Úklid

Anotace: XIV.

Stavil jsem se v "baráčku za róhem", ale podle očekávání a zákona schválnosti nikdo nebyl doma. Ve spediční firmě to naopak docela žilo a sekretářka se tvářila ještě přísněji než minule. A ne, šéf tu opravdu zase není, je na telefonu.

„Vlastně víte, možná to nebude ani tolik vadit. Stejně mu schůzky zařizujete většinou vy že? "

Tlustý diář s koženkovou vazbou na stole svědčil buď o tom, že schůzek je hodně - a nebo o tom, že to má vypadat, že je jich hodně.

„Potřebuju jen ověřit dvě data, jestli mi můžete kouknout. Zda na ten den šéf neměl sjednanou schůzku s panem Dvořákem."

Listovala a vrtěla hlavou, kdepak, nic takového.

„Ani ten druhý termín? Skutečně? "

Zatvářila se mírně uraženě. Přisunula mi diář abych se mohl sám přesvědčit a opravdu tam bylo je pár poznámek, ale o takové schůzce nic.

„Tak se asi svědek zmýlil v datu. I tak jste mi moc pomohla."

A jde se na zralé ovoce.



Odvedl jsem si s omluvným úsměvem asistentce dispečera do kuřárny a posadil se naproti němu. Byl opět viditelně nervózní.

„Tak pane Vošický, posledně jste mi myslím neřekl všechno. A víte, já se můžu pak domýšlet různé věci."

„Ale...ale já vám odpověděl na všechno, na co jste se ptal."

„Myslíte? Já totiž nevyšetřuju ukradenou peněženku. Takže pokud mi zatajíte, že jste vylákal pana Dvořáka spolu s tou novou asistentkou na společnou večeři a nenamáhal se tam dorazit, může mě napadnout třeba že jste z toho setkání udělal skrytě nějaké fotky, vybral takové co budou vypadat jako kompromitující, ty poslal příteli vaší kolegyně aby zařídil zbytek za vás a ono se to zvrtlo tak jak nebylo v plánu. Co říkáte? Nemůže mě to napadnout? "


---


Ucítila štiplavou bolest. Používal k výprasku nějaký kus kabelu a svištivý zvuk před dopadem ji děsil stejně jako samotný dopad gumy na holou kůži. Bojovala s pouty i rukou co ji držela za vlasy i když ji to pouze dál vyčerpávalo a věděla že je to beznadějné. Nejprve rány zkoušela v duchu počítat, ale pak už to nedokázala. Nejhorší bylo, že výprask nebyl zuřivý, spíše naopak. Rány dopadaly v pomalém tempu, došlo jí, že ho to vzrušuje a její zoufalý odpor se mu líbí.

Když pustil kabel z ruky a uslyšela jak dopadl na podlahu, ten zvuk ji vyděsil. Celý zadek pálil, nebylo snad místo kam by nedostala, ale přesto se to dalo vydržet. Slyšela jeho sípavý dech, snad se vyčerpal, snad už toho nechá. Ta nejistota co přijde teď ji děsila.

Najednou jeho dlaň dopadla a s velkou silou. Tohle byl úplně jiný druh bolesti. Pruhy od kabelu se slily v jeden obrovský zdroj utrpení. Přestože držela víčka zavřená jak jen to šlo, slzy se vyhrnuly proudem úplně samy.