tomáš. ,,Víš čí to je dům?"
 ,,Nie."
 ,,Libuše Königové."
 ,,O koho má ísť?"
 ,,Libuše Königová, spisovatelka. Měla několik knih o detektivech Lauře Angelová a Franku Zeglerovi. Pak to američani natočili a z ní je milionářka."
 ,,Ako sa to menovalo?"
 ,,Vnitřní potřeba, myslím."
 ,,Jo, to som asi pozeral. O čo tu tedy ide?"
 ,,Libuše Königová uslyšela v noci hluk a tak se šla podívat co se děje. V předsíni našla pobodanou hospodyni."
 ,,Mrtvá?"
 ,,Jo, doufám, že jen ona."
 ,,Čože?"
 ,,Zmizel její syn. Pojď se podívat," řekl Tomáš a vešli společně do domu. Ve světlé předsíni s bujně rostoucí palmou v křiklavě zeleném květináči, která byla převrhlá na zemi, leželo tělo mrtvé ženy. Byla starší, ale vypadala, že o sebe dbala. Vlasy volně rozhozené kolem hlavy, obličej mrtvolně bledý, oči vytřeštěné hrůzou. Pravou ruku měla na prsou a pod ní jednu z největších ran, podle odhadu komisařů možná i smrtelnou. Nehty měla s jemnou fracouzskou makůrou a na sobě fialový župan a pod ním žluté pyžamo. Z ran na hrudníku vytekla spousta krve.
 ,,Doktore," kývnul mu Marián na pozdrav. ,,Tak ako?"
 ,,Dvě rány na hrudi a jedna na krku, podle ztuhloti a teploty těla je mrtvá maximálně hodinu."
 ,,Typ zbraně? Nož?" zeptal se Marin.
 ,,Mohl by být, ale s jistotou vám to řeknu až po pitvě," řekl starší lékař s lysinou na hlavě. Svlékl si latexové rukavice na jedno použití a odcházel mimo místo činu, aby si tam svlékl ochranný oděv.
Marián si k mrtvému tělu přidřepl a pozorně si ho prohlížel.
 ,,Vypadá to, že se bránila," řekl Tomáš.
 ,,Hej," přikývl Marián. ,,Nech technici poriadne prezrú dvere i okná."
 ,,Půjdeme za tou Königovou,"zeptal se Tomáš a Marián ho následovall.

     Libuše Königová byla drobná blondýna s vlnitými vlasy. Na sobě měla černé pyžamové kalhoty s otisky psích tlapek a šedivou mikinu, která byla o několik čísel větší. Plakala a v ruce mačkala papírový kapesník.
Komisař Holý jí tipoval na maximálně dvacetsedm let.
 ,,Dobrý den, jsem komisař Tomáš Kučera, tohle je můj kolega Marián Holý," představil je oba Tomáš.
 ,,Dobrý deň, my jsme sa včera viděli, že," zeptal se Marián a Libuše k němu zvedla oči. ,,Podával jsem vám králíka, ktorý vám vypadl," řekl Marián a snažil se s ní bavit česky. Spousta lidí, se k policistovi, který mluvil slovensky stavila odmítavě. Proto se snažil bavit se s podezřelými či vyslýchanými česky.
 ,,Ano, už vím," řekla a otřela si oči. Marián si všiml, že toho stejného králíka má v klíně.
 ,,Paní Königová, řekněte nám, co se stalo," vyzval ji Tomáš.
 ,,Už jsem spala, když se to stalo. Šla jsem do postele asi v půl druhé. Pak jsem slyšela ránu a výkřik. Na hodinách byly dvě hodiny a tři minuty. Vyběhla jsem z ložnice dolu do haly. Ale když jsem doběhla na schody, tak se zavřely domovní dveře. Seběhla jsem k Simoně, která tam ležela. Přiběhla jsem k ní a ona," odmlčela se a oči se jí zalily slzami.
 ,,Ona co? Ležela tam mrtvá," zeptal se Tomáš.
 ,,Ne, ještě nebyla mrtvá. Řekla mi," opět se odmlčela, otřela si oči a nos.
 ,,Čo vám povedala, slečna Königová," zeptal se jí Marián a podal jí krabici kapesníků, kerá ležela vedle něj, protože kapesník, který měla Libuše v ruce už byl celý promočený. Libuše se vysmrkala a řekla: ,,Adam."
 ,,Adam? To vám řekla?" zeptal se Tomáš.
 ,,Adam je můj syn. Hned jak to řekla, tak jsem běžela do dětského pokoje, ale postýlka byla prázdná," řekla a rozplakala se naplno.
     ,,Libuško!" vrhl se k ní muž s blonďatou kšticí. ,,Co se stalo?" zeptal se a držel jí v objetí.
 ,,Simona je mrtvá a unesli Adámka."
 ,,Kdo?"
 ,,To zjistíme my," řekl Tomáš. ,,Vy jste kdo?"
 ,,Alexandr Bárta, manažer slečny Königové," řekl a vytasil z kapsy vizitku.
 ,,Ty si tu promluv s pánom manažérom a já si půjdu so slečnou Königovou prohlédnout dětskou izbu," řekl Marián, vzal onu krabici s kapesníky a šel za Libuší do schodů.

