Hledaný III.

Anotace: Třetí díl hotov. Doufám, že se i tenhle bude líbit. Hezké čtení :)

3.

               Tři kilometry od domu Libuše Königové, na místě kde byl umístěn kontejner na objemný odpad stálo několik policejních vozů. Celé místo bylo obehnané páskou, která zakazovala vstup civilistům.

Kapitán Kučera vystoupil z auta jako první. Kapitán Holý se podíval na zadní sedadlo, kde seděla Libuše Königová, matka uneseného osmnácti měsíčního Adama.

,,Slečna Königová, počkajte prosím tu.“

,,Chci jít s vámi.“

,,Nie, počkajte tu. Prídem pre vás,“ řekl a vystoupil. Nečekal, že tam bude Libuše způsobně sedět a tak když za sebou uslyšel její kroky, kterými ho chtěla dohnat, tak se zastavil a počkal, až ho dojde a podíval se na ní. V očích jí viděl odhodlání.

,,Nedokážu čekat,“ řekla a šla tiše po jeho boku.

     ,,Slečna je se mnou,“ řekl strážníkovi v uniformě, který jim nadzvedl vstup zakazující pásku. Libuše pod ní bez problémů prošla, ale Marián Holý se musel sklonit, neboť policista nenadzvedl pásku nad výšku kapitána Holého.

,,Poručík Trojan, dobrý den,“ představil se štíhlý muž s krátkou bradkou.

,,Holý. Co jste našli?“ zeptal se přímo.

,,Na linku sto padesát osm zavolal muž, který řekl, že v tomhle kontejneru najdeme co hledáme. Operátor se snažil získat více informací, jako třeba jméno a snažil se najít i polohu, ale ten člověk hned zavěsil. Rozjeli jsme se sem a našli tohle,“ řekl a ukázal za sebe. Na zemi, vedle kontejneru, ležela pod igelitovou taškou silueta malého dítěte. Libuše se tam hned rozběhla, ale Marián ji chytil za paži.

,,Kľud, len pokoj. Pojdeme tam spolu a vy na nič nebudete siahať. Viete predsa sama ako to chodí pri zbere stop a nálezu tela,“ řekl jí klidně. Libuše zavřela silně oči.

,,Omlouvám se,“ řekla a došli spolu k igelitové tašce z obchodního řetezce s nábytkem.

,,Našlo se to v té tašce,“ řekl Trojan, který stál za nimi.

,,To?“ otočila se na něj Libuše. Trojan přikývl a kapitán Kučera sňal igelitovou tašku. Libuše si úlevou oddychla. Pod taškou neleželo tělo jejího syna, nýbrž hadrová panenka velikosti velkého dítěte. Na hrudníku měla připíchnutý vzkaz. MÁM TVÉHO SYNA. DO ZÍTŘEJŠÍ PŮLNOCI CHCI TŘI MILIONY KORUN. ZA KAŽDOU MINUTU ČEKÁNÍ NAVÍC UŘÍZNU TOMU SPRATKOVI JEDEN PRST.

Po přečtení vzkazu se Libuši stáhl žaludek.

,,Přidal k tomu i fotku,“ řekl Tomáš Kučera a vzkaz otočil. Na druhé straně papíru byla fotografie plačícího Adama, jak stojí za plůtkem z pletiva a natahuje ručičky. Libuši se podlomila kolena a svezla se Mariánovi k nohám. V tom bílém kabátě ležela na špinavé zemi u kontejneru.

,,Mám zavolat sanitku?“ zeptal se Trojan.

,,To snad nebude třeba,“ řekl Kučera a zvedl Libuši nohy, aby se jí krev lépe nahnala zpět do mozku. Holý se k ní sklonil a popleskal jí po tvářích. Libuše se probrala, Kučera jí pomohl se zvednout na nohy a oprášil jí kabát na zádech a zadku. Marián se na něj káravě podíval a Tomáš raději přestal.

,,Jste v pořádku?“ zeptal se Trojan.

,,Pardon, pardon,“ řekla Königová.

,,Pojedeme k nám, poslechnete si toho, kdo na linku zavolal a třeba ho poznáte,“ řekl Tomáš Kučera.

,,Dobře,“ souhlasila a otočila se k autu. V tom se jí ale zamotala hlava a znovu se kácela k zemi. To už byl ale Marián pozornější a chytil jí dříve, než dopadla na zem. Když by ji opět nechal dopadnout na zem, spadla by přímo pod jeho nohy a se svým štěstím by na ní určitě šlápl, nebo by se o ní přerazil.

,,Ste zoslabnutá až beda. Spala ste?“ zeptal se Marián, chytil ji pro jistotu kolem pasu a vedl do auta.

,,Možná pár minut,“ řekla Libuše.

