Úklid

Anotace: XXVI.

Opřel jsem se palcem o zvonek.

„Pojď nahoru, vařím večeři, dáš si taky viď? "

Kmitala doma jen v tričku, upnutých kraťáskách a celé to vyzývavé odění bylo doplněné kuchařskou zástěrou. Nebo spíš zástěrkou.

„Jen dám zapéct Bujurdi do trouby a hned se Ti budu věnovat. Pust si zatím televizi třeba."

Sakra, přece jsem nepřišel koukat na bednu. Ale tak...zmáčkl jsem tlačítko na ovladači.

„Tak a je to." Olizovala si prst od imaginárního zbytku jídla. Slušelo jí to. Opět jsem z ní byl jednoduše řečeno v prdeli. Ta holka se mohla oblíknout do pytle od brambor a stejně by byla setsakra sexy. Ale byl jsem rád, že si vzala tohle. Ruka úplně automaticky vyjela sama k pasu aby si ji přitáhla.

„Heej...nesahej..." a zaculila se. „Máš pěknej pásek, pravá kůže?"

„Jojo, ten mám už pár let a je to poctivá práce i kůže."

„Ukaž mi ho."

„Se na něj podívej sama ne? " A zazubil jsem se pro změnu já.

„Jo, to víš že jo. Já vím moc dobře na co myslíš, nejsem dnešní. Jen se předkloním dolů tak bys ... nene, kdepak."

Kruciš, prokoukla mé buržoazní ledví. No nic, když ji to tak zajímá. Odepjal jsem pásek a podal jí ho. Ona se mezitím otočila a zesílila bůhvíproč televizi.

Vzala pásek do ruky a pak si klekla na židli. Dala si ho do zubů, zaujala polohu tyřice, prohnula se a natočila hlavu ke mě. Naše pohledy se setkaly a já věděl, že prostě nemám na vybranou. Popošel jsem k ní a nastavil ruku. Nechala pásek vyklouznout z pusy do mé dlaně. Raději jsem televizi zesílil ještě trochu.

--------------------------------


Dopoledne jsem vyrazil na Dálniční správu. Mezi obrazovkami a počítači seděl nějaký týpek a požvykoval.

„Dobrej. Potřebuju vytáhnout pár údajů z databáze."

„Cooo?"

Vytáhnu průkaz.

„Údaje potřebuju. Vytáhnout."

Podal jsem mu papír.

„Zjistit jestli nějaké auto jelo v tenhle den a v tenhle čas napřed z Prahy do Litoměřic a zase zpátky."

„Ale ale to si nějak pletete, to přece nejde, je to jen testovací provoz a navíc se data mažou a ..."

„Leda hovno. Já specifikace toho systému znám a taky kurva vím k čemu je dobrej. Tyhle kecy si nech pro novináře a nebo nějaký jiný mentály. Potřebuju to do zejtra. A neboj, do protokolu to samozřejmě nepůjde. Nazdar."

Po telefonu bych si ho takhle nepodal a pravděpodobně by se mi na to vykašlal.


-----------------------------------


Niky byla v práci a tak jsem se rozhodl, že dnešní podvečer zajedu ještě do Malíče. Sednu na chvíli do hospody, jen se tak ukázat aby bylo o čem přemýšlet.

Napřed ale vrátit svazek Richard, protože všechnu službu co mohl už mi poskytl. Tedy alespoň jsem si to myslel.

Na dědu Hlouška se ale nešlo ani dobouchat a ani dozvonit. Navíc se v chalupě ani nesvítilo. Hmmm...třeba jel k dětem na návštěvu.

„Dobrý večer, to máte marný pane."

„Dobrý, copak?"

„Vy to nevíte, děda Hloušek po obědě umřel, ráno tu pro něj byla sanitka, odvezli ho a po obědě už byl na pravdě boží. "



To jsem teda nevěděl a ...kruciš, dědo, to jste nemoh ještě pár dní počkat?

Desky mě najednou úplně pálily v ruce. Pak mě to napadlo, nejlépe je dát starostovi, koneckonců jako příloha ke kronice ... myslím že i děda Hloušek by to tak nejspíš chtěl. Došel jsem k brance a všiml si velkého tmavého SUV stojícího zboku za domem. Že by návštěva? To je fuk, dám mu to a výmluvu mám dobrou, napětí je potřeba udržovat. Jenže zvonek na plotě stále ještě nefungoval. Naštěstí branka nebyla zamčená. Když jsem vystoupal po schodech a natáhl ruku abych zabouchal, všiml jsem si škvíry ve dveřích. Nejsou dovřené. Trochu jsem našpicoval uši. Zdálo se mi, že slyším tlumené údery.

Potichu jsem je trošku potevřel a vklouzl do předsíně. Údery a chrčení.

Vykoukl jsem zpoza rohu.

Starosta visel za krk na provaze, který vedl nahoru nad schody. Chroptěl, tloukl rukama kolem sebe a chrčel. Modrající obličej nevěstil nic dobrého. Nad schody stál urostlý chlap, držel provaz oběma rukama a táhl starostu pomalu vzhůru. Najednou se čas strašlivě zpomalil. Z levé ruky mi začly vyklouzávat desky, pravačkou jsem zajel pod bundu a nahmátl pistoli.

V tu chvíli se můj pohled střetl s pohledem chlapíka nad schody. Pustil oběma rukama lano a jeho pohyb k pasu byl jasný, ale já měl pár setin náskok.

Dal jsem naučený doubletap, ale chlap už byl v pohybu a tahal kvér taky. Nepřestával jsem střílet a počítat. Zatím týpek to vzal dolů ze schodů parakotoulem, přeskočil zábradlí a zmizel mi ze zorného pole. Volnou rukou jsem vytáhl mobil a vymáčkl linku.

„Potřebuju zásahovku a sanitku, okamžitě. Ozbrojený pachatel, střelba, jeden raněný. "

Starosta ležel zhroucený u stěny a jednou rukou se snažil povolit oprátku. Najednou třeskl další výstřel a na stěnu vyletěla směs jeho vlasů mozku, krve a lebky.

Tak ta sanitka tady už bude docela k ničemu.