     Dětský pokoj byl v příjemných pastelových barvách. Na zdi byla namalovaná auta, letadla a vlaky.
 ,,Slečno, budeme potrebovať fotografiu vášho syna. Nejakú aktuálnu."
 ,,Samozřejmě."
 ,,Adamkův otec s vám nežije?" zeptal se Holý a Libuše jen zavrtěla hlavou. ,,Vie čo sa stalo?"
 ,,Nestýkáme se. Ani neví, že Adámek existuje."
 ,,Máte s někým nějaké problémy?"
 ,,O ničem nevím."
 ,,Bydlíte tu sama?"
 ,,Se synem a Simonou."
 ,,Kdo všechno má klíče od domu?"
 ,,Já, Simona a můj bratr."
 ,,A co ten váš manažár?"
 ,,Ten klíče nemá."
 ,,Hovorila jste, že vás probudil hluk. K čemu byste to pripísala?"
 ,,V předsíni spadla palma v tom velkém květináči."
 ,,Takže jste seběhla dolu, tam našla paní Simonu a pak hned utíkala do dětskej izby, ehm, tedy pokoje?"
 ,,Ano," přikývla mladá spisovatelka.
 ,,Je tu něco inak?" zeptal se a Libuše si prohlížela pokoj.
 ,,Zmizely plenky. Tady na tom přebalovacím pultu ležel štos plen. A tady u postýlky byla láhev s čajem. Na noc mu vařím heřmánkový."
 ,,Zmizelo ještě něco?"
 ,,Deka."
 ,,Deka?"
 ,,Ano, přes to houpací křeslo byla přehozená fialová, chlupatá deka," kývla ke křeslu u okna. ,,To křeslo je celé posunuté a ta zarážka byla na parapetu, aby sem netáhlo, ne na zemi."
 ,,Dobre. Ničeho sa nedotýkajte," řekl a zavolal techniky, kterří všechno zdokumentovali a odebraly stopy.
 ,,Paní Königová, dáte mi tu fotografiu?"
 ,,Ano. Včera jsem ho fotila. Mám fotky v počítači. Vytisknu vám ji," řekla a šla do pracovny. Byla to malá místnost s jednou stěnou zaoblenou, která byla celá ze skla. Byla odtud vidět světla celé čtvrti. Na psacím stole byl kromě notebooku také hrnek a konvice na čaj, stoh papírů, pět kelímků s tužkami, dudlík a látková plena. Ve středu místnosti byla hrací deka se spoustou hraček.
Komisař Holý si prohlédl fotografie a tři si nechal vytisknout.
 ,,Existuje někdo, kto by vám unesl syna ako pomstu?"
 ,,Já nevím. S moc lidmi se nestýkám a ani nevím o nikom, koho bych mohla nějak poškodit a on se mi za něj takhle mstít."
 ,,Kdo byl počas dňa v dome?"
 ,,Já, Simona a přišel Alex, manažer. Vídáme se téměř denně," řekla a promnula si oči.
 ,,Čo jste včera vy a paní Nováková robily?"
 ,,Ráno jsem měla schůzku v nakladatelství. Ta byla od desíti hodin."
 ,,Ako dlho trvala a kde bol chlapček?"
 ,,Trvala asi půl hodiny a Adámek byl v tu dobu doma se Simonou."
 ,,Schůzka len na pol hodiny?"
 ,,Ano. Chtěli abych jim prodala práva ke své nové knize, ale odmítla jsem a odešla. Cestou jsem se stavila na nákup. Ten jsem obstarávala já nebo Simona. Záleželo, která měla v ten den cestu ven."
 ,,A ďalej v ten den?"
 ,,Vrátila jsem se domů asi v půl dvanácté, vyřizovala jsem emaily a podobně, hrála si s Adámkem a Simona dělala oběd. Odpoledne jsem šla s malým na procházku a stavili jsme se u kamarádky, která má stejně starou holčičku."
 ,,Viete, kde bola paní Nováková?"
 ,,Byl to Simony volný čas."
 ,,Domu jste se vraceli o šestej? To som vás stretnul."
 ,,Ano, nějak se návštěva protáhla a malý byl mrzutý, tak jsem s ním spěchala domů. Pak už nikdo nikam nešel."
 ,,A váš manažér? Ten u vás bol od kedy do kedy?"
 ,,Přišel před obědem a po něm hned odešel."
 ,,Napište mi prosím kontakt na vášho brata a kamarádku u ktorej ste byla," řekl a ona to beze slova udělala. ,,Ďakujem velmi pekně. Viem, že vám teď není dobre, ale potrebujem čo najviac informací, abysme vášho chlapčeka našli."
 ,,Kolik procent takto zmizelých dětí se najde živých?" zvedla k němu Libuše své zarudlé a vyplakané oči a visela na jeho rtech.
 ,,Budem robiť všetko proto, aby bolo percento či najvyššie. Mala byste si oddýchnuť. Budeme muset dom kvoli zabezpečeniu stop uzavrieť. Máte kam ísť?"
 ,,Půjdu do hotelu nebo k bratrovi."
 ,,Dajte mi vedieť, kte budete býváť a keby sa čokolvek dělo, či byste si na niečo spomenula," řekl Marián a z pouzdra s odznakem vyndal svou vizitku s kontaktem na sebe a ještě k tomu přidal číslo svého osobního mobilu.