,,Jedla jste niečo?“ pokračoval v pátrání po její slabosti. Libuše jen zavrtěla hlavou. ,,Ako chcete nájsť svoje dieťa, keď na to nemáte vôbec žiadnu silu?“ zeptal se, ale byla to spíše řečnická otázka.

 

 

           ,,Čtyři lžičky cukru? To jako vážně? Nezapneš kalhoty,“ řekl Tomáš, když pozoroval Mariána, jak sladí čaj.

,,To nie je pre mňa.“

,,Pro slečnu Libušku?“

,,Jo. Ona potrebuje veľa cukru. A navyše je chudá, tak si to môže dovoliť.“

,,Chudá? Zřejmě si někdo nemyslí, že je chudá,“ řekl a ukázal mu vzkaz z kontejneru v igelitovém sáčku a poklepal prstem na požadovanou sumu tří milionů.

,,Myslel som, že nie je tučná. Že je hubená,“ dodal česky.

,,Tak si pospěš, ať jí to nevystydne. Já tam hned dorazím,“ řek Tomáš a sledoval Mariána, jak jde do výslechové místnosti a cestou po kapkách rozlévá čaj.

      ,,Vypít,“ řekl, když před Libuši postavil hrnek s černým čajem. Ona ho pozvedla ke rtům, pofoukala a uskrla si.

,,Oh bože, chcete mi způsobit glykemický šok?“ zeptala se.

,,Povedal som, vypít,“ řekl přísně a do místnosti vešel Tomáš Kučera s policistou v uniformě.

,,Slečno Königová, pustím vám ten hovot z tísňové linky. Třeba ten hlas poznáte,“ řekl a policista záznam z notebooku pustil. Libuše pečlivě poslouchala.

,,Nic mi to neříká. Ten hlas je divně tlumený,“ řekla a napila se přeslazeného čaje.

,,Pustíme vám to pomaleji,“ řekl kapitán Kučera, ale ani po sedmém přehrátí Libuše hlas nepoznávala.

,,Nič sa neděje. Dnes existuje spousta aplikacií, na změnu hlasu,“ řekl chlácholivě Marián.

,,Kdo by vás mohl vydírat?“ zeptal se Tomáš Kučera.

,,Nevím,“ řekla Libuše unaveně.

,,Někdo takový je a chce po vás tři miliony,“ řekl Tomáš.

,,Já tři miliony nemám.“

,,Jste světově uznávaná autorka. Natočila jste film v Americe a někdo si zřejmě myslí, že tři miliony máte.“

,,Pane kapitáne, já tři miliony nemám. Samozřejmě je ale seženu.“

,,Jak je chcete sehnat?“

,,Nevím. Však ani nevím, kam je mám poslat, nebo dát!“ podléhala panice.

,,Únosce nás bude určitě kontaktovat kvůli předání. Píše, že je chce do zítřejší půlnoci. Během dne se tedy znovu ozve, aby nám informace sdělil,“ řekl Tomáš a trpící matce uneseného syna se rozezvonil mobil.

,,Kdo je to?“ zeptal se Marián.

,,Můj manažer.“

,,Vezměte to, třeba něco ví,“ řekl Tomáš.

      ,,Ano Alexi?“ přijala Libuše hovor.

,,Ahoj. Už se našel malý?“

,,Ne, ještě ne.“

,,Určitě se brzy najde. Mám pro tebe zprávu, která tě odreaguje. Nakladatelství zvedlo nabídku na tu novou knihu.“

,,Pane bože, já teď nemám zájem o žádné knížky! Jde tu o mého syna!“ zvedla hlas.

,,Je to ale skvělá nabídka. Taková už se opakovat nebude.“

,,Mě je to ale jedno. Bez Adama stejně nedokážu myslet na něco jiného, natož psát nebo dokonce podepisovat smlouvy!“

,,Ok, chápu, že jsi rozrušená, pošlu ti to do emailu. Až si to rozmyslíš, zavolej mi,“ řekl a hovor ukončil.

      ,,Obtěžuje vás teď prací?“ zeptal se Tomáš.

,,Prý mi nakladatelství nabízí vyšší nabídku na knihu. Moc jsem ho neposlouchala. Prý je to výjimečná nabídka. Alex ve všem vidí peníze.“

,,Peníze? Co všechno by byl kvůli nim ochotný udělat?“ zeptal se Tomáš.

,,Netuším.“

,,A čo by asi urobil s tromi miliónmi?“ zeptal se Marián.

,,Cože? Myslíte si, že by Alex, člověk, který se o mě stará, unesl mého syna, kvůli penězům?“

,,Vylúčiť to nemožeme.“

,,To je blbost,“ zamítla to Libuše. ,,Alex má přístup k mým financím. Ví, jak jsem na tom. A zrovna nedávno jsem mu zvedla jaho plat. Normálně za mnou přišel a zeptal se, jestli bych mu nezvedla plat?“

,,A zvedla?“ zeptal se Tomáš.

,,Samozřejmě.“

,,Váš bratr říkal, že to na vás zkouší.“

,,Alex to zkouší na všechny. Ale jestli si myslíte, že je to ten co mě znásilnil, tak to určitě není.“

,,Nič také nehovoríme,“ řekl Marián. ,,Preveriť ale musíme všetko.“

,,Já vím,“ řekla a podívala se na hodiny. ,,Už jen třicet tři hodin. Páni kapitáni, budu muset do banky kvůli těm penězům.“

,,Pokúsime sa nájsť chlapčeka skor, než dojde k odovzdaniu. Ale pre istotu je lepšie tie peniaze mať.“

,,I kdybych měla prodat dům, tak ty peníze mít budu, pane kapitáne. Už mohu odejít?“ zeptala se Libuše Mariána a přistrčila k němu hrnek, ze kterého pila. Marián se do něj podíval. Byl prázdný. Spokojeně se na Libuši mírně usmál.

,,Kolega vás odvezie domov,“ řekl a kývl na policistu, který byl u výslechu přítomen.

,,Děkuji,“ řekla Libuše a byla už téměř u dveří.

,,Slečno Königová,“ zastavil jí oslovením kapitán Kučera. Libuše se zastavila a otočila zpět. ,,kontrolujte i svůj email, únosce se vám klidně může ozvat i tam. Kdyby jste dostala jakýkoliv nápad, nebo zprávu, nebo až budete mít vyřešené ty peníze, tak se nám určitě ozvěte,“ řekl Tomáš.

,,Ozvu,“ přikývla Libuše a odešla.

 

 

                ,,Vypadá to, že únosce si chce hrát. Mohl poslat obyčejný anonym, ale ta věc s tou hračkou v kontejneru a zpráva na tísňové lince byla jen maškaráda navíc,“ vysvětloval Marián česky svému nadřízenému, majoru Kalašovi na poradě. Ten nesnášel, když Marián mluvil v Česku slovensky.

,,S tím souhlasím. Jsou nějací podezřelí?“ zeptal se major.

,,Zatím máme jen manažera Königové, jistého Alexandra Bártu. Má rád peníze, vyzná se u ní doma a podle slov jejího bratra by se rád dostal Königové do kalhotek,“ říkal Tomáš.

,,Jo, ale nezapomeň, že nám hovorila, že má pŘístup k jejím financím. Myslím, že když by chtěl peníze, tak by jí prostě vybral účet,“ řekl Marián a ve slově přístup si málem zlomil jazyk na Ř.

,,Jo, to zní logicky,“ přitakal major Mariánovi.

,,Navrhuju zeptat se té její kamarádky, u které byla den před zmizením dítěte,“ navrhl Tomáš.

,,Já bych rád zašel do toho nakladatelství, pod kterém vydává své knihy. Možná by něco věděli tam,“ řekl Marián a major Kalaš schválil plány obou.

,,Rozdělíme se, moc času už nemáme. Zbývá nám plus mínus třicet hodin,“ řekl Tomáš.

,,Vyžádejte si výpisy účtu jak Königové, tak toho manažera.“

,,Ano majore,“ řekl Tomáš. ,,Zařídím to hned,“ dodal a z místnosti mohl odejít. Marián se vydal hned za ním.

     ,,Holý, na minutu,“ zastavil ho Kalaš.

,,Ano pane?“

,,Budu odtud brzy odcházet a rád bych vás jmenoval jako svého nástupce. Pokud tenhle případ neposerete, tak budete povýšen.“

,,Cením si toho, pane.“

,,Jdete po tom případu jako pes. Je trochu podobný případu, kvůli kterému jste přišel sem.“

,,Myslíte kauzu Keller?“

,,Přesně tak. Jenže tahle naše je mediálně sledovaná i v zahraničí. Königová je pro všechny záhada a senzace v jednom. Je to skvělá spisovatelka a navíc píše detektivky, trochu do naší práce vidí.“

,,Jsem si toho vědom. Tento případ neskončí mrtvým dítětem, i kdybych měl skončit mrtvý já.“

,,Na to pozor, Mariáne, nerad bych o vás přišel. Jste zatraceně dobrý detektiv.“

,,Děkuji. Mohu odejít?“

,,Ano. Jo a abych nezapomněl. Vaše čeština je čím dál lepší,“ řekl, když už byl Marián mezi dveřmi.

,,Velmi ďakujem,“ poděkoval mu schválně ve své mateřštině a zavřel za sebou dveře.