Hledaný II.

Anotace: Druhý díl nové detektivky. Těším se na Vaše reakce.

2.
Kapitán Tomáš Kučera právě vešel do kanceláře, kterou měl společnou se svým starším kolegou Mariánem Holým ze Slovenska, který se akorát utápěl ve svém hrnku s černou kávou.
,,Čau, ty už jsi tady?" divil se Tomáš a svlékl si svou koženou bundu.
,,Hej, trochu jsem zapátral," řekl Marián a na dveře ze skla, chtěl zaklepat mladý policista. Marián ho však viděl dřív, než to udělal a pokynem ruky ho vyzval dál.
,,Tady máte ten spis, pane kapitáne," předal mu tenkou složku a odešel.
,,Spis? Jaký?" ptal se Tomáš a do svého hnrku velikosti nočníku si sypal kávu.
,,Spis Libuše Königové," řekl Marián a desky otevřel.
,,Ale, neříkej, že slečna spisovatelka má vroubek," řekl a nakoukl mu přes rameno.
,,Bola znásilnená," odpověděl věcně Holý.
,,Cože? Kdy?"
,,Presne dva roky a tri mesiace. Teraz počítaj."
,,Proč mám počítat? A co mám počítat?"
,,No, odočti od 27 mesiacu deveť."
,,Proč devět?" byl Tomáš trochu mimo.
,,No odočti to."
,,Ehm, osmnáct."
,,Kolko je malému Adamkovi mesiacou?"
,,Osmnáct. Myslíš, že byla znásilnená a z toho otěhotněla a měla Adama?"
,,Hej," souhlasil Adam.
,,Našel se tehdy ten pachatel?"
,,Nie," odhodil Marián složku na stůl, odkud si ji vzal Tomáš.
,,No, to jsem čekal. Další z tisíců neuzavřených znásilnění. Proč ti chlapi prostě nejdou do bordelu, kurva!" rozčílil se Tomáš nad komplikací už tak těžkého případu.
,,Musíme s ňou opeť hovoriť. Ta prvá výpoveď k tomu znásilneniu nieje nič moč."
,,Tak víš, jak to po znásilnění je. Ty ženský se za to stydí a ty nejdůležitější věci si nechávají pro sebe."
,,Alebo horšie, vytěsní to z hlavy."
,,Přesně tak. Máme už něco z laborky?" zeptal se Tomáš a usrkl si horké kávy. Hned se zašklebil a kávu si osladil třemi kostkami cukru.
,,Neslad toľko, budeš mať cukrovku a budeš tučný.“
,,Ako ty?“
,,Hej, práve preto uz nesladím. Nechcem byť tučný, potom ma nechcú mladé dievčatá.“
,,Myslíš třeba takové, jako naše poškozená Libuše Königová?“
,,Neviem, kam tým mieriš.“
,,Páčí sa ti. To mi nevrav.“
,,A pozri sa, ako pekne hovoríš po slovensky.“
,,Hej, budu umět lépe slovensky, než ty česky. Proč jsi vůbec na Königovou mluvil slovensky a ne česky? Vždycky v práci mluvíš česky.“
,,Prišlo mi blbé, na nej hovoriť česky, keď som deň pred tým na nej hovoril slovensky. Síce bola v stave, keby si toho nevšimla, ale čo keby.“
,,Kde jste se vůbec potkali?“
,,Šiel som na pizzu a ona išla okolo mňa.“
,,Na pizzu?“ vybouchl Tomáš Kučera smíchy. ,,Neříkal jsi, že už nechceš být tučný?“ smál se Tomáš.
,,Somár,“ odfrkl si Marián. S někým, kdo si na břiše denně počítá a fotí své vypracované břišní svalstvo se nemělo o pizze vůbec smysl bavit.
,,Máme už něco z laborky?“ zeptal se Tomáš a zakousl se do rozhlíku.
,,Jasne. Ten kto to urobil bol amatér. Našla se vel´a stop. Do domu sa únosca a vrah dostal oknom v kuchyni a potom odišiel dverami. Pri okne na záhrade sa našiel odtlačok pánské topánky velkosti 44. V detskej izbe sa našiel odlomeny nehet nafarbený na ružovú.“
,,Nemohl být Königové?“
,,Nemela své nehty nafarbené ani dolámané.“
,,Takže to byl chlap a ženská. Super, že máme DNA,“ řekl Tomáš a do kanceláře jim doručili další výsledky.
,,No paráda. Máme vražednou zbraň. Našli ji v křoví před domem,“ řekl a podal Mariánovi plastikový sáček s nožem.
,,Kuchyňský od Königové?“ zeptal se a podíval se na Tomáše.
,,To klidně může být. Určitě by tam nějaký mohl chybět. Vypadá to jako nůž z kuchyňské sady.“
,,Čau chlapi,“ přišel do kanceláře vedoucí směny kriminalistického týmu, zodpovědný za sběr stop.
,,Nazdar Libore,“ pozdravil ho Tomáš. ,,Co nám neseš?“
,,Mám tu pro vás shrnutí všeho, co jsme našli.“
,,Sem s tím,“ řekl Marián.
,,Vražedná zbraň v křoví před domem je nůž s keramickou čepelí, dlouhý patnáct centimetrů z kuchyně poškozené. Na rukojeti byly otisky prstů, zřejmě pánské. Bohužel, ten někdo je bez záznamu. Dále máme otisky bot, čtyřiačtyřicítka, pod kuchyňským oknem.Další sada otisků bot, velikosti třicetosm se našla na chodbě, směrem do domu.“
,,To je zaujímavé,“ řekl Marián a ve svém křesle se zavrtěl až to zaskřípělo. Tomáš se na něj podíval a poplácal si své vypracované břicho. Marián se na něj jen zašklebil.
,,Ta stopa vede od dveří směrem do domu.“
,,Cože? Vždyť tam vešel oknem.“
,,Naše teorie je, že šel někomu otevřít. To okno bylo poměrně vysoko a někdo metr šedesát vysoký by se tam asi jen tak nevyhrabal. Vzhledem k tomu, že v dětském pokoji se našel ženský nehet usuzujeme, že chlap vešel do domu oknem a ženské šel otevřít, protože by se tam oknem nedostala.“
,,Hej, to znie logicky,“ přikýval Marián.
,,Ženská šla vzít nahoru do pokoje dítě a chlap mezitím čekal na chodbě, kde ho překvapil Nováková. Vzal z kuchyně nůž a oddělal jí,“ dořekl jejich teorii Tomáš.
,,Co v té dětské izbe? Našlo sa ešte niečo okrem nechtu?“
,,Našel se částečný otisk dlaně na přebalovacím půltu, otisky na otevírání u postýlky pro dítě a dva typy vlasů na houpacím křesle. Jeden blond a jeden rezavý.“
,,Porovnajte oba typy vlasov s matkou diťaťa,“ řekl Marián. ,,Ten blond by mohol být její.“
,,My za Königovou zajedeme a zjistíme podrobnosti,“ řekl Tomáš a mrkl na Mariána. Ten dělal, že to nevidí.
,,Čo tým v teréně?“
,,Prohledávají okolí, křoví i popelnice, ale zatím nic nehlásili.“
,,Vďaka bohu. Keby niečo, volaj,“ řekl Marián a hodil po Tomášovi jeho bundu.


Marián Holý s Tomášem Kučerou se vydali promluvit si znovu s matkou dítěte. Tu našli na adrese, kterou jim dal její bratr. Byl to jeho půdní byt s velkou zasklenou terasou.
,,Dobrý den, mohli bysme mluvit se slečnou Königovou?“ zeptal se Tomáš a předložil pro jistotu jejich služební průkazy.
,,Pojďte dál. Podívám se, jestli ještě nespí,“ řekl a otočil se, aby odešel, ale Libuše stála za ním.
,,Našli jste Adama?“ zeptala se a očima přeskakovala z jednoho detektiva na druhého.
,,Dobrý deň, slečna Königová, pojďte sa k nám posadit,“ řekl Marián.
,,Kde je Adam?“ zeptala se Libuše znovu.
,,To ještě nevieme,“ řekl a Libuše zklamaně usedla do křesla.
,,Slečno Königová, moc by nám pomohlo, kdybyste nám pověděla více o jeho, tedy o vašem,“ nevěděl Tomáš, jaké slovo má použít. O jeho otci, o vašem znásilnění? Všechno by jí mohlo složit k zemi. Alespoň tak na to vypadala.
,,Máte na mysli to znásilnění?“ zeptala se a oba přikývli. ,,Měla jsem vám to říct hned. Stejně to na vás z počítače vypadlo určitě jako první. Ano, byla jsem znásilněná a narodil se z toho Adam. Zjistila jsem to pozdě a nebyl už čas na potrtat. Teď jsem ale ráda, že ho mám. Miluju ho nejvíc na světě. On nemůže za to, za jakých okolností byl počatý. Proto mi ho prosím najděte,“ klesla před Mariánem na kolena a opět plakala.
,,Poďte, posaďte sa,“ řekl Marián a chytil jí za paže, aby jí zvedl a posadil jí do křesla naproti sobě. ,,My robíme všetko preto, aby sme ho našli. Musíte nám ale povedať čo najviac si z toho znásilnenia pamätáte.“
,,Mohla by být důležitá každá drobnost. Pokud ten, co vás znásilnil zjistil, že jste teď známá a bohatá a ještě k tomu máte dítě, mohl si spočítat, že může být jeho a unesl ho, aby vás mohl vydírat,“ řekl Tomáš a podíval se jí do smaragdových očí plných slz.
,,Šla jsem tehdy z oslavy mé kamarádky. Loučila se se svobodou a já šla pozdě v noci sama a ještě jsem v sobě měla nějaký ten alkohol. Chtěla jsem si zkrátit cestu a tak jsem chtěla projít podchodem. A tam byl ten člověk. Byl asi o hlavu větší než já, ale byl tlustý a smrděl potem. Zeptal se mě, jestli mám cigaretu, ale řekla jsem, že nekouřím a přidala jsem do kroku. On za mnou něco volal a pak se za mnou rozeběhl. Strhl mě na zem. Chtěl mě líbat. Škrábal, byl neoholený. Na krku měl tlustý řetěz, který se občas zaleskl. Měla jsem na sobě šaty, takže neměl moc velké problémy se , se ke mně dostat. Jeho erekce byla až nečekaně silná. Vnikl do mě takovým způsobem, že si pamatuju ještě dnes, jak to bolelo a jak jsem vykřikla. Držel mě u toho za ruce. Tiskl mi je k asfaltu a já se tak nemohla ani hnout. Trvalo to asi deset minut a když jsem pak vstala, cítila jsem, jak ze mě vytéká jeho semeno. Před tím podchodem mě pak našly dvě starší ženy, které mi zavolaly sanitku.“
,,Viděla jste mu do obličeje?“ zeptal se Tomáš. Marián jen mlčel a díval se na Libušiny ruce, které se třásly, jako by se všechno stalo včera.
,,Moc ne. Pamatuji si, že měl zarostlé tváře, vlasy mu páchly po mastnotě a od uší k očím měl vytlačené drážky. Možná nožičky brýlí.“
,,Naznačovalo něco tomu, že vás třeba znal? V té době už jste přeci byla známá.“
,,Nic takového. Spíš se vrhl na první, kterou potkal. Bylo mu jedno, kdo to bude,“ řekla Libuše a Mariánovi se rozezvonil telefon.
,,Prepačte,“ řekl Marián a vstal z pohovky a odešel k oknu. ,,Holý,“ ohlásil se do mobilu. ,,Nález? Hej, iďeme tam,“ řekl a zavěsil.
,,Našli jste Adama?“ zvedla k němu Libuše oči a uslzenou tvář.
,,To ešte nevieme. Ozveme sa vám, až to zistíme,“ řekl Marián.
,,Jdu s vámi!“ řekla Libuše rozhodně.
,,Nie, to nie.“
,,Stejně budete potřebovat, abych vám potvrdila, jestli je to můj syn nebo ne!“řekla Libuše a zvýšila hlas. Marián se podíval na Tomáše a ten jen pokrčil rameny.
,,Ale budete robiť čo vám poviem,“ řekl Marián a počkal, až si Libuše oblékne kabát. Byl to ten nákladný, bílý kabát, ve kterém ji už viděl.