     ,,Tak co?" zeptal se Tomáš, když k němu do přízemí Marián přišel.
 ,,Technici sbírají stopy v dětskej izbe. Tam odtud dieťa zmizlo. Mám najnovšie fotky a popis čo sa dělo počas dňa."
 ,,Já vyzpovídal toho manažera. Prý tu byl na oběd."
 ,,Hej, to povedala také. No, tady už asi nič. Pojdeme?"
 ,,Do kanclu?"
 ,,Domu. Alespoň se okupať a prezvlieknuť," řekl Marián a vyšel před dům, kde se za bezpečnostní pásku chtěl dostat mladší muž.
      ,,Dobrý den, jsem komisař Kučera. Kdo jste?"
 ,,Jsem Ladislav König. Někdo unesl mého synovce!"
 ,,Láďo!" běžela k němu Libuše a vpadla mu do náruče. ,,Adam je pryč," plakala mu do kabátu.
 ,,Kdo to byl?"
 ,,Nevím."
 ,,Proč je tu pohřebák?" ptal se Libušin bratr.
 ,,Ten kdo vzal Adámka zabil Simonu."
 ,,Pane bože. Libuš, zabal si věci. Budeš u mě," řekl její o čtyři roky starší bratr.
 ,,Pane kapitáne, pojďte se na něco podívat," volal technik ze zahrady Mariána.
 ,,Vezmu si zatím bratra na slovíčko,"řekl mu Tomáš a Marián přikývl a vydal se za technikem.
     ,,Pane Königu," oslovil ho Tomáš, zatím co si Libuše šla pod dohledem jedné z policistek zabalit nejnutnější věci. ,,Můžete mi něco říct o své sestře?"
 ,,Co třeba?"
 ,,Měla s někým neshody? Je někdo, kdo by to mohl udělat schválně?"
 ,,Libuška si díky té první knize vydělala spoustu peněz a od té doby, co spolupracuje s Hollywoodem jich vydělává víc, než dost. Kdokoliv by to mohl udělat pro výkupné."
 ,,Někdo konkrétní vás napadá?"
 ,,Ne, sestra k sobě moc lidí nepustí."
 ,,Co ten její manažer?"
 ,,Bárta? To je pěkný ksindl."
 ,,V jakém směru?" zajímal se detektiv Kučera.
 ,,Snaží se dostat ségru. Ženský střídá jako ponožky. Možná i častěji. Ale práci manažera dělá dobře."
 ,,Je do vaší sestry zamilovaný?"
 ,,Spíše mu jde jen o to, dostat se jí do kalhotek."
 ,,A co jiní muži?"
 ,,O žádném nevím."
 ,,Dobře. Dejte mi prosím na sebe kontakt, telefon a adresu, když u vás bude teď  sestra pobývat. Tady je kontakt na mě. Kdyby vás nebo sestru cokoliv napadlo, ozvěte se," řekl Tomáš a pak on i Marián odjeli každý po svém.

Autor Lůca, 17.04.2017
Přečteno 496x
Tipy 4
Poslední tipující: Leňula, Jort
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

...moc dobře se to čte...jsem zvědavej, jak to bude dál...

17.04.2017 20:09:20 | Jort

Moc děkuji, klaním se. Snažila jsem se.

17.04.2017 20:15:21 | Lůca

© